Prolog
Jak Cadriel Mitra šel pod starobylými borovicemi, které nad ním čněly do temnoty před rozbřeskem, hloubka spadaného jehličí činila jeho průchod obtížnějším. Cadriel si pomyslel, že les je dnes ráno velmi klidný. Přehodil si svůj ranec na druhé rameno, aby se rozložila bolest z jeho váhy. Toto bylo neobvyklé území, dokonce i pro Cadriela, který byl proslulý svou horlivostí průzkumníka.
Jak bylo jeho zvykem, složil svůj tábor před východem slunce. Následoval své instinkty tak, jak byl naučený svou babičkou. Před třiceti lety, když byl Cadriel mladý chlapec, řekla mu, “Sova zavírá své oči, aby viděla les, dělej to také tak.” Zkoušel to po mnoho let, zavřel oči a představoval si les. Vzýval ho, aby v něm ožil, ale nikdy neviděl nic, co by mohl nazvat skutečným.
Kdykoliv uvažoval o této absenci výsledku, jeho babička mu říkávala, “Když půjde tvůj záměr a tvé srdce stejnou stezkou, uvidíš, co je skutečné a co je stínem.” Cadriel mohl jen přikývnout a pokračovat ve svých pokusech. Ignorovat babičku nepřicházelo v úvahu. Byla vůdcem Shromáždění Kmenů jeho lidu a její požadavky nebyly nikdy opomenuty – zvláště jejími příbuznými.
Náhle uviděl Cadriel koutkem svého oka podivné pulsující tlumené světlo, které vyplňovalo západní stranu jinak tmavého lesa. Zauvažoval nad správným určením světových stran, protože slunce vychází na východě. Cadrielův zájem se rychle změnil na strach, když nízký dunivý zvuk, který cítil spíše svým tělem, než že by ho slyšel svýma ušima, začal proudit po lesním dně.
Les okamžitě vybuchl vzbuzenými ptáky, cvrčky, žábami a veverkami, kteří vydávali panické zvuky. Lesem se šířilo divoké nakažlivé zděšení, jako elektrický šok šířící se ke každému obyvateli bez ohledu na jeho polohu. Všechna stvoření v lese byla svařena dohromady, jako jediný organismus, dívající se a cítící svými rozechvělými smysly.
Cadriel těžce polknul a věděl, že by měl utíkat pryč, ale nějaká jeho část – tak zahalená, jak jen mohla být – cítila, že to může být jeho znamení, okamžik jeho probuzení – jak to nazývala jeho babička. Běžet a varovat svůj lid, že viděl zářící světlo v lese, by jen přidalo na jeho pověsti podivína. Jeho lid by mu nevěřil, aniž by podal důkazy nebo větší podrobnosti této události.
Jeho nohy se začaly pohybovat vstříc světlu a dunění zvuku, jež byl pod hranicí slyšitelnosti. S každým krokem, který ho přivedl blíže, cítil rostoucí teplo. Ale jeho pozornost byla plně zaujata obrysy pohybujícími se za kmeny stromů, které začínal vidět a které stály mezi ním a zdrojem zvláštního zvuku. To musí být Bůh, pomyslel si Cadriel. Kdo jiný než Bůh by mohl vytvořit takový zvuk a světlo? Určitě je na návštěvě Bůh!
Když přišel ještě blíže, rozruch světla a zvuku náhle ustal a tmavé ticho vstoupilo do lesa s nepříhodným děsivým klidem. Cadriel cítil, že jeho srdce ještě zrychlilo. Byl oslepen náhlou temnotou, ale stále cítil pohyb. Našel v sobě odvahu a kráčel vpřed, tápajíce rukama před sebou, jako by byl slepý.
Vysoko nad sebou ucítil proud energie. Neviditelný proud sestoupil přímo na něj. V nepopsatelné extázi mu naskákala husí kůže a on téměř ztratil vědomí z intenzity tohoto pocitu. Sehnul se k zemi a stočil se do klubíčka. Jeho jediná myšlenka byla, že je v přítomnosti Boha. Jeho emoce byly plně odhaleny a on reagoval nejistotou. Pomyslel si, že určitě není oblíbencem Boha. Proč by se mu Bůh ukazoval?
Pak to uslyšel. Nezaměnitelný zvuk jazyka. Ačkoliv mu nedokázal rozumět, bez pochyby věděl, že jsou nablízku bytosti, které se od něj velmi liší. Blízkost jejich přítomnosti ho vyděsila a on si přál zůstat stočený na lesním dně s pevně zavřenýma očima. Modlil se k lesu, aby mu vrátil jeho známé jáství.
Pak ho nový zvuk a nové světlo donutilo otevřít oči. Uviděl tři obrysy obrovských kamenů, které se spouštěly z nebe na malou mýtinu mezi stromy. Snášely se dolů na paprscích modrého světla. Cadriel sebou trhnul úžasem. Pak uviděl pod kameny pohyb a zdálo se, že nějaké vysoké bytosti usazují monolity na lesní dno svými světelnými hůlkami.
