Jací byli naši předkové před 10 000 a více lety? Jedna z nejběžnějších představ je, že se jednalo o malou kočovnou skupinu, kterou donekonečna hnala snaha nalézt někde další a další jídlo. Muži lovili zvěř, zatímco ženy a děti shromažďovali ovoce, semena, kořeny, výhonky, hmyz a jiné poživatiny.
Po ještě větším zhuštění těl lidí podobných přízrakům se objevili raní Lemuřané se vzrůstem okolo 20 metrů, kteří byli čtyřrucí a měli dva obličeje. Dvě ruce vpředu obhospodařovaly dvě oči, které viděly ve fyzickém světě a dvě ruce vzadu oko, které vidělo ve světě jemném. Raní Lemuřané už nemohli procházet skrze stěny, ale s pomocí čtyř rukou mohli provádět aktivní činy ve fyzickém světě.
Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.
V předchozích kapitolách jsem se u tohoto tématu periodicky zastavoval a uváděl jsem odkazy na různé zdroje: náboženství, údaje zasvěcenců (H. P. Blavatská http://www.miesta.net/h-p-blavatska, L. Rampa http://www.miesta.net/rubrika/lobsang-rampa aj.), informace získané od lámů a swámí aj. Proto snad už čtenář nabyl určitých představ o vzniku a rozvoji lidstva na Zemi. Také si samozřejmě povšiml, že tyto představy se zásadně liší od té historie lidstva, kterou nás učili ve škole. Ze všech zdrojů, které jsme analyzovali vyplývá, že člověk vznikl cestou zhuštění ducha, že na Zemi bylo pět ras (my jsme pátá), že každá následující rasa se objevuje v hlubinách předchozí a postupně ji nahrazuje.
Nedávno se mi dostala do rukou tato perla, kniha F. Moravičanského z roku 1883. Je to zcela jiný pohled na historii Slovenů/Slávů na uzemí Evropy, než je byl tehdy obecně přijímán, a je ostatně dodnes, navíc autor vše staví na analýze prací dobových historiků (římských, germánských, gótských, atd.). Vysvětluje také, kde se vzal mýtus o příchodu Slávů až v 5-6. století a ukazuje, že před 16. stoletím všichni doboví učenci a historici věděli, že "Suebi" (= Slevi = Slévi = Slávové) byli v Evropě odnepaměti.
Možná to zní podivně, ale skutečně není přeháněním, když řekneme, že mnohé z toho, co nás učili o historii současného světa, se opírá o nepravdivé výmysly. Kupříkladu nám řekli, že Ameriku objevil roku 1492 Kolumbus, přestože existují spousty důkazů, že jiní navštěvovali Ameriku už dlouho před ním: včetně obyvatel starověkého Egypta, Fénicie a středověké Evropy. Moderní autority přesto nadále tvrdí: „Ameriku objevil Kolumbus“.
„Čo ste robili v Južnej Amerike?“ zaujímalo policajtov.
Odpovedal im Gerhard Vysoky: „Som hydrológ a vezieme z Ekvádoru do Viedne minerálnu vodu určenú na ďalšie skúmanie.“
„A čo vy? Tiež ste šiel pre vodu?“
„Nie, zháňal som podklady pre svoju výstavu.“
„Akú výstavu?“ pýtal sa zvedavo policajt.
„Bude to vlastne pokračovanie projektu „Unsolved Mysteries“ z minulého roku.“
„Čože? Vy ste autor?“ divil sa policajt a hneď nadšene pokračoval: „To bolo fantastické! Bol som tam dvakrát. Naozaj perfektné! Objavil ste v Južnej Amerike zas niečo nové?“
Čo si pod tým máme predstaviť? Údajne sa o ňom hovorí už v starých sanskritských spisoch a v ďalších mýtoch. Stredovekí alchymisti pokladali „zlatú vodu“ za dokonalý liečebný prostriedok. Pri pravidelnom užívaní tohto elixíru života sa údajne uvoľňovala zázračná sila, ktorá dokázala oživovať a dopĺňať vyhasnutú životnú energiu. Tiež liečila všetky choroby. Narazili sme v La Mane na prameň predlžujúci život? Samozrejme sme to chceli zistiť.
V súlade s teóriou „out of Africa“ potom človek moderného typu pred nejakými 100.000 až 125.000 rokmi vo veľkých vysťahovaleckých vlnách opustil africké savany a z neznámych dôvodov sa behom niekoľko tisíc rokov rozšíril do celého sveta. V Európe sa objavil až pred približne 35.000 rokmi. I tak existuje rad nálezov, ktoré hovoria proti zažitým predstavám o veľkom africkom sťahovaní národov. Napríklad vedci z austrálskej Národnej univerzity nedávno skúmali kostru starú 68.000 rokov, ktorá bola v roku 1974 nájdená pri Lake Mungo v štáte Nový Južný Wales. Analýza zvyškov DNA priniesla prekvapivé výsledky. Podľa genetických rozborov obsahoval skelet také formy DNA, ktoré sa v Afrike nevyskytujú – ale nemajú ich ani „moderní“ domorodí obyvatelia Austrálie. Takzvaný „Mungo man“ teda nemôže byť príbuzný s oným Homo sapiens, ktorý kedysi opustil africký kontinent.
"S každým ďalším nálezom a poznatkom sa ukazovalo, že neandertálec patrí skôr do spoločnosti súčasných ľudí než opíc. Dokázal vyrábať šperky, pochovával svojich mŕtvych, staral sa o chorých, budoval chyže z mamutích kostí, dokázal hovoriť a muzicíroval na flauty zhotovené z kostí. Síce sa vyznačoval typicky nižším čelom, masívnou bradou a plochým zátylkom, ale keby ste ho stretli na ulici oblečeného v rifliach, asi by ste si ho vôbec nevšimli. Objemom svojho mozgu dokonca predčil súčasného človeka. Inteligenciou sa neandertálec modernému Homo sapiens sapiens takmer alebo možno úplne vyrovnal. Genetické analýzy kostrových zvyškov urobené v roku 1997 však jasne preukázali, že neandertálec napriek všetkým zhodným znakom NEBOL praotcom dnešného človeka."
