Nastupující umělá inteligence startuje ve společnosti větší revoluci, než jakou způsobil příchod strojů v 18. a 19. století. Jenže když se kácí les, létají třísky - a o tom, kdo bude lesem a kdo třískou, se začíná rozhodovat právě teď.
"V posledních několika málo letech udělal vývoj umělé inteligence obrovský skok," konstatuje komentátor Wall Street Journal a bývalý šéf výzkumu vývojových strategií v IBM Irving Wladawsky - Berger. "Je ironií, že zatímco ještě nedávno se mnohým zdál být pomalý, nyní se jeho rychlosti obávají a varují před ní."
Dunící příboj vrhl primitivní vor proti korálové bariéře a vláčel jej přes útesy ostré jako nůž. Lidé na palubě se zoufale drželi všeho, co bylo po ruce, zatímco nárazy několikametrových vln měnily jejich plavidlo v trosku. Dlouhá cesta byla u konce, začínala však jiná: velitel podivného plavidla se právě ocitl na začátku dlouhé a úspěšné kariéry vědce – dobrodruha. Ve druhé polovině 20. století už toho na Zemi k objevování mnoho nezbylo. Přesto se našlo pár badatelů, kteří dokázali posunout poznání naší planety o kus dál a ještě si dobýt popularitu srovnatelnou se slávou velkých objevitelů minulých časů. Nepochybně mezi ně patří i “muž z balzového voru” – Thor Heyerdahl.
Legendu o ztracené pevnině Atlantis a vyspělé civilizaci, která na ní kvetla, máme z Platónových dialogů Timaos a Kritias. Antický filosof uvádí spoustu zajímavých detailů, které vůbec nepodporují hypotézu, že by tyto texty byly čirým výmyslem nebo jen kulisou pro jeho představy o ideální společnosti. Vyskytovala se tam například četná ložiska kovů - a mezi nimi jeden, který je dnes neznámý. Autor mu říká oreichalkos, což nabízí celou řadu výkladů.
Pyramidy si většina lidí spojuje jen s Egyptem nebo Střední Amerikou, ve skutečnosti se ale nacházejí i na mnoha dalších lokalitách - často takových, kde byste je vůbec nečekali. Ty nejtajemnější jsou v Číně, kde na badatele zřejmě ještě čeká nejedno překvapení. Když se dlouho uzavřená Čína začala v 90. letech minulého století otevírat světu, jednou ze senzací té doby byly dosud prakticky neznámé pyramidy "říše středu". Většina se jich nachází v centrální Číně kolem města Xi´an. Patrně největší je takzvaná Bílá pyramida, která má být přibližně tři sta metrů vysoká - tedy téměř třikrát vyšší než Chufevova pyramida v Egyptě. Na rozdíl od ní však má nižší sklon stěn.
Zaoberá sa predovšetkým popularizáciou vedy a techniky, záhadami, históriou a prírodou. Vyštudoval strednú priemyselnú školu jadrovej techniky a vysokú školu poľnohospodársku, pracoval v Ústave vedecko-technických informácií pre poľnohospodárstvo a lesníctvo. Súčasne sa venoval potápaniu a fotografovaniu pod vodou, publikoval v časopisoch Živa, Ľudia a krajiny a vydal prvú knihu „Potápači bez mora“. V roku 1988 nastúpil ako redaktor časopisu Potápač, po roku 1989 vystriedal niekoľko ďalších redakcií. Pracoval 4 roky v MF Dnes a od roku 2006 až do roku 2011 v Hospodárskych novinách – v oboch prípadoch ako redaktor príloh so špecializáciou na vedu, techniku, ekológiu a históriu.
Isaaca Newtona asi většina lidí zná jako objevitele gravitačního zákona - a to obvykle jen díky anekdotické historce o jablku, které mu spadlo na hlavu, v níž se následkem nárazu rozsvítilo. Ve skutečnosti je to ale postava v mnoha ohledech záhadná - a k jejím nejtajemnějším stránkám patří jeho veřejnosti neznámý vztah k alchymii.
Už Matest Agrest a jiní průkopníci z dřevních časů archeoastronautiky v souvislosti s hypotézami o návštěvách mimozemšťanů upozornili na Baalbeckou terasu a její součást, tzv. trilithon – tři kamenné bloky, z nichž každý váží nejméně 800 tun. Byly by to asi vůbec největší opracované kameny, jaké za celou historii lidského rodu vznikly, kdyby v nedalekém lomu neležel rozpracovaný kvádr čtvrtý – ještě větší.
K záhadám mayských pyramid v polovině srpna přibila další. Archeologové z Autonomous University of Mexico oznámili, že pod svatyní El Castillo objevili rozsáhlé podzemní prostory. Badatelé se domnívají, že pyramida byla úmyslně vztyčena nad vodní propastí, aby propojila nebe s podzemím.
Přinejmenším některé staré kultury prokazatelně znaly způsoby výroby elektřiny, které jsou dnes na okraji zájmu, nebo o nich víme jen velmi málo. Patří mezi ně především elektrické vlastnosti krystalů některých nerostů - ale třeba i obyčejného cukru. Nevěříte?
