Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
Prvú časť tohto článku som uzavrel stručným zamyslením o Védskej/Hinduistickej náuke o Jugách, idei, že história nasleduje cyklus súvisiaci s Platónovou náukou alebo vekmi (Zlatým, Strieborným, Bronzovým a Železným, alebo „Temným” vekom). Väčšina hinduistických záznamov pripisuje každému z týchto vekov nepravdepodobne dlhé časové obdobia, ale jeden relatívne moderný mysliteľ, Šrí Juktéšvar, guru vplyvného jogína dvadsiateho storočia, Paramahansa Jóganandu napísal, že pôvodne sa predpokladalo, že cyklus Júg súvisel s precesným cyklom (Juktéšvar prideľuje tomuto cyklu približne 24000 rokov, moderná astronómia ho umiestňuje blízko k 26000 rokom, ale v rámci tesných limitov. Platón udáva presné, numerologicky zaujímavé kánonické číslo 25920 rokov – 6x6x6x120). Okrem toho, v štandardných záznamoch Kali Jugu (alebo Temný Vek) nasleduje ihneď nový Zlatý Vek. Toto nedáva zmysel; po konci zimy nenasleduje bezprostredne leto.
Synonymický slovník programu Microsoft Word vymenúva dva významy slova „mýtus”: legenda a klamstvo. Čo je zaujímavé, výrazy pre „legendu” nezahŕňajú „klamstvo“, zatiaľ čo synonymá pre „klamstvo” nezahŕňajú „legendu.” Napriek tomu sa bežne používajú obidve definície, často bez rozmyslu, a v niektorých prípadoch súčasne.
Zaznamenaná v grafe, história Egypta neukazuje dlhý, stály, postupný zostup (od slávy Veku Pyramíd po Ptolemaiovskú morálnu a umeleckú dekadenciu až k zániku Egypta ako koherentného celku pod Rímskou nadvládou). Graf skôr ukazuje sériu vĺn s brázdami viac alebo menej rovnakými, a každý vrchol spravidla nižší než ten predchádzajúci – ako vlny na pláži po búrke. Ale nepopierateľne je vo svojej výške veľmi skoro po svojom začiatku (trochu ako štart automobilovej technológie s prvým vozom bez koní, s postupom za pár rokov k Ferrari z roku 2005 a potom postupne vracajúc sa späť k Fordu modelu T).
Občas se můžete setkat s názorem, že podivné krátery na celém území západní Sibiře – ale nejen tam - jsou stopami po atomovém bombardování. Což vám samozřejmě bude znít naprosto ulítle, ale dnes už mnozí nepochybují o tom, že tu existovaly technologie, které lidstvo neovládá dodnes. Jakou zbraní byla například tajemná Archa úmluvy, o níž se můžeme dočíst v Bibli? Byla to zbraň sonická, jaderná, biologická, bylo to komunikační zařízení nebo snad vesmírná encyklopedie? I Tartárie má svá zbraňová tajemství. Například v artilerii.
Pokud byste byli lovcem, který u Pokrovského jezera číhá na divokou kachnu, neviděli byste tu nic, než pár terénních nerovností. Ale pokud byste se jako ta kachna vznesli vzhůru, uviděli byste tohle:
Asi se ptáte, kam se poděla zemina, která údajně chybí reliktovým lesům v západní Sibiři. Třeba vás něco napadne, když si prohlédnete tyto fotografie: Domů, které mají nepochopitelně přízemí zahrabané v zemi, je po celém Rusku – ale nejen tam – velké množství.
Po obrovské katastrofě se Rusko – přesněji to, co zbylo z Tartárie – staly zdrojem klimatických problémů v Evropě a Americe. Nepřímo o tom svědčí místní lesní porosty, kterým vesměs není více než dvě stě let. Sibiřským, ruským i běloruským. Tento fakt lze objasnit jedině tím, že před uvedenou dobou většina ruských lesů – zmizela.
V předchozí části jsme se dozvěděli, že v letech 1816-1819 došlo k podivné klimatické anomálii, kdy v západní polovině Evropy a na východním pobřeží Severní Ameriky se sluneční paprsky po dlouhou dobu nedokázaly prodrat skrze silnou vrstvu čehosi, co naplnilo atmosféru. Prachu? Popele? A čistě náhodou ve stejnou dobu patrně zanikla Tartárie...
