Stejně jako mnoho metafyziků i já jsem přišla na tento svět s již vrozeným hladem žít v pásmu théta, ačkoliv mnozí v mém blízkém okolí na takové touhy nebrali ohled. V metafyzickém světě však existují příčiny našeho hladovění a také přirozené cykly, které jsou s ním spojené a které ukazuje obrázek číslo 1 na konci této kapitoly. Můžeme na ně také nahlížet jako na jednotlivé životní fáze. Pokud je pochopíme, snadněji vysvětlíme a zvládneme naše touhy, které nás pohání.
Otázka: Jak může prána nasytit naše citové potřeby? A co nám to přinese?
Odpověď: Lidé mají neutuchající potřebu být citově nasyceni, tudíž zcela přirozeně touží po lásce. Díky naší kultuře a vzdělání lásku vnímáme jako sebelásku, lásku k rodině nebo lásku romantickou či nepodmíněnou. Bohužel nám tyto koncepty často zastiňují sílu a moc božské lásky, jež je zdrojem veškeré lásky, kterou známe. Jedna ze základních esencí prány je právě božská láska neboli frekvence božské madony. Citové naplnění zažijeme právě tehdy, pocítíme-li v sobě její přítomnost.
V předchozí kapitole jsem se pozastavil nad tím, že s pomocí oftalmogeometrie můžeme studovat lidské rasy. Otázka vzniku lidských ras je vůbec velice zajímavá. Proč se třeba lidé i v různých koutech naší planety navzájem odlišují? Závisí nějak proměnlivost lidského vzhledu na tom, v jaké části Země lidé žijí? Kde se nachází ohnisko prapůvodu lidstva? Z koho jsme vznikli?
V té době ke mně přišel hlavní gynekolog města Ufy. Výjimečná solidnost jeho zevnějšku nevzbuzovala pochybnosti: vysoký růst, krásné břicho, velký oválný obličej s mohutným plnovousem a vysoké čelo. Téměř současně s ním vešla do ordinace operační sestra Lena Voroninovová, krásná, milá, velmi malá dívka. Tváře hlavního gynekologa a Leny Voroninovové byly natolik odlišné, že jsem jim navrhl, aby se podrobili oftalmogeometrickému počítačovému fotografování jako pokusné osoby. „Jestliže jsou jejich tváře natolik rozdílné," pomyslel jsem si, „jak se asi liší jejich oči?"
Mám přítele. Jmenuje se Lobankov. Je ve své přirozenosti nesmělý, a proto během rozhovoru často klopí oči a dívá se na zem. Jednou, když jsem se stal bezděčným svědkem Jurova nepříjemného rozhovoru na téma svatba, všiml jsem si věty vyřčené jeho snoubenkou:
„Podívej se mi do očí, Juro! Proč klopíš oči, ty snad něco skrýváš?!" „Proč chce po Lobankovi, aby se jí podíval do očí?" napadlo mě najednou. „Zřejmě chce v jeho očích přečíst to, co neřekl slovy..."
Jsem typický vědec - výzkumník a celý můj život je zasvěcen bádání na poli struktur a biochemie lidských tkání s jejich následným využitím jako transplantátů v oční a plastické chirurgii. Nejsem nakloněn filozofii. Spatně snáším společnost lidí, kteří mají sklon k nadpozemským myšlenkám, senzibilitě, čarodějnictví a jiným zvláštnostem. Každoročně provádím 300-400 náročných operací a zvykl jsem si hodnotit výsledky vědeckých výzkumů podle jasných a konkrétních parametrů: ostrosti vidění, konfigurace obličeje atd. A navíc jsem produktem komunistické země a ať jsem to chtěl nebo ne, byl jsem vychováván propagandou k ateizmu a uctívání Lenina, i když jsem na komunistické ideály takřka nikdy upřímně nevěřil. Náboženství jsem nestudoval.
Většina dějepisců se shoduje v tom, že ten, kdo postavil pyramidy, byl Saurid Ibn Salhouk, král Egypta, jenž žil tři sta let před potopou. Příčina toho byla, že viděl ve snu, že se celá Země přetočila i se všemi svými obyvateli, muži leželi na svých tvářích a z nebe padaly hvězdy, s hrozivým rachotem narážejíce jedna do druhé; a byv tím znepokojen, nejdříve to skrýval. Potom viděl hvězdy-stálice padat dolů k zemi v podobě bílých ptáků, uchvacujíce lidí, odnášeje je mezi dvě velké hory; a tyto hory se následně za nimi zavřely a ty zářící hvězdy potemněly.
Vzpomeňte si na několik bolestných okamžiků svého života. Za kolik z nich jste nyní vděčni, protože jste se díky nim změnili a vyzráli? Zde je prostá životní pravda, která většině lidí zůstává skrytá. Šťastné okamžiky nám činí život radostným, ale nevedou k sebepoznání, růstu a svobodě. Tuto výsadu mají jen věci, lidé a situace, které nám způsobují bolest.
Hlavným životným zákonom je udržiavanie dynamickej rovnováhy, alebo homeostázy. A každý živý organizmus, podľa vnútorných životných zákonov, usiluje o homeostázu. Tento zákon funguje od prvých dní života ktorejkoľvek živej bytosti. Táto rovnováha životných procesov sa má uskutočňovať stále a v akýchkoľvek podmienkach. Na živý organizmus z vonku pôsobí Realita, Bytie. A on reaguje na toto pôsobenie. Zdravý organizmus je ten, ktorý prebýva v harmónii, alebo dynamickej rovnováhe.
Naše vjemy vypovídají o stavu našeho vědomí a o stavu našeho mozku. Mozek s klidným limbickým systémem a klidnými emočními centry produkuje racionálnější úvahy, než mozek s nadměrně aktivním limbickým systémem, který má sklon k úzkosti a depresím. Zvýšená činnost levé hemisféry bývá spojována se šťastnými a optimistickými vjemy, zatímco nadměrně aktivní pravá hemisféra (nebo nedostatečně aktivní levá hemisféra) souvisí se strachem a negativním myšlením. Jak pracuje náš mozek, tak vnímáme své okolí.
