“Prosím promluv, jak se lidé můžou nejlépe připravit na přicházející změny nezávisle na stavu vědomí, ve kterém se nyní nalézají. Můj pohled je ten, že ačkoliv existují přípravy, které můžou být 10 učiněny ve fyzické realitě, bezpečné místo je pouze odrazem vědomí těch, kteří jsou na něm shromážděni a žádná lokalita nemusí být lepší než jiná (v závislosti na stezce, kterou si každý vybral pro zažívání této doby).”
Za týden se přede mnou zjevilo svaté město Řím v celé své temné velikosti… nemohla jsem posoudit krásu paláců, katedrál a kostelů, město bylo velmi chmurné a kupodivu špinavé. A pro mne bylo i městem mojí smrti, věděla jsem, že odsud Karaffovi neuteču...
Ľudstvo sa už oddávna snaží neúspešne riešiť svoje vnútorné – duševné problémy. Vo všetkých dávnych i nedávnych civilizáciách, včítane prírodných národov, tomu tak bolo, a pretože sa im nepodarilo dôsledne vyriešiť tento problém, preto doposiaľ aj dnešné ľudstvo na planéte Zem má túto záležitosť k riešeniu. Niektorým ľuďom sa v minulosti darilo žiť v pozitívnom stave, a tým obtiaže s duševnými problémami mali vyriešené už tu na Zemi, a mohli sa tak po svojom terajšom živote presunúť do Nebeských spoločností.
Pozn. překl.: Následující události se odehrávají, když je Světlaně deset let. V první polovině knihy Světlana popisuje události od svého narození do věku deseti let, své neobvyklé zážitky, jak přišla na své neobvyklé schopnosti, naučila se „navštěvovat“ různé „úrovně“ Země (mentální, astrální, …) a co zde zažila. Kapitola začíná v okamžiku, kdy se se svou přítelkyní Stellou dostane po vyčerpávajícím „dobrodružství“ do jedné z mentálních úrovní Země...
0:8.1 (11.5) V rámci odčinenia večného stavu a kompenzácie obmedzení stvorení vytvoril Univerzálny Otec pre vyvíjajúce sa bytosti sedemnásobný prístup k Božstvu:
“Udělala jsem to nejlepší, abych jí vysvětlila, jak moc to všechno pro mne znamená a jak hrozně bych se cítila, kdybych to ztratila. Ale zdálo se, že tentokrát jsem jí opravdu nahnala strach, a řekla, že pokud nechci, aby řekla všechno mému otci, až se vrátí domů, musím jí slíbit, že něco takového už se nikdy nebude opakovat.”
“Proč jsem se rozhodla napsat tuto knihu? Nakonec, ne proto, že bych se považovala za někoho speciálního nebo výjimečného. Jen se mi poštěstilo žít jasný a velmi neobvyklý život, a jestliže tato kniha někomu pomůže v našem krásném, ale velmi krutém světě necítit se osaměle, znamená to, že nebyla napsána zbytečně.”
P. S. Mluvili jsme se Světlanou i o poslední kapitole jejího prvního svazku „Odhalení“, ve které zakončila příběh o Izidoře. Bohužel, Světlana neměla čas tuto kapitolu napsat, ale já předám všem čtenářům této knihy konečné črty osudu této úžasné ženy svými slovy. Takže prosím, neposuzujte mě přísně, nemohu psát jako Světlana...
Nikolaj Levašov
13. ledna 2011
Otázka č. 24: Dobrý deň,
zaujíma ma, ako sa pozerá Jedi na rozhovory s Dr. Nerudom, ktoré ste ›› uverejnili na vašej stránke, ďakujem.
Silvia F.
Veľmi silné materiály.
Týkajú sa tak širokého okruhu tém, že len ich vymenovať by zabralo dosť času.
Dúfam, že odo mňa nečakáš podrobnú analýzu v štýle „toto je pravda, toto nie...“ – úprimne – na to by som si netrúfol. Nepatrím k odborníkom na všetko. Môžem však napísať niekoľko postrehov, ako na mňa tie materiály pôsobia...
Karaffa bezostyšně zíral na Severa, jako by byl nějaké neobvyklé, podivné zvíře.
Papežův obličej bez zřejmé příčiny vyzařoval jakousi jistotou, což mě vyděsilo víc, než kdyby po nás vrhal „blesky“ své strašlivé nevůle...
„Nu, ctihodný Severe, konečně se setkáváme! Slíbil jsem kdysi, že za mnou přijdete – a já své sliby neporušuji, obvykle.“
„Jen si tolik nelichoť, Karaffo,“ pronesl Sever klidně. „Kdyby šlo o tebe, nikdy bych ti tu radost neudělal. A ty to velmi dobře víš. Tím, kdo mne zajímá, je madonna Izidora... Je příliš cenná, než aby zůstávala ve tvých rukách. Ale to ty, bohužel, nedokážeš pochopit...
