Príbeh dejín

„Teória je len nástroj. Keď nástroj nie je pre prácu potrebný, musí sa vymyslieť iný.“
H. Schliemann

Mykény boli hlavným mestom mykénskeho sveta, dnes predstavujú archeologickú lokalitu na severovýchodnom Peloponéze. Mykény dali názov civilizácii, ktorá sa rozprestierala po celom vtedajšom Grécku od 16. do 12. storočia pred Kr. Mykény ležali na veľmi strategickom mieste a kontrolovali všetky cesty na Peloponéz a aj na pevninské Grécko. Za zakladateľa tejto pevnosti sa považuje legendárny Diov syn Perseus. Po ňom nasledovala dynastia Atreovcov a jeho potomkov Agamemnóna, Oresta a Teisamena.

Lerna sa nachádza na východnom pobreží Peloponézu južne od Arga v blízkosti dediny Mili. Je to jedna z najdôležitejších a najväčších prehistorických lokalít v Grécku. Prvé osídlenie tohto miesta datujeme do Neolitu cca 6500-5300 pred Kr. Výber miesta na trvalé osídlenie podmieňovali viaceré faktory, ktoré museli byť viac než priaznivé. Toto miesto je typické hlavne prírodnými zdrojmi a strategickou polohou medzi morom a pohoriami.

„Bez základov gréckej kultúry a rímskej ríše nebolo by ani terajšej Európy.“
Friedrich Engels

Grécko v antickom období nazývané Έλλάς - Hellas je krajina mnohých tvárí nachádzajúca sa na Balkánskom polostrove v južnej časti Európy.

Občas se můžete setkat s názorem, že podivné krátery na celém území západní Sibiře – ale nejen tam - jsou stopami po atomovém bombardování. Což vám samozřejmě bude znít naprosto ulítle, ale dnes už mnozí nepochybují o tom, že tu existovaly technologie, které lidstvo neovládá dodnes. Jakou zbraní byla například tajemná Archa úmluvy, o níž se můžeme dočíst v Bibli? Byla to zbraň sonická, jaderná, biologická, bylo to komunikační zařízení nebo snad vesmírná encyklopedie? I Tartárie má svá zbraňová tajemství. Například v artilerii.

Pokud byste byli lovcem, který u Pokrovského jezera číhá na divokou kachnu, neviděli byste tu nic, než pár terénních nerovností. Ale pokud byste se jako ta kachna vznesli vzhůru, uviděli byste tohle:

Na celém světě se v průběhu dějin rodily a zase zanikaly nejrůznější civilizace. Jejich konec nastal někdy z neznámých důvodů, jindy je vyhladili krutí dobyvatelé. Jejich pozůstatky jsou však dodnes hodny obdivu. Umístění i uspořádání je fascinující ukázkou mistrovství stavitelů.

Asi se ptáte, kam se poděla zemina, která údajně chybí reliktovým lesům v západní Sibiři. Třeba vás něco napadne, když si prohlédnete tyto fotografie: Domů, které mají nepochopitelně přízemí zahrabané v zemi, je po celém Rusku – ale nejen tam – velké množství.

Po obrovské katastrofě se Rusko – přesněji to, co zbylo z Tartárie – staly zdrojem klimatických problémů v Evropě a Americe. Nepřímo o tom svědčí místní lesní porosty, kterým vesměs není více než dvě stě let. Sibiřským, ruským i běloruským. Tento fakt lze objasnit jedině tím, že před uvedenou dobou většina ruských lesů – zmizela.

V předchozí části jsme se dozvěděli, že v letech 1816-1819 došlo k podivné klimatické anomálii, kdy v západní polovině Evropy a na východním pobřeží Severní Ameriky se sluneční paprsky po dlouhou dobu nedokázaly prodrat skrze silnou vrstvu čehosi, co naplnilo atmosféru. Prachu? Popele? A čistě náhodou ve stejnou dobu patrně zanikla Tartárie...

Než budeme pokračovat v našem pátrání po příčinách konce Tartárie, zastavme se chvíli v čase někde kolem roku 1815. V tu dobu totiž na Zemi s největší pravděpodobností došlo k jakési obrovské katastrofě světového významu, o níž nám oficiální historie nic neříká. Nebo nás mystifikuje. Důsledky této katastrofy však známe velmi dobře – statisíce, ale pravděpodobně spíš miliony lidských životů.

Stránky

Odoberať Príbeh dejín