„Atlantid?“ pomyslel jsem si v duchu, „ta oblast se přece jmenovala Atlantida,“ a lámovi jsem to řekl. Dobrosrdečně se zasmál a odpověděl: „Ne, ne, Lobsangu, žádné jedno místo zvané Atlantida neexistovalo, je to všeobecný název mnoha zemí, které se beze stopy sesuly na dno oceánu.“
„Ach, já jsem se domníval, že Atlantida byla místem tak vyspělé civilizace, že pro ní jsme jen tlupa vesnických balíků, a vy teď najednou prohlásíte, že žádná Atlantida neexistovala.“
Vložil se mi do řeči a vysvětlil: „V téhle věci existuje spousta zmatků a dnešní vědci odmítají uvěřit pravdě. Skutečnost je přitom následující: Kdysi v pradávných dobách tvořil povrch této planety pouze jediný světadíl obklopený vodou, až časem se v důsledku zemských vibrací vyvolávaných například opakovaným zemětřesením celistvá masa rozlomila na několik částí, a pokud ryto ostrovy měly rozlohu větší, byly nazvány světadíly. Postupně se od sebe vzdalovaly, a tím pádem obyvatelé těchto ostrovů zapomínali svůj původně jednotný prajazyk a přecházeli k místnímu nářečí jako všeobecnému jazyku. Před mnoha a mnoha lety lidé nepoužívali mluvenou řeč, nýbrž všichni ovládali telepatii. Našli se ale ničemové, kteří zneužili možnosti vědět, co kdo komu sděluje. Nakonec se ustálilo, že vůdcové jednotlivých společenství vymýšleli jazyky pro použití v situacích, kdy se chtěli vyhnout telepatii, aby obsah sdělení nemohl kdokoliv zachytit. Postupem času se užívání jazyka šířilo čím dál víc, zatímco umění telepatie upadlo v zapomnění, až na pár výjimek třeba tady v Tibetu. My dokážeme komunikovat přenosem myšlenek dodnes. Já jsem se například odsud spojil s přítelem v Čokpori a sdělil mu, v jaké situaci se nacházíme. Odpověděl mi, že uděláme nejlépe, když zatím zůstaneme, kde jsme, protože venku zuří bouře a sestup po horském svahu je v tuto chvíli nesmírně ztížený. Podotkl, že příliš nezáleží na tom, na jakém místě se nacházíme, pokud se tam něčemu novému učíme, a já mám za to, že nových věcí se tady naučíme opravdu spoustu...“
„...Pane, jak to že je tohle místo v tak dobrém stavu ještě po více než milionu let? Mně se to pořád zdá nemožné. Všechno se opotřebuje a zchátrá, ale odsud jako by obyvatelé byli odešli teprve včera. Mně to prostě stále nejde na rozum a jasná mi není ani ta záležitost Atlantidy.“
„Jak už víš, existuje stav zvaný pozastavená animace. Ve skutečnosti tito lidé, tito Zahradníci Země, byli vystaveni nemocem stejně tak jako my, ale nemohli být pořádně ošetřováni a vyléčeni prostředky vyskytujícími se na této planetě, takže pokud se někdo roznemohl opravdu vážně a jeho uzdravení se vymykalo možnostem, jež zdejší podmínky Zahradníkům skýtaly, pak tyto pacienty uvedli do stavu pozastavené animace a uložili je do zvláštní schránky. Zůstávali naživu, ale jen v té nejmenší možné míře. Tlukot srdce nebylo slyšet a pochopitelně nebyl patrný ani žádný dech. Člověka bylo možné uchovat v tomto stavu po dobu nanejvýš pěti let. Každoročně však přilétala kosmická loď, aby tyto schránky pobrala a přepravila nemocné k léčbě do zvláštních nemocnic v Domově Bohů. Když je tam dali do pořádku, byli zas jako znovuzrození.“
„A co si myslíte, pane, o těch jiných tělech, ženských i mužských, ležících v kamenných rakvích? Jsem si naprosto jistý, že tito lidé jsou mrtví doopravdy, ačkoliv jako živí vypadají a zdají se zdraví. Proč tu jsou, co jsou zač?“
„Zahradníci Země jsou lidé nadmíru činorodí a jejich nadřízení ještě víc, a pokud se chtěli přesvědčit o skutečné situaci mezi pozemšťany, stačilo převzít některé z těchto těl. Jejich astrální tělo do tohoto hmotného těla vstoupilo, ostatně jsou to opravdu jenom schránky, a znovu je uvedlo do chodu. A tak se člověk náhle stal třeba třicetiletým mužem či osobou jakéhokoliv jiného vhodného věku, přičemž se vyhnul všemu tomu zdržování a trápení při porodu, dětství, volby povolání, dokonce i životního partnera. To všechno mohlo mnohé zkomplikovat. Proto jsou taková těla udržována v dobrém stavu a stále připravená přijmout »duši«, která je na určitou dobu znovu uvede v činnost. Reagují na dané podněty a tělo se řádně pohybuje a dokonale se podvoluje vůli dočasného obyvatele této tělesné schránky. Takových lidí, jež podstoupili transmigraci, je mezi námi řada. Jsou tady proto, aby na lidskou společnost dohlédli a pokusili se omezit sklony k násilí, jimiž pozemšťané tak oplývají.“
„To mi připadá naprosto úchvatné a téměř k nevíře. A co ta těla odpočívající nahoře v Potale ve zlatých schránkách? I ta jsou určena k dalšímu použití?“
„Propána, to ne, v tomto případě se jedná o pozemské lidské bytosti vznešenějšího druhu, a když jim tělo odumře, jejich vědomí se přemístí do vyšších sfér. Někteří se odeberou do astrální říše, kde stráví určitý čas studiem některých jeho dalších obyvatel. Budu ti ale o tom muset asi povědět víc, stejně tak jako o říši zvané Patra. Pokud vím, my tibetští lámové jsme jediní, kdo o existenci Patry něco víme. Jedná se ale o záležitost příliš závažnou, než abychom ji mohli uspěchat...“
Dr. T. Lobsang Rampa
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese
TIBETSKÁ SÁGA. Z anglického originálu Tibetan Sage přeložila Jitka Badoučková.
KNIHU bolo možné zakúpiť i na tejto adrese
Súvisiace:
LOBSANG RAMPA: Tak byly vybudovány pyramidy
http://www.kemet.sk/clanok/lobsang-rampa-tak-byly-vybudovany-pyramidySeriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.miesta.net/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zemeDávne technológie – technológie Bohov
http://www.miesta.net/rubrika/davne-technologie-technologie-bohovLOBSANG RAMPA Výber
http://www.miesta.net/rubrika/lobsang-rampa-vyberEditoriál: LOBSANG RAMPA
http://www.miesta.net/clanok/editorial-lobsang-rampa
