"I dítě ve věku pěti let ví, že existuje Bůh. Dítě ale neví, kde Boha hledat. Slunce svítí na všechny. Ale pouze pár lidí ze sta tisíců opravdu hledá Slunce. V tomto světě jsou tři čtvrtiny lidí, kteří si libují v sexuálních a jiných potěšeních jako zvířata. I těch, co dosáhli vyrovnaného stavu dobra i zla, je méně než čtvrtina. Dobrých skutků je v tomto světě málo. Zlých skutků je většina."
Bhagavan Nitjánanda
Od nepamäti spája ľudstvo svoje bytie na Zemi s vesmírom. Túži poznať samé seba v systéme kozmu, hľadá súvislosť medzi svojim životom na Zemi a kozmickými javmi. Makrokozmos, ktorý všetko obklopuje, premieta ľudstvo do svojho vnútra, do svojho mikrokozmu. Významným obrazom projekcie vesmíru do nás, ľudí, je astrológia.
Rukopis začíná krátkým vylíčením charakteristických znaků současné epochy, podle hinduistického kalendáře nazývané kálí juga, nejhoršího a nejtemnějšího ze čtyř dosavadních světových věků: Lidé uctívají pouze bohatství a tělesná vášeň je jediným pojítkem mezi pohlavími. V právních sporech uspěje ten, kdo se ubírá křivými cestičkami. Ženy jsou pojímány jenom jako objekty smyslového potěšení. Vládnou násilníci, země upadají a dosavadní morální hodnoty se rozkládají. Ženy se zbavují plodů ve svém těle, božské zákony jsou ignorovány, nikdo už ničemu nevěří. Pak přijde jiný, lepší věk.
