Naše vjemy vypovídají o stavu našeho vědomí a o stavu našeho mozku. Mozek s klidným limbickým systémem a klidnými emočními centry produkuje racionálnější úvahy, než mozek s nadměrně aktivním limbickým systémem, který má sklon k úzkosti a depresím. Zvýšená činnost levé hemisféry bývá spojována se šťastnými a optimistickými vjemy, zatímco nadměrně aktivní pravá hemisféra (nebo nedostatečně aktivní levá hemisféra) souvisí se strachem a negativním myšlením. Jak pracuje náš mozek, tak vnímáme své okolí.
A + B = C
A je skutečná událost,
B je naše vnímání nebo náš výklad skutečné události,
C je naše reakce na danou událost.
Většina lidí si myslí, že pro naše chování je rozhodující A, tedy věci, které se nám v životě dějí. Pravdou však je, že z velké části je rozhodující právě položka B, tedy to, jak tyto události vnímáme a jak si je vykládáme. Lidé a události v našem okolí (A) nás nemohou donutit k určitému chování. Naše chování (C) je řízeno naším mozkem podle toho, jak mozek okolní události (A) vnímá a interpretuje (B). Uvedu dva příklady.
Stephanie
Stephanie zaslechla, jak se její manžel a nevlastní dcera u oběda baví o dovolené, kterou všichni společně plánovali na následující léto. Stephanie neslyšela jejich rozhovor celý, ale došla k závěru, že plánují cestu, aniž by chtěli znát její názor. Urazila se a rozčileně vyběhla z restaurace. Když mi později událost během terapeutického sezení v manželské poradně líčila, byla skálopevně přesvědčena, že situaci popisuje pravdivě, i když její manžel tvrdil, že se mýlí. Vyslechl jsem ji a napsal na papír svoji rovnici A + B = C. Rozhovor mezi jejím manželem a nevlastní dcerou bylo A, její výklad B a její rozčilený útěk z restaurace C. Zeptal jsem se Stephanie, jestli nemohla reagovat nějak jinak. Napřed prohlásila, že ne, že přece jasně viděla, jak se věci mají. Pak se ale pokusila nad věcí zamyslet a logicky došla ke smířlivějšímu postoji. Připustila,, že je možný i jiný výklad a že mohla rozhovor špatně pochopit - položka B. Připustila, že se tehdy nepokusila do rozhovoru vstoupit se svými návrhy, ale pouze se urazila a vztekle odešla, když se jí nikdo výslovně nezeptal na její názor. Stephanie byla přecitlivělá na svou roli nevlastní matky a měla problémy s asertivním prosazováním toho, co sama v manželství potřebovala.
Ian
Na naši kliniku v Newport Beach v Minnesotě přišel 24-letý Ian kvůli problémům se závislostí na drogách a s podezřením na syndrom poruchy pozornosti. Měl problémy doma i ve škole - studium na vysoké škole mu trvalo déle, než rodiče očekávali. Na snímcích jeho mozku se prokázala významně snížená aktivita v prefrontální kůře (nález odpovídal diagnóze syndromu poruchy pozornosti) a nepravidelná drobná poškození na celém povrchu mozku (následek užívání drog). Když Ian spatřil svoje snímky (událost A), hrozně se rozčilil a prohlásil, že jeho mozek je beznadějně zničený (jeho výklad B), a bez dalšího utekl z mé ordinace (jeho reakce C). O pár minut později se ale vrátil a požádal mě, abych mu podal k jeho snímkům podrobný výklad. Než jsme se pustili do vysvětlování, napsal jsem mu na papír rovnici A + B = C. Pak jsme hovořili o tom, jak si situaci (A) vyložil (B) a jak na ni zkresleně reagoval (C). Vysvětlil jsem mu, že jeho snímky mozku jsou vlastně důvodem ke spokojenosti, protože teď známe vysvětlení jeho problémů. Ian si byl vědom,že je něco špatně, protože jinak by za mnou nejel několik set kilometrů. Snímky potvrdily jisté poškození mozku vlivem drog, ale pokud s jejich užíváním přestane, poškození se velmi pravděpodobně časem zahojí. Pokud bude ovšem dál brát drogy, stav jeho mozku se pravděpodobně ještě zhorší. Tato informace byla pro Ianovu léčbu zcela zásadní, protože na jejím základě mohl dospět k nějakému rozhodnutí a s drogami přestat. Důkaz o syndromu poruchy pozornosti byl rovněž velmi významný, protože lékaři sice měli již dlouho na tuto poruchu podezření, ale zatím nedokázali s určitostí vyslovit správnou diagnózu. Nyní se podezření potvrdilo a my jsme mohli začít problém vhodným způsobem řešit. Takže byl důvod ke spokojenosti. Ian pozorně poslouchal, a když pochopil, o čem vlastně jeho snímky vypovídají, uvolnil se a začal se na svůj stav dívat s nadějí na zlepšení (nové vnímání a nový postoj - B).
Stejně jako může mozek vnímanou skutečnost zkreslovat k horšímu, může ji také vylepšovat. Všechno má počátek v mozku. Uvedením mozku do vyrovnaného stavu pomocí diety, tělesného cvičení, hudby, omezení stresu a podávání potravních doplňků dosáhneme zlepšení svého vnímání okolního světa, a zlepšením vnímání zase zpětně přispíváme k celkovému zlepšení funkce svého mozku. Bylo prokázáno, že psychoterapie - nebo terapie zaměřená na naše myšlení, pocity a chování - významně posiluje činnost mozku. To, jak náš mozek pracuje, má nepochybně vliv na to, jak myslíme, jak cítíme a jak se chováme, ale totéž platí opačně: jak myslíme, jak cítíme a jak se chováme, má vliv na činnost našeho mozku. Mozek a naše chování se navzájem ovlivňují k lepšímu i horšímu.
Vědci v uplynulém desetiletí prokázali, jak různé formy psychiatrie pomáhají uvést činnost mozku do rovnováhy. Z několika studií vyplývá, že kognitivní terapie, při níž se pacienti učí ovlivňovat negativní stereotypy myšlení ve prospěch racionálnějšího, pozitivního postoje, výrazně posiluje činnost mozku. Při studii uskutečněné v Kanadě bylo zjištěno, že kognitivní terapie nejenže může přispívat k léčbě depresí, ale také ovlivňovat činnost mozku podobně jako léky (avšak bez jejich vedlejších účinků a bez finančních nákladů na léčiva). Několik dalších studií uskutečněných v Kanadě a ve Švédsku dospělo k podobným závěrům. Ve švédské studii se vědci soustředili na 18 pacientů s výraznými příznaky úzkostných stavů projevujících se v početnější společnosti. Zkoumané osoby byly rozděleny do tří skupin: pacienti v první skupině dostávali antidepresiva, s druhou skupinou byla prováděna kognitivní terapie a třetí skupina byla ponechána bez jakékoli léčby. První i druhá skupina (s antidepresivy a kognitivní terapií) se během sledované doby zlepšila (zlepšení se potvrdilo i na kontrolních snímcích mozku), zatímco stav pacientů ve třetí skupině zůstal nezměněn. Moje oblíbená studie (uskutečněná v Kanadě) zkoumala 12 pacientů trpících fóbií z pavouků. Vědci prováděli snímkování jejich mozku během experimentu, při němž ukazovali zkoumaným osobám obrázky pavouků - na snímcích se potvrdilo, že tyto obrázky vyvolávaly v mozkových centrech strachu doslova exploze aktivity. Po absolvování kognitivní terapie, během níž se tito lidé pomocí obrázků malých pavoukovitých tvorů učili svůj strach zvládat, byly zkoumaným osobám předloženy stejné fotografie jako na začátku experimentu a znovu byly provedeny snímky jejich mozkové aktivity. Tentokrát zůstala jejich centra strachu klidná. Bylo prokázáno, že ovládáním myšlenek lze docílit změny mozkové činnosti. Změňte své myšlení a změníte i svůj mozek!
Podobně i změna vašich společenských vztahů může ovlivnit činnost vašeho mozku. Z převratné studie uskutečněné na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) vyplývá, že interpersonální psychoterapie (zaměřená na mezilidské vztahy), při níž se lidé učí lépe vycházet s ostatními pomocí nácviku společenské komunikace, řešení konfliktů a tréninku asertivity, je také účinným lékem proti depresím. Interpersonální psychoterapie pomáhá znovu vyladit narušené mozkové funkce tím, že posiluje činnost prefrontální kůry (zlepšení soustředění a úsudku) a zklidňuje činnost limbického systému (posílení pozitivních myšlenek a postojů).
Celá řada dalších studií prokázala, že behaviorální terapie (zaměřená na změnu chování) významně pomáhá také pacientům trpícím obsedantně-kompulzivní poruchou (nutkavé negativní myšlenky a nevhodné chování). Při behaviorální terapii se klient učí ovlivňovat svůj mozek prostřednictvím uvědomění, že určité typy chování nejenže jsou iracionální, ale jsou rovněž projevem nadměrné mozkové aktivity, která se projevuje nežádoucím způsobem. Pacienti se učí tyto nevhodné způsoby chování změnit: „uzavřít“ svůj mozek před nežádoucími myšlenkami a „přečkat“ nutkání k nežádoucímu jednání, namísto aby jim podléhali a vystavovali se trýznění svými fóbiemi a strachy. Tři nezávislé studie používající počítačové zobrazování mozku prokázaly, že behaviorální terapie může podobně jako léky přinést trpícím pacientům uzdravení a uvést jejich mozek do lepší rovnováhy. Při obsedantně-kompulzivní poruše pracuje mozek příliš intenzivně, zejména v oblasti bazálních ganglií (úzkost) a v oblasti precentrálního závitu („převodovka“ činností). Behaviorální terapie se soustřeďuje na zklidnění těchto oblastí a uvedení jejich činností do rovnováhy. Změňte své chování, změníte svůj mozek!
K nejzajímavějším snímkům mozku, jež jsem za svou kariéru udělal, patří zobrazení mozku psycholožky Noelle Nelsonové - snímkování jsme uskutečnili v době, kdy zrovna pracovala na své knize s názvem Síla uznání. Noelle si přála, abych zaznamenal stav jejího mozku poté, co půl hodiny intenzivně meditovala o všem, co pokládala ce svém dosavadním životě za nejdůležitější a za co cítila vděčnost. Tento snímek zobrazoval její mozek jako zcela normální a zdravý. Požádal jsem ji, abych směl udělat ještě jeden snímek poté, co se stejnou dobu soustředí na vše, co ji v životě trápilo. Chtěl jsem mít tento snímek pro srovnání, jak může pozitivní postoj ovlivnit činnost lidského mozku. Noelle souhlasila až po chvíli zdráhání, protože si uvědomovala, že myslet na zlé věci nebude nic příjemného. Měla samozřejmě pravdu. Myslela na to, jak se bojí nemoci, na svůj strach, že nebude moci pracovat a starat se o své zvířecí miláčky.
Představovala si, jak její pes onemocněl a zemřel, protože ona neměla práci a nedokázala se o něj postarat, představovala si, jak je z toho smutná a nemůže si to přestat vyčítat. Druhý snímek jejího mozku se od prvního, zdravého a „vděčného“, velmi nápadně lišil: aktivita mozečku a levého spánkového laloku byla výrazně utlumena. Snížená činnost mozečku bývá spojována se zhoršenou motorickou koordinací a koordinací myšlení. Takoví lidé bývají neobratní a dělá jim potíže najít vhodné řešení svých případných problémů. Snížená činnost levého spánkového laloku bývá spojována s temnými myšlenkami a problémy s pamětí. Temné myšlenkové pochody ovlivňují mozek negativním způsobem. Hledí-li člověk na svět pozitivně a je vděčný za všechno krásné, co mu život přináší, opravdu tím přímo ovlivňuje kvalitu svého mozku tím nejlepším způsobem a za takový mozek pak skutečně může být vděčný sám sobě...
Daniel G. Amen MD
Vybráno z knížky Daniel G. Amen, MD - NIKDY NENÍ POZDĚ, vyd. Ikar 2007
KNIHU môžete zakúpiť na tejto adrese
Zdroj: hrst.webnode.cz
Podrobné správy na tému "PSYCHOLÓGIA" nájdete na tejto adrese.