Cadriel se pomalu postavil na nohy, oči mu mžikaly v nevíře a mysl měl zmrazenou v posvátné úctě. Tři kameny, každý o velikosti třiceti mužů, pomalu klesaly s monotónním duněním na lesní dno. Cadriel cítil elektrické chvění. Najednou nevěděl vůbec nic. Bylo to, jako by jeho svět zmizel, a on byl najednou nomádem na nějakém nepozemském místě. Mohl se jen dívat na světelné představení, které zahalovalo obrovské monolity a žasnout nad jejich účelem.
Aby si zachoval pocit své identity, začal počítat. Tři kameny. Tři bytosti. Tři velmi vysoké bytosti. Tři velmi velké kameny.
A pak se to stalo. Jedna z bytostí šla k němu, pomalu, beze strachu nebo překvapení. Světle žluté záření prosakovalo z jejích očí, které se staly zřejmé, když bytost přišla na vzdálenost asi osmi stop od Cadriela. Cadriel se nekontrolovatelně začal třást. Bytost byla modravé barvy a ve stoje měla nejméně sedm stop. Ke Cadrielově nejhlubšímu úžasu byla tekutě průsvitná.
Cadriel chtěl promluvit, ale zdálo se, že celé jeho tělo včetně jazyka není schopno se pohnout. Nebyl si dokonce ani jistý, zda je ještě naživu. Oči této bytosti byly jedinými vlákny do její existence, kterou cítil. Zíral do těchto očí a pomalu začal slyšet hlas, který v něm rezonoval, jako by žíla zlata vystřelila ze země do jeho srdce.
“Jsi zde jako jeden z nás. Budeš žít na tomto místě, nesmrtelný pro svůj svět. Jsi lidským zastoupením našeho božského plamene. Přišel jsi sem, na toto specifické místo a čas, aby jsi byl lidským překladatelem pro náš nejvyšší dar našemu lidu.”
Cadriel mrknul. Byl to první pohyb jeho těla za několik minut. Chcete, abych žil v těchto kamenech? Jak? Proč? Cítil své myšlenky jako bouřlivé vlny směřující k něčemu hlubšímu uvnitř něj, co dosahovalo pod obaly nezměrného uzavření.
Všechno v jeho mozku mu říkalo, aby se otočil a utíkal jako divoký pes zpátky do své smečky, ale bylo něco v přítomnosti této bytosti, co způsobilo, že naslouchal. Jestliže toto je jeho okamžik probuzení, potřebuje si být jistý, k čemu se probudil. Potřeboval zůstat.
Obrovská modrá životní forma se otočila a pohnula svou rukou k nejvyššímu z kamenů. Z monolitu vyšlo zlaté světlo, které tryskalo a padalo do temnoty. Cadriel vídával hejna komárů, která se vznášela ve vzduchu a světlo mu připomínalo oblak těchto maličkých komárů. Jen v tomto případě byli komáři zářícími částicemi světla. Milióny teček plynulo společně jako kolektivní inteligence. Beze spěchu – jako by předváděly rituální tanec – se pohybovaly směrem k Cadrielovi.
Světlo bylo tak průzračné, že nebylo zářivé. Bylo spíše jemnou luminiscencí. Bylo starobylým světlem upředeným z jiného světa a když bylo přivedeno na tento svět, utlumilo se hrubými frekvencemi.
To světlo začalo Cadriela zahalovat, odívat ho do svého roucha jemné, zlaté záře. Začal mít nový pocit sama sebe. Necítil se jako člověk – jáství – podivín, ale jako nástroj nějaké nejasně známé inteligence, která v něm v tomto okamžiku vytryskla. Tlačila se z něj tak jistě, jako se pták žene za červem, osvobozujíce se ze svého pozemského domova, aby mohla vstoupit do svého nového účelu.
Cadriel v záblesku času opustil své tělo a stal se součástí světelného oblaku, který ho obklopoval. Už nebyl dále obsažen uvnitř hranic lidského těla, ale byl nyní součástí něčeho nekonečně většího a komplexnějšího. Bylo to, jako by byl zrnkem písku, visícím v paprsku nekonečného světla a on se stal tímto světlem. Pochopil všechny části svého poslání: příchod na toto místo, bytí člověkem a transformování se do něčeho, na co byl připravován po milióny let.
James
-pokračovanie-
Tato Webová Kniha je publikována exkluzivně online na: ›› www.SpiritState.com
Tato kniha je fikce. Jakákoliv podoba se skutečnými osobami, žijícími nebo mrtvými, či se skutečnými událostmi, je čistě náhodná.
Copyright © 2011, James, Všechna práva vyhrazena
Český překlad © 2011, Ondřej Průzračný, ›› tvurcikridel.cz
Zdroj: ›› James Mahu: DOHRMANOVO PROROCTVO
Ďakujeme za zaslatie tohto úryvku
|
||||||||
Súvisiace:
Editoriál: POHYBLIVÝ LABYRINT
https://www.miesta.net/clanok/editorial-pohyblivy-labyrintEditoriál: MODRÝ ČLOVEK
https://www.miesta.net/clanok/editorial-modry-clovekTvorcovia Krídel
https://www.miesta.net/sekcia/tvorcovia-kridel
