“Pokud žijeme jako nekonečné bytosti v lidské formě, pokud skutečně věříme, že jsme jediným, který je roven všemu životu – kam přesně doufáme, že se dostaneme, když vzestoupíme? Může jeden vzestoupit a nechat jinou lidskou bytost vzadu ve spárech karmy a zmatku? Může být někdo osvícený ve světě, kde vzkvétá válka, chudoba, deprese a zneužívání – a opravdu to nazývat osvícením?”
“Lidský stav se vyznačuje změnami. U lidí je příznačné, že kolísají od stavů doslova bláznivého nadšení až zase do zoufalství. Mezi těmito krajními duševními stavy existuje ideální rovnováha, kterou lze označit za čisté původní lidství; toto lidství trpí tím, že onu bláznivou radostivost musí vyrovnávat následujícím zoufalstvím. Z toho vyplývá, že nevede k ničemu dobrému dát se unášet stavem lidství. Od kolébky až do hrobu se bláznivá radostivost střídá s duševními bolestmi až zoufalstvím a tím se stává to, že člověk je jen člověkem, a to od narození až do smrti.”
„Vidím, žes neztrácel čas, Lobsangu!” prohodil zvesela. „Myslel jsem, že se stavíš na jednu z tvých nesčetných svačinek!” „Ne, ctěný lámo,” odpověděl jsem, „rád bych se dobral určitého pochopení, protože musím přiznat, že ony sexuální záležitosti západního světa mě velice udivily, když jsem o nich tolik slyšel od obchodníků a jiných.” Usmál se na mě a pravil: „Sex vzbuzuje mnoho zájmu, ať je to kdekoliv. Ostatně to, co udržuje život na Zemi, je právě on. Pohovořme si o tom, když tě to zajímá.”
“Ti, které jejich touha šťastně žít nebo získat vědění podněcuje k hledání pomocí jógy, často užívají nevhodné jógické prostředky. Téměř vždy se nechávají zlákat poslední ze tří částí jógické výchovy, totiž soustřeďováním, bez ohledu na jeho stupně. A přece první součástí jógické výchovy je výchova mravní, která vlastně řeší problém nešťastného pocitového života v celé jeho šíři. Soustředění ho buď neřeší vůbec, nebo pouze v některých víceméně abstraktních obrysech.”
„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”
James: (42:50) Teď zpátky k časoprostoru a Kvantové pauze. Mimochodem, nikdo nepotřebuje praktikovat Kvantovou pauzu, pokud se mu to nějakým způsobem zdá limitující. Vědomé dýchání bude fungovat také dobře. Nepotřebuješ žádné techniky. I Kvantová pauza může být přizpůsobena tvým konkrétním potřebám. Takže něco zkus a pak z toho intuitivně vyber to, co je dobré a co ti funguje.
“Můžeš být třeba ve vězeňské cele nebo ve vile v jižní Francii, časoprostor, který protíná tvůj lokální vesmír, může být tebou modifikován. Ty jsi alchymistou. Tvůrcem. Můžeš použít moc své tvůrčí představivosti, abys prodchnul svůj nádech ctnostmi, jako je soucit, odpuštění, pokora, srdnatost, pochopení, radost, láska, cokoliv chceš. Ty jsi tvůrce a nový časoprostor je tvým plátnem.”
Stela i já jsme zdrceně mlčely, neboť vyprávění Izidory nás zasáhlo do hloubi duše… Konečně, byly jsme přece jenom ještě docela malé na to, abychom byly schopny unést celou tu hloubku podlosti, bolesti a lží, které tehdy Izidoru obklopovaly. A naše dětská srdce byla opravdu ještě příliš dobrá a naivní, než aby chápala celou tu hrůzu, které byly s Annou vystaveny… Jedno už nám ale, ač tak malým a nezkušeným, bylo jasné.
Oficiálna egyptológia so vzrušením hovorí o akejsi posadnutosti starovekých Egypťanov smrťou a záležitosťami s ňou spojenou. Nedoceňuje skutočný rozmer dekadencie staroegyptskej civilizácie a už tradične informuje o vývoji úplne ignorujúc obrovský prepad oproti predynastickým časom, po ktorom sa o “pokroku” vlastne ani nedá hovoriť. Dynastické obdobia nám podávajú správy už len o veľmi matnom odlesku pradávnej duchovnej veľkosti Egypta. A teraz kacírska otázka: Aký bol pôvodný účel mumifikácie?
Legendy o odchode z Ostrovov si často protirečia. Hovorí sa, že na Bielom Favorskom ostrove sa konala veľká slávnosť. Zhromaždili sa na nej všetci božskí vladykovia vrátane cára Jarilu – Červené Slnko. Náhle sa zdvihol obrovský víchor a na čiernohrivom tátošovi pricválal z juhu Čierny Idol. Zmrazil Biele moria a z Alatyrského ostrova ukradol zlatých býkov boha Slnka. Tieto býky odviedol ďaleko na juh a kvôli tomu začala na Severe zima, nastali dosiaľ nevídané treskúce mrazy. Božskí vladykovia a nimi vedené rody Severanov začali Čierneho Idola prenasledovať smerom na juh. Preplavili sa cez Biele moria, ktoré začali mrznúť a putovali od severu cez kúzelnú krajinu zvanú Biarmia až k pohoriu neskôr zvanom Svatohory a Kolgory, dnešnému Uralu. A potom, od Kolgoria, osídlili postupne takmer celý Veľký kontinent.
