Až dnes jsem poznal nezbytnost uvědomění, že jediné, na čem skutečně v našem životě záleží je úhel pohledu. Díky energiím přicházejícím na Zem v současné době a díky mému ochránci Saturnovi a díky boží síle (děkuji!), jsem měl tu možnost pocítit rozdílnost vnímání jedné a té samé situace pod rozdílnými úhly pohledu ve velmi krátkém časovém úseku, díky čemuž jsem si uvědomil, jak zásadní tohle téma je. Je to tak jednoduché ale zároveň je poměrně složité s tím něco udělat.
Vždy jsem věděl (všeobecně se to říká), že co člověk, to úhel pohledu. Někdo vnímá ujetý autobus jako katastrofu a dramatický scénář si neustále přehrává v mysli, zatímco někdo jiný si prostě skočí na kafe a počká si na další. Také jsem si všiml, že ti z nás, kteří si věci nezabírají a nestresují se jimi, jsou označování jako lehkomyslní, nespolehliví až ignorantští. Zato ti, co neustále litují ostatní, co se stresují cizími problémy, co „myslí na druhé“, jsou považováni za starostlivé, hodné a empatické. To, že hláškami typu: „To je ale chudák.“ „Ten si teda vytrpí.“ „Život je k němu příliš krutý!“ dotyčným osobám posílají energii, která je v jejich starostech potopí ještě hlouběji, si vůbec neuvědomují. To jen tak na okraj, toto téma není smyslem tohoto článku.
Nyní jsem si ale uvědomil, že co člověk, to několik úhlů pohledu. Stejnou situaci dokážeme vnímat úplně rozdílně a to na základě vnitřních pocitů. Na základě vnitřního rozpoložení. Jeden den jsme optimističtí, dobře naladění a nic pro nás není problém. Všechno se daří a zeď politá kávou znamená příležitost k nové výmalbě a nové výzdobě pokoje. Jde o úhel pohledu. Flek na zdi můžeme také vnímat jako nutnost jít do obchodu pro barvu, nějakou vybrat, koupit… Musíme odstavit nábytek ode zdí, překrýt ho. Je s tím spousta práce. Cítíte ten rozdíl? V jednom případě máme příležitost něco změnit a v druhém něco změnit musíme. Přitom jde o tu samou situaci.
Podstatný je skutečně úhel pohledu. Jsme příliš odevzdaní. Myslíme si, že nic nedokážeme na svém životě změnit. Přitom Jsoucno čeká na nás, až začneme tvořit vlastní realitu. Až převezmeme zodpovědnost a otěže svého života a dovedeme jej do světa plného světla a bezpodmínečné lásky. Trávíme spoustu času hledáním viníka, že nedokážeme uvidět, že náš život si tvoříme svými myšlenkami. Jak by to asi dopadlo, když bychom řídili auto a nevěděli o tom. Jistou havárií. Proto je zatím náš život jednou velkou, nikdy nekončící havárií. Protože nevíme, že svůj život řídíme sami.
Církev a její posluhovačka společnost nás svými dogmaty dohnaly do pasivně agresivní pozice ve které se rozčilujeme nad svými životy a nadáváme na námi volené zástupce a cítíme se ublížení a neschopní s naší situací něco udělat. Nechali jsme se přesvědčit, že nic nezmůžeme. Že jsme pouze ulomenou větví v proudu řeky života. Tisíce hektolitrů piva se protočilo v hospodách a stále ještě nikdo na nic nepřišel.
Dovedete si představit tu energii, která v současné době dlí v hospodách jako vztek a zlost, transformovanou do tvořivé formy? Kdyby všichni nespokojení vyšli ze svých domovů a začali si řídit své životy sami? Argument, že se současnou situací jedinec nic neudělá, je alibismus. Je samozřejmě jednodušší říct, že jeden člověk s tím nic neudělá a neudělat nic. Jenomže za takového předpokladu se skutečně nic nestane. A co tedy udělat? Nejjednodušší je si v momentu rozhodnutí říct: „Co by na mém místě udělala láska?“ Anebo můžeme jít příkladem. Více zde.
Smyslem tohoto článku je upozornit na fakt, že věcem, lidem, skutečnostem dáváme formu, význam, barvu, hodnocení my sami. Jsme to my sami, kdo rozhoduje o tom, zda je něco dobré nebo špatné. Pokud se tedy stále nenecháváme ovlivňovat penězi řízenou reklamou, penězi řízeným zpravodajstvím, penězi řízenými veřejnými činiteli či penězi řízenou společností. Tudíž jsme to my sami, kdo rozhoduje zda jde o problém, či ne. Dovedete si představit ten život, kdy jakákoliv událost pro vás znamená pouze příležitost k učení? Nikoliv problém. Příležitost jak se něco naučit. A pokud se to naučíme, daná událost se již nebude opakovat. Nebude potřeba učit se něco již naučeného. A naopak, pokud dané situaci neporozumíme, dostaneme příležitost porozumět jí příště. Bez odsuzování, bez výčitek, bez bolesti, beze strachu.
Takový život je možný. Za jakých podmínek? Stačí, když budeme vědět, že domnělé problémy v našem životě se tváří jako problémy jenom proto, že jsme je tak sami pojmenovali a když z nich nebudeme vinit ostatní a nebudeme mít strach přemýšlet o nich konstruktivně a snažit se z nich poučit, samy nakonec zmizí. Všechny takové situace, které nyní označujeme jako problémy, jsme si do života přitáhli my sami. Nebyli to naši rodiče, náš partner, naše děti, příbuzní, kamarádi, soused… Dokázali jsme to my sami svými myšlenkami. To že se nám taková situace nelíbí je pouze důsledek toho, že své myšlenky neovládáme a necháváme rozumu a egu volné pole působnosti. Svými myšlenkami tvoříme svoji realitu a realita je zrcadlo, které je nám nastavováno, abychom si uvědomili svoji choromyslnost. Dokud nebudeme kontrolovat své myšlenky, budeme stavěni tváří v tvář situacím, které budeme muset řešit. A dokud nepřevezmeme zodpovědnost za svůj život, budeme tyto situace vnímat jako problémy.
Jakmile se začneme zajímat, jakmile učiníme první kroky, život nás začne odměňovat. Svou bezbřehou krásou a mocnou nekonečností.
Náš život jsou naše jemnohmotné myšlenky převedené do hrubohmotného světa.
Lencher Falprea
Zdroj: Probuzeni.blogspot.com
Súvisiace:
Lencher Falprea
http://www.miesta.net/rubrika/lencher-falprea
