Po návratu za ostatními jsem vzrušeně řekl:
„Asi jsme viděli sochu Čtoucího člověka. Musíme ji natočit s maximálním zvětšením a k tomu potřebujeme stativ."
„A pod sochou Čtoucího člověka jsou uloženy hlavní Zlaté desky Lemuřanů, na kterých jsou zapsány Pravdivé znalosti, které mohou od základu změnit život lidstva," pronesl vzletně Selivěrstov.
Opět jsem pozorně zkoumal svahy kopců. Po chvíli jsem si vzrušeně řekl:
„To nejsou divné pruhy. Z oblaků se jednoduše vynořila stupňovitá pyramida."
Bylo dost dobře vidět, že ta ,hora' má pravidelný pyramidální tvar se seříznutým vrcholem. Nehledě na to, že jižní stranu hory částečně zakrývala vrstva sněhu, pruhy, podobné stupňům, byly naprosto jasně vidět.
"Znepokojen těmito myšlenkami jsem usedl na pahrbek a hleděl směrem ke Kailásu. Měl jsem v rukou mapu, podle níž jsem mohl přesně určit polohu hory, zahalené mraky. Pak můj pohled sklouzl stranou a najednou se zastavil západně od Kailásu na neobvyklé hoře pravidelného tvaru. Pozorně jsem se zadíval. Zabušilo mi srdce. „Vždyť to není hora! Je to pyramida!" řekl jsem vzrušeně nahlas sám pro sebe."
Egypťania o svojich pyramídach samozrejme odjakživa vedeli; tak ako Číňania o Dlhom múre a Aztéci o teocalloch. Európania ich museli objaviť. Čím sa stal Marco Polo pre Čínu a Cortés pre Mexiko, stal sa pre Egypt Hérodotos.
Do čarovnej krajiny na Níle pozýva táto kniha. K najstarším a zároveň najväčším monumentálnym stavbám na svete, ktoré sa tam týčia do neba medzi striebristožltou púšťou a olivovohnedou majestátnou riekou. K fantastickým a napriek tomu geometricky triezvym stavbám, ktoré Arabi volajú vo svojej kvetnatej reči „vrchy faraónov". K pyramídam.
„Zajímavé! Poprvé vidím evropského vědce, který zná a upřímně věří možnosti sebekonzervace lidského těla - samádhi a také vážně hovoří o existenci Genofondu lidstva v hlubokém podzemí Himaláje a Tibetu," vzrušeně reagoval Ataman. „Pozoruhodné je i to, že se nepovyšujete a máte velmi uctivý vztah k našemu náboženství a našim zvykům a... dokonce nazýváte naše náboženství věděním předchozích civilizací, proneseným přes staletí."
Když jsme vycházeli z jednoho chrámu, potkali jsme člověka s dlouhými vlasy, oblečeného do exotického oděvu. Na čele měl nakreslen nějaký vzor. Pravou rukou nám ukazoval nějaké gesto, podobné tomu, které bylo ztvárněno na jedné ze soch Buddhů.
„Hej!" zvolal na nás hřmotně.
„Možná je to jogín," řekl naivně Ravil.
Hĺbal som dlho a často o tajomstve účelu pyramíd, trávil som veľa hodín potkýnajúc sa cez skalnaté úlomky, ktoré ich obklopujú alebo som putoval v temných chodbách a komorách, ktoré sú umiestnené v ich vnútri. Často som sedával na bielych vápencových balvanoch na úpätí Veľkej pyramídy alebo na mäkkom piesku v prudkej horúčave popoludňajšieho slnka a uvažoval o tomto probléme. Znova a znova som sa šplhal na kusy stavby, pátral som starostlivo po nejakom kľúči, prezeral som pukliny a študoval celkové usporiadanie týchto troch stavieb. Rušil som veľké jašterice a ohromných švábov vo vnútri temných, málokedy navštevovaných tuneloch druhej a tretej pyramídy. Skrátka, pri pátraní som pracoval tak usilovne, že som sa s týmito starými stavbami, s týmito kamennými pamätníkmi starého egyptského národa, zoznámil tak dôverne ako s izbami svojho nového bytu v Káhire.
"V tom okamžiku jsem nevěděl, že ve Městě Bohů pod starodávnými pyramidami brzy uvidíme pro zdejší hory nepřirozené hroudy prachu, kter vznikají při broušení kamene. Budu se na ten prach okouzleně dívat a pochopím, že se tu nebrousily kameny, ale celé hory. A pouze tehdy a v plné míře si uvědomím energetickou sílu stroje dávných předků, lépe řečeno energetickou sílu člověka. Kromě toho, drahý čtenáři, se neudržím a trochu předběhnu vyprávění, když vám řeknu, že ve Městě Bohů objevíme ještě jeden stroj pradávných lidí, ale podstatně jiné konstrukce a obrovských rozměrů."
Hviezdy nad hlavou boli doposiaľ husté, mesiac sa usmieval, Sfinga sa týčila, krásna a majestátna, v strieborných lúčoch, keď som obrátil hlavu naľavo, kde som vo svojom videní pozoroval more, vypínajúce sa ako zúrivý netvor, pohlcujúce suchý svet. Akýsi netopier, ktorý vari omylom považoval moje nehybné telo za súčasť krajiny, mi zamával krídlami pri hlave a odletel; pritom vyvolal ľahký záchvev odporu na mojej chrbtici. Zrejme priletel z niektorej otvorenej podzemnej hrobky s múmiou.
