Neskorá doba kamenná mala možno v Afrike skorší začiatok než sa pôvodne predpokladalo – snáď už o 20 000 rokov skôr. Nové analýzy artefaktov z jaskyne v Južnej Afrike odhaľujú, že jej pravekí obyvatelia vyrábali vyrezávané kostené nástroje, používali pigmenty, zhotovovali korálky a poznali jed už pred 44 000 rokmi. Tieto druhy artefaktov boli pôvodne prisudzované kultúre San, o ktorej sa predpokladalo, že sa objavila približne pred 20 000 rokmi.
Bydlet v podzemí není moc praktické, ani příjemné, a tak lidé tento způsob řešení bytového problému volili jen tehdy, když jim na povrchu něco hrozilo - naposledy v časech náletů a hrozby jaderné války. Tím víc udivuje, že ve starověku vznikala celá podzemní města pro desetitisíce obyvatel. Důvody stavby těchto složitých a rozlehlých objektů (často s mnoha patry) jsou dodnes neznámé, a tak v souvislosti s nimi existují spekulace o klimatických změnách, hrozbě z vesmíru, ale i mimozemšťanech a Atlantidě.
V poslední třetině osmého století na Zemi náhle začalo dopadat velké množství kosmického záření. Stopy události se podařilo přesvědčivě prokázat ve dřevu stromů. Příčiny jsou však zatím neznámé. Učebnicový příklad vědecké práce, která poskytuje více otázek než odpovědí, na veřejnost vypustili minulý týden Fusa Miyake a jeho kolegové. Japonští vědci v časopise Nature popisují, jak se jim podařilo objevit stopy "nějaké" kosmické události z 8. století. Ale s její interpretaci si vůbec nevědí rady.
Štyri živly ovládajú život v Mezopotámii – nekonečné nebo, búrlivý vietor, úrodná zem, hučiaca voda. Veriacemu Sumerovi sa predstavujú v podobe mocných božstiev. An je boh neba, Enlil pán vetra, Uras alebo Ki bohyňa zeme, z ktorej sa neskôr stáva Nintu, a napokon Inanna, bohyňa lásky a plodnosti. Vodu ako pôvod života stelesňuje Enki, ktorého volajú aj „pánom zeme“.
Nedávno se mi dostala do rukou tato perla, kniha F. Moravičanského z roku 1883. Je to zcela jiný pohled na historii Slovenů/Slávů na uzemí Evropy, než je byl tehdy obecně přijímán, a je ostatně dodnes, navíc autor vše staví na analýze prací dobových historiků (římských, germánských, gótských, atd.). Vysvětluje také, kde se vzal mýtus o příchodu Slávů až v 5-6. století a ukazuje, že před 16. stoletím všichni doboví učenci a historici věděli, že "Suebi" (= Slevi = Slévi = Slávové) byli v Evropě odnepaměti.
„Keď nebeské kráľovstvo prišlo na zem, rozvilo sa v Eridu,“ stojí na začiatku najstaršieho zoznamu sumerských kráľov, napísaného klinovým písmom na konci tretieho ticícročia pred n. l. Uvádza mená oných mýtických kráľov „spred potopy“, ktorých panovanie sa potvrdzuje v trvaní dvadsaťtisíc až štyridsaťtisíc rokov – akéhosi večného života, ako to v trochu skromnejšom rozsahu vieme z biblie o Adamovi a jeho potomkoch.
Predstavme si, že by filmová kamera na časozberné snímanie v družici bola nasnímala v čase od ôsmeho do štvrtého tisícročia pred n. l., čo sa dialo medzi 30. a 130. stupňom zemepisnej šírky na severnej pologuli našej Zeme – teda medzi Nílom a Čínskym morom.
A teraz by sme ten film – pravdaže, nemý – vyvolali.
Prelomom morského dna v severnom Atlantiku a následným rozptylom vyvretej magmy sa vytvoril dutý priestor, čo spôsobilo, že ostrovný kontinent Atlantída klesol do hlbín; zároveň na jednej strane klesli a na druhej sa zdvihli pobrežné okraje kontinentov. Tým sa vlastne vysunula do výšky južná časť Južnej Ameriky. Atlantický oceán bol pred potopou užší. Magma, čo vystupovala z rozširujúcich sa trhlín morského dna, však spôsobila, že dno sa rozšírilo, a tým sa od seba odsunuli kontinenty. Podľa všetkého jeden alebo viac nárazov asteroidov počas potopy.
Kamenné uhlie vzniklo z rastlinných zložiek, kým ropa podľa platného vedeckého názoru pozostáva aj z organických častí, prevažne z tiel uhynutých zvierat a iných organických zvyškov. Ložiská ropy a uhlia nájdeme po celom svete, dokonca i v arktických oblastiach — na Aljaške a Špicbergoch. Náleziská ropy by podľa toho mali byť masovými hrobmi rôznych druhov zvierat. Ak zohľadníme obrovskú spotrebu tejto suroviny a rezervy prevyšujúce 100 miliárd ton, vychádza nám na jednej strane globálna príčina jej vzniku a na druhej strane obrovský počet odumretých organizmov.
Zaujímavá je výpoveď o tvorbe ľadovcov, pretože tieto v dôsledku podnebných výkyvov zrejme vznikali počas potopy, a nie pred ňou. Na severe Sibíri, v Indii, Mongolsku, Vietname, Austrálii, Južnej Amerike aj na Sumatre, všade sa v dávnych mýtoch spomínajú obrovské vlny, ktoré prevýšili i vysoké hory. Amerika je mimoriadne bohatá na ságy o potope. V mýtoch Indiánov kmeňa Navajo sa hovorí o vode, ktorá pripomínala horskú stenu bez štrbín či otvorov, i o potope, čo sa ako horský chrbát vypínala na celom horizonte.
