Biblický mýtus o potopě světa je sám o sobě velkou záhadou: před obrovskou záplavou lidi varovali „andělé“, což vedlo ke stavbě lodi (či spíš plovoucí genové banky), z níž praotec Noe znovu oživil zpustošený svět. Málo známé je, že si jej s určitými obměnami vyprávěli i staří Egypťané. U národa, který byl závislý na pravidelných záplavách Nilu a který tedy velkou vodu každoročně nadšeně vítal a uctíval, je to přinejmenším podivné...
Podle starořeckého filosofa Platóna řekli o existenci Atlantidy athénskému zákonodárci Solónovi kněží z egyptského Sais. Nelze se tedy divit hledačům bájné civilizace, že své pátrání často směřují do země na Nilu. Oficiální archeologie sice existenci takové civilizace i jejího spojení s Egyptem vylučuje, některé stopy však jsou dost podivné.
Díky internetu a elektronické poště má poštovní známka svůj zenit nejspíš za sebou - ale právě tím její cena paradoxně nejspíš ještě roste. Fenomén ceniny, z níž se stalo umělecké dílo, předmět sběratelské vášně, investice a někdy i důvod k zločinu, se narodil v Británii začátkem května roku 1840.
Sladkosti jsou nejspíš staré jako lidstvo samo, ale řepný cukr je překvapivě mladý. Přišel na svět zásluhou napoleonských válek, kdy kontinentální blokáda způsobila nedostatek sladidla z třtiny. Vynálezce výroby cukru z cukrové řepy se narodil přesně před 260 lety...
Když jsem před několika lety psal knihu Putování po největších záhadách Slovenska, připravil jsem do ní také kapitolu o podivných okolnostech smrti slovenského politika, vědce a letce Milana Rastislava Štefánika. Nakladatel ji do publikace nakonec nezařadil, proč, to jsem se nedověděl. 4. května uplyne od tragédie na Vajnorském letišti přesně 104 let, nastala tedy vhodná chvíle ke zveřejnění textu a jedné ze záhad naší poměrně nedávné historie...
Hliník je dneska jedním z neobyčejnějších materiálů - ale nabylo tomu tak vždycky. Není to tak dávno, co jej považovali za šperkařský kov. Muž který drasticky snížil jeho cenu, se jmenoval Paul Heroult. Začátkem dubna od jeho narození uplynulo 150 let. S lehkým stříbřitým kovem je ale spojená záhada: opravdu byl Heroult první? Podle některých indicií mohly znát hliník i starověké kultury, přestože jeho získávání vyžaduje sofistikovanou technologii...
Bojnice jsou jedním z nejkrásnějších středoevropských hradů - v mnohém připomínají pověstné francouzské zámky na Loiře. A jako každé správné starobylé šlechtické sídlo nesmí chybět ani strašidelné pověsti. Ta zdejší je o to strašidelnější, že se nevztahuje k temnému středověku, kdy se takové věci - alespoň podle pověstí - děly docela běžně, ale k době zcela nedávné. Je to ale místo zajímavé i z mnoha dalších důvodů.
Výzkumné ústavy považujeme za vynález moderní doby, ve skutečnosti ale ty první z nich vznikaly podle velmi starého vzoru. Už před více než dvěma tisíci let existovala instituce, která se zabývala shromaždováním vědeckých poznatků z celého tehdy známého světa a jejich dalším rozvíjením. Jde o alexandrijské Múseion, první výzkumný ústav v dějinách lidstva...
Jen dvakrát do roka je den stejně dlouhý jako noc - nastává rovnodennost. Ta jarní symbolizuje konec zimy a definitivní začátek teplejší, blahobytnější, prosvětlenější a vůbec radostnější části roku. Nepřekvapí proto, že je to den, který oslavovaly snad všechny lidské kultury od pravěku až po současnost. A tak i naše Velikonoce mají některé své kořeny v tajemných obřadech doprovázejících svátky rovnodennosti před desítkami tisíc let.
Snad všechny staré civilizace měly báje o tajemných učitelích přicházejících z oceánu. Jak si vysvětlit, že báje o moudrých vodních lidech existují po celém světě? Zatímco třeba v Japonsku to byl žabí muž Kappa, tak podle sumerských bájí zjevila lidem veškerou možnost vodní bytost zvaná Oannes. Na některých vyobrazeních se podobá kříženci člověka a ryby a podle jiných popisů se ze všeho nejvíc podobala ponorce.
