Kresťanský svet oslavuje Vianoce 25. decembra, ale doterajšie výskumy ukazujú, že 25. december roku nula nie je autentickým dátumom Ježišovho narodenia, tak dňa, ako aj roku. Zodpovedá za to trochu trápny, hoci nechcený omyl skýtskeho mnícha Dionýza Malého, ktorého v roku 533 poverili, aby spätne určil začiatok nového letopočtu. Nešťastný mních však pritom zabudol na nultý rok, ktorý bolo treba vložiť medzi rok 1 pred a po Kristovi. Okrem toho, zabudol aj na štyri roky vlády cisára Octaviana Augusta.
Chlapci, mládenci a chlapi si za čias mladosti mojej starej matky (ešte v rokoch 1930) robili počas adventu stolček a nesmel mať ani jeden kovový klinec. Verilo sa, keď si ho vezmú na polnočnú omšu, tak uvidia pred oltárom všetky domáce bosorky obrátené zadkom k oltáru. Či niekto nejakú bosorku videl, to som sa nedozvedela ani od otca, ktorý taký stolček robil zopár krát. Stolčeky potom používali pri dojení kôz a kráv a samozrejme že poslúžil "zvedavcom" na sedenie počas polnočnej omše, lebo kostol bol vždy doslova "natrieskaný" a chodili na polnočné omše takmer všetky školopovinné deti, ktoré mali svoje miesto hneď pred oltárom, aby na ne pán farár dobre videl aj s kostolníkom a mohol ich upozorniť, ak sa nevhodne správali a rušili. Na Vianoce chodili do kostola aj tí, ktorí počas roka "nemali čas", tzv. "ROČÁCI".
K tejto knihe ma inšpirovali skutočné zážitky, ale napísala som ju až neskôr. Ako sami uvidíte, nemala som v tej dobe po ruke zápisník. Predkladám ju čitateľom ako román, aby som uchránila malý kmeň austrálskych domorodcov, o ktorých rozpráva, od právnych komplikácií. Určité podrobnosti som vynechala, aby som vyhovela priateľom, ktorí si neprajú byť identifikovaný a aby som neprezradila naše tajné posvätné miesto.“ „Uvádzam však v knihe dôležité historické informácie a tým vám ušetrím cestu do knižnice. Môžem vám tiež ušetriť cestu do Austrálie. Podmienky, v akých žijú dnešní austrálski domorodci, je možné vidieť v akomkoľvek americkom veľkomeste. Rovnako ako tam, i tu sú ľudia tmavej pleti nútení žiť v určitej časti mesta. Viac než polovica z nich nemá zamestnanie a tí, ktorí pracujú, vykonávajú iba manuálne práce. Rovnako ako pôvodní obyvatelia Ameriky i austrálsky domorodci boli donútení žiť na vyhradenej pôde, boli pripravení o vlastnú kultúru a mali po generácie zakázané robiť svoje obrady. Čoho vás ale ušetriť nemôžem, je posolstvo od protinožcov!“
Víte, že plíce jsou největším vylučovacím orgánem těla? Vyloučí více než sedmdesát procent všech odpadních látek. Skládají se z více než 750 milionů plicních sklípků, které by po rozložení pokryly celé fotbalové hřiště. Pro celý organismus - játra, slezinu, žlučník, srdce, střeva, ledviny aj. - je životně důležité zásobování kyslíkem. Nedostatečná aktivita bránice při dýchání může zapříčinit fyzické, ale i duševní onemocnění. Tenká, křečovitě stažená bránice může vyvolat ochromení emocionality, intelektu i sexuality. Dalším důsledkem je živořící duše. Dech představuje spirituální sílu spojenou s Matkou Zemí. Při vdechu do sebe nasáváme své bezprostřední okolí, při výdechu ze sebe pokaždé vydáváme část svého nitra. Moudří Lakotů (amerických indiánů) říkají: "Dech je neustálá výměna s duchy. Jejich síly a energie jsou všude ve vzduchu, neustále je vdechujeme. Jak jich využijeme ve svém těle, to už je věcí každého jedince."
Odpoveď na túto dôležitú otázku hľadal iste nejeden človek v namáhavom štúdiu psychológie či náboženstva, no pritom sa málokto zamyslel nad tým, čo vo svojej jednoduchosti vyjadruje o prísnosti a láske svojím výzorom samotná ruža, ktorá je všeobecne považovaná za symbol, či skôr vyjadrenie čistých citov ľudskej lásky. Všeobecne možno pozorovať, že maliari a fotografi zobrazujúci krásu ruže, vyzdvihujú prevažne jej kvet, pripomínajúci točiacu sa špirálu univerzálnej, všetko oživujúcej životnej energie. Položme si ale otázku: Nevytvára sa tým aj napriek kráse takýchto zobrazení príliš jednostranný pohľad na krásu ruže, skresľujúc napokon celkovú predstavu o láske, ktorú ruža vyjadruje? Nenachádza sa na ruži už nič, čo by svedčilo o tom, že láska je úzko spojená s prísnosťou?
Žijeme v multidimenzionálním Universu, které je částí a nekonečným vědomím toho, co nazýváme Bůh a Stvoření. Jsme multidimensionálními bytostmi. Touha kontrolovat a dominovat nad ostatními je výrazem vlastní hloubky, která není vybalancována. Po odkrytí závoje tajemství se rychle stane moment, kdy budou dny manipulace a dominance sečteny. Ale ti, co kontrolují svět, Globální Elita, je náš vlastní výtvor. Ale bez zbytku lidstva by to nemohli dělat. Nemohli vytvořit války bez miliónů ostatních, kteří byli ochotni být používány jako náplň kanónu. Co se děje s lidstvem je pouze reflexe toho, co se děje v našem vnitřku, lidské rase. Vytváříme tuto realitu. Ale jak?
James je anonymní. Nepředstavuje skutečnou osobnost, kromě toho, že poskytl své jméno (James Mahu) a všeobecnou lokalitu pobytu (severně od New Yorku). Kromě rozhovorů s ním víme o něm jen velmi málo. Za posledních patnáct let poskytl několik různých typů rozhovorů, což byl ovšem jen zlomek z celkových požadavků. Tyto rozhovory jsou k dispozici níže