Člověk se během své pestré historie velmi často snažil najít odpověď na otázku jak správně žít, aby byl šťasten a jak žít, aby jeho život byl smysluplný a spravedlivý. Byly to přijaté etické principy obsahující mravní ideály, které mu daly na jeho otázku dokonalou odpověď a pomohly mu formovat morální zákony, podle kterých měl žít. Tak se stala etika naukou o mravních zásadách včleněných do života člověka. Už od starověku se etika považovala za nedílnou součást praktické filozofie. Vysoké morální zásady byly vždy základním kamenem filozofických systémů i pokročilých duchovních nauk. Mezi ty, kteří do důsledku akceptovali etické principy, patřili například: Sokrates, Platón, Aristoteles, Seneca, Ježíš, I. Kant a také T. G. Masaryk. Filozofie vytváří a podporuje nejvyšší úrovně chování, které však nemusí odpovídat představám běžného člověka.
Než odjedu na další prázdniny, tak ještě malé doporučení duchovní četby. Před pár lety mě dcera upozornila na americké bestsellery, knihy Eckharta Tolle: The Power of Now (česky Moc přítomného okamžiku) a A New Earth (česky Nová země). Řekla, že jí tyto knihy zcela změnily život... Mě nadchly rovněž a dodnes jsou mou oblíbenou četbou a duchovní inspirací. Po dlouhém duchovním hledání prostřednictvím jógy mi Eckhart Tolle pomohl pochopit, co vlastně hledám. Čím více ho poslouchám/čtu, tím větší je moje úcta před vesmírnou inteligencí, která promlouvá jeho ústy.
Syntéza vedy, náboženstva a filozofie
Pokud navštívíte kostel, nebo jinou církevní památku, všude kolem vás jsou obrazy svatých apoštolů, ukřižovaný syn Boží Ježíš Kristus, Panna Maria, andělé nebo obrazy církevních hodnostářů. Sem-tam jsou k vidění různí hadi, draci ale žena, která má prsa na zádech, hlava nasazená přímo na nohou, neznámá „drůbež“a jiné malby, které nemají žádnou souvislost s tradičním náboženstvím, to se jen tak nevidí.
Majster Omraam Mikhael Aivanhov (1900 – 1986), francúzsky filozof a pedagóg, pôvodom z Bulharska. Významnou črtou jeho učenia je množstvo spôsobov, ktorými objasňuje hlavnú tému: človek a jeho rast k dokonalosti. Nech už je problematika akákoľvek, je vždy podaná takým spôsobom, aby človek mohol ľahšie pochopiť sám seba a viesť lepší život.
Zem je súčasťou tejto novej transparencie. Príroda si už obliekla toto nové rúcho a nosí ho hrdo, ale ľudia to nespozorovali kvôli nedostatku vnímania našich programov. Bude to však sčasti práve Príroda, skrze ktorú sa ľudská rodina prebudí, a Zem sa pripravuje na túto možnú eventualitu. Keď sa tak stane, nebude to preto, že Zem je pomstychtivá, alebo že Boh pracujúci skrze Zem jej dáva Svoj hnev. Je to Zem/Príroda vlastným spôsobom vyjadrujúca svoju novú transparenciu a expanziu.
„Práca na tejto knihe stále ostáva výsledkom prvotného impulzu, ktorý nás v obraznom zmysle slova premenil na pútnikov, a naše bádanie sa stalo pre nás, práve tak ako aj pre zakladateľov templárskeho rádu, púťou a zároveň určitým druhom terapie. Pokiaľ tradícia hovorí, že „existujú miesta, kde vanie duch“, kde tento duch histórie prestupuje človeka, alebo – ak chcete – kde sa v ňom rozvíja cit pre poznávanie tajomstiev, nemôže naše putovanie k nim nikdy skončiť.“