Všichni se chováme jako děti. Tedy téměř všichni. Nechci křivdit těm vyrovnaným mezi námi. Chováme se jako ublížené děti s tím rozdílem, že oproti dětem k vyjádření své nelibosti používáme prostředků dospělých. Vyhrožujeme, pereme se, podáváme stížnosti, soudíme se, rozvádíme se, pomlouváme se atp. A ve vývoji naší společnosti jsme již tak daleko, že takové projevy vůči svým bližním považujeme za úplně normální. Všichni to tak akceptujeme. Jeden je dobrý, jeden je špatný, začíná to pomluvami, končí soudem, pokutami atp. A je to normální. Koukáme se pak na sebe přes prsty, uhýbáme zrakem, nemluvíme s nikým… máme strach, abychom se nedostali do problémů.
Tato pravda se dá najít na většině duchovních webů. Jinak řečeno – duchovní web, který na tuto informaci neupozorní, nestojí za moc, chápáno roztouženou myslí duchovního obrození chtivého jedince. Věta „Jsme tvůrci vlastní reality“ působí až magicky. Nepopírám ji, souhlasím s ní, je naprosto zásadní uvědomit si tuto skutečnost, protože jinak je velmi těžké posunout se dále v chápání našeho světa.
V našem zaběhaném a rozporuplném sociálním systému jsme se naučili jisté pasivitě. Vše za nás udělá někdo jiný. Televize nás zabaví, prožíváme dobrodružství z pohodlí bytu. Spousta fast-foodů za nás uvaří a jídlo nám dodá až do bytu. Byt opouštíme pouze, když jdeme vydělávat peníze anebo když si jdeme pro léky k našemu lékaři. Všimli jste si někdy základu slova lékař? Lék. Lékař nás tudíž neléčí, ale předepisuje nám léky. Kdyby nás doopravdy léčil, říkali bychom mu léčitel, což je ale pro většinu naší společnosti označení pro šarlatána a podvodníka a takové označení je pro studované mediky absolutně nepřípustné.
Zažil jsi už někdy pocit skutečného štěstí? Ten pocit absolutní radosti, kdy myslíš, že ti hrudník exploduje nevýslovnou přemírou světla uvnitř a zároveň cítíš tlačící knedlík v krku, který tě nutí nahlas vzlykat ale přitom necítíš ani smítko smutku? Zažil jsi už někdy ten pocit, kdy tě šíleně baví mluvit s lidmi kolem tebe. Máš potřebu neznámé lidi zdravit a s těmi známými strávit alespoň krátký čas a prohodit s nimi pár slov a zjistit jak se mají? Díváš se lidem do očí a jejich strach uvnitř ukotvený v tobě vzbuzuje lásku a touhu jim od něj pomoci. Stíny každodenních starostí se od tvé světelné aury odrážejí jako gumové kuličky a ty které se vrátí dokážeš přijmout jako ztracené děti a věnuješ jim všechnu svoji lásku, čímž po krátké době zmizí v nenávratnu. Není nic, co by tě dokázalo vykolejit… Není nic, co by tě dokázalo srazit dolů… No snad se to nepokazí. Snad ti to vydrží. Jdeš spát.
Musím se vám pochlubit. Podařilo se nám založit a udržet kvásek a upéct z něj chleba. Žádné droždí, žádné staré pomleté chleby z předchozího dne, pouze žitná a pšeničná (špaldová) mouka, trochu soli, chlebové koření, směs semen a voda. A ta vůně, když jsme chleba vytáhli z trouby. Můžu vám říct, že příprava těsta na chleba má ne-li stejné tak minimálně podobné účinky jako meditace. Jde o činnost, která, alespoň mě osobně, nabíjí energií.
Ještě nikdy ke mně tato pravda nemluvila s takovou naléhavostí. Je ta nejdůležitější věc, kterou pro sebe můžeme udělat. Nelze se bezstarostně věnovat jiným činnostem, když nás bolí břicho, máme ucpané dutiny či máme hlavu jako střep. Spousty zdravotních problémů se můžeme vyvarovat, když se budeme zajímat o to, čím živíme své tělo, budeme o tom alespoň trochu přemýšlet a nebudeme se cpát mrtvou hmotou, chemickými přísadami či potravinami s minimální výživovou hodnotou, které k nám mnohdy zcela zbytečně cestují přes půl světa.
Tak si tak říkám, zda všechny duchovně, konspiračně či jinak alternativně zaměřené webové stránky (včetně Probuzení samozřejmě) nekonají místo zamýšleného dobra prachsprostou medvědí službu. Zda všechny ty informace, co bychom měli dělat, jak bychom měli pozvedávat své vědomí, astrálně cestovat, channelingově komunikovat s vyššími entitami, bojovat proti zlu, demonstrovat proti bezpráví, odhalovat zločiny, nevyvíjí na člověka, který se právě probouzí z dlouhého spánku vědomí, nepřiměřený tlak.