„Jednoho dne, mnichové, jsem pobýval u Ukkatthá, v Lese radosti, u úpatí královského stromu. Tehdy ale, mnichové, přišel Bráhma Bako k chybnému mínění: 'Zde je Věčné, zde je Trvalé, Stálejsoucí, zde je Nezrušitelné a Nepomíjivé: neboť zde nevládne ani zrození a stárnutí, ani smrt a zánik, ani znovuzrození. Není žádná jiná vyšší svoboda než tato.'“
“Stredovekú klasifikáciu prírody na štyri všeobecné ríše – minerálnu, rastlinnú, živočíšnu a ľudskú – moderná veda považuje za zastaranú...”
„Existují dva cíle, mnichové: svatý cíl a nesvatý cíl. Co to ale je, mnichové, nesvatý cíl? To hledá člověk, sám zrození podléhající to, co také zrození podléhá, sám stárnutí podléhající hledá to, co také stárnutí podléhá, sám nemoci podléhající hledá to, co také nemoci podléhá, sám smrti podléhající hledá to, co také smrti podléhá, sám bolesti vydán všanc hledá to, co je také bolesti vydáno všanc, sám špíně vydán všanc hledá to, co je také špíně vydáno všanc.“
“Dokonce i známí řečtí filozofové chápali, že tvrzení poznej sebe! je pro lidskou bytost nejtěžší úlohou, se kterou se může potýkat. Není to prostě o shrnutí jedinečných vlastností člověka, jeho osobnosti, fyzického vzhledu, emocí a mentálních kvalit. Je v tom něco základnějšího… nepolapitelnějšího.”
„Dokonale probuzeným se sice nazýváš, ale tuto věc jsi nevěděl: že by mě totiž nějaký asketa nebo bráhman, nějaký bůh nebo ďábel, nějaký Bráhma nebo kdokoliv jiný na tomto světě mohl odmítnout právem, takovou možnost, Sariputto, nevidím, A protože, Sariputto, žádnou takovou možnost neznám, zůstávám klidný, nerušený, plný důvěry.“
sútra Zježené vlasy
0:9.1 (12.4) Tak ako sa Zvrchovaná Bytosť progresívne vyvíja z predchádzajúceho božieho daru obklopujúceho potenciálu energie a osobnosti veľkého vesmíru, tak i Boh Maximálny je výsledkom potenciálov božstva, obývajúcich transcendované časo-priestorové sféry hlavného vesmíru. Uskutočnenie Zvrchovaného Božstva signalizuje absonitnú jednotu prvej empirickej Trojice a znamená zjednotenie Božej expanzie na druhom stupni kreatívnej seba-realizácie. To konštituuje ekvivalent osobnosti-moci realít absonitného chápania uskutočnenia vesmírneho empirického Božstva raja na následných stupňoch transcendovaných časo-priestorových hodnôt. Dokončenie takého empirického rozvinutia je navrhované pre dosiahnutie maximálnej služby-osudu časo-priestorových stvorení, ktoré dosiahli absonitné stupne prostredníctvom ukončenej realizácie Zvrchovanej Bytosti a službou Boha Sedemnásobného.
S láskavým dovolením autora Vám postupne predstavíme mimoriadne hodnotné texty našej indoeurópskej tradície
Jan Kozák se narodil 21. 5. 1951 v Praze. Po studiu na gymnáziu vystudoval na FFUK obor archívnictví-dějepis. Kromě studia medievalistiky se také 3 roky věnoval na katedře dějin starého Předního Východu klínopisu (babylonštině, asyrštině a sumerštině) a poznávání starověkých kultur.
“Mysl používá ke komunikaci slova, obrazy a čísla. Srdce používá pocity a empatii. Naše vědomí používá chování. To je důležité, ne-li klíčové pochopení, protože naše vědomí dohlíží na naše emoční a mentální stavy. Je to větší sféra, která zahrnuje mysl a srdce. Tedy vědomí je tou naší částí, která je nekonečná a neohraničená. Není obsaženo ve hmotě mozku, tkáních těla a dokonce ani v emoční energii srdce. Přesto je individualizované jako my.”
“Už dost bláznů mátlo neinformované, že právě oni, ti blázni, jsou pravým vzorem praktických mystiků. Jak se však stali těmi blázny? – Tím, že místo aby se věnovali soustřeďování mysli, čímž by utlumili její samovolnou činnost a též i vnímání, tuto činnost naopak zvyšovali. Oddali se myšlení, jež jim po zanechání koncentrace přinášelo nový druh myšlenek, než jakými se zabývali dříve v údobí živočišného způsobu žití. Viděno však z výšin mystického vývoje, je naprosto stejné, zabývá-li se neovládaná, samovolně činná mysl předměty smyslových chtíčů nebo spekulacemi o nadsvětském životě a o mravném nebo nemravném myšlení a počínání.”
Dlouhá tisíciletí, člověk se pokoušel poznat obrovský rozsah prostoru – vesmír, který ho obklopuje. Za tímto účelem bylo vytvořeno mnoho konceptů vesmíru a filozofií, definujících roli člověka v něm. Postupem času, některé tyto teorie se staly tzv. vědeckými teoriemi o vzniku a fungování vesmíru, které postupem času krystalizovaly, až vykrystalizovaly do současné podoby teorie Velkého Třesku, postavené hlavně na Einsteinových teoriích.
