Když jsem se vrátil zpět k lámovi, zeptal jsem se: „Pořád mi leccos nejde na rozum a vrtá mi to hlavou. Například jste, pane, říkal, že tohle místo by mohlo být staré i dva miliony let. Jak je to tedy možné, že zelenina a ovoce jsou pořád ještě tak chutné?“
„Podívej, Lobsangu, musíš si uvědomit, že tento svět je starý miliony let a pobývalo na něm mnoho a mnoho nejrůznějších druhů lidí. Například před asi dvěma miliony let existoval na této planetě lidský druh zvaný Homo habilis. Vstoupil do naší epochy vynálezem prvních pracovních nástrojů tohoto vývojového cyklu. My sami přináležíme k Homo sapiens a tento Homo je naším předchůdcem.
“Postupně jej každý z nich vyslechne. A nemůže-li jim dotyčný podle pravdy odpovědět a říci: „Při Peru Pravdy, nad tebou jsem zvítězil,“ otevře se pod ním země a on se propadne do tmy, až se znovu ocitne v matčině lůně. Ale zvítězí-li, vstoupí do něho ctnosti, a zlo bude silou jeho srdce svrženo. Po všech čtyřech stranách síně sedí na svých trůnech porotci.”
Nádeje na objavenie tajnej komory na gízskej náhornej plošine, domove Veľkej Pyramídy a Veľkej Sfingy, neboli ešte nikdy také veľké. Kým píšem tieto riadky (koncom februára 2014), Egypťania odišli k volebným urnám a hlasovali za novú ústavu. Čoskoro sa uskutočnia prezidentské voľby a následné vytvorenie parlamentu. Práve sa vytvára nový Egypt a dúfajme, že zároveň aj nové a osvietenejšie ministerstvo starožitností. Všetky významnejšie pokroky v hľadaní tajných komôr v Gíze a stratených vedomostí o veľkých pyramídových staviteľoch Egypta zmaril „kráľ pyramíd,“ impozantný a ukričaný minister starožitností Zahi Hawass. V júli 2011 však Hawassa zosadili jeho vlastní ľudia a vzduch pre hľadanie je znova čistý.
Třetí ze série knih německého autora Herberta Vollmanna nese název Nové vědění k obratu světů. Vychází z poznatku, že právě v dnešní dramatické době prožíváme na zeměkouli důležité období, které autor nazývá „obratem světů.“ Co má na mysli? Především to, že v pokračujícím nazrávání světa kolem nás se člověk neobejde bez vědění o neviditelném „onom světě,“ který je přirozeně a samozřejmě propojen s viditelným každodenním prostředím kolem nás. Tvoří s ním jeden celek.
“Raz sa však Živa, Svarogova dcéra, opýtala svojho otca, či sa môže ísť pozrieť mimo Iriju. Svarog jej to dovolil a tak sa premenila na krásnu holubicu a odletela zo žiarivej Irije. Ako lietala nad svetom, zaletela aj do blízkosti Alatyrskej hory. Zbadala Dažboga pripútaného k Alatyru a zamilovala sa do neho. Zletela k nemu a premenila sa do svojej božskej podoby. Potom sa ho spýtala, či sa zrieka Morany ako svojej manželky, lebo je bohyňou smrti. Tak Dažbog súhlasil a ona ho odviedla do Irije, aby ho vyliečila zo zranení a útrap zajatia.”
Největší část proslulých drahocenných pohřebních darů nalezených v hrobě faraóna Tutanchamona je uchovávána v káhirském Egyptském muzeu. Méně se však již ví, že poklad nevyčíslitelné hodnoty obsahuje také některé neobvyklé předměty. Patří k nim například tři stříbrné a bronzové „trumpety". Přesněji řečeno, záhada se skrývala jen v jedné z nich. Když totiž byly roku 1954 trumpety čištěny a probíhala jejich konzervace, zkusili do ní pracovníci fouknout.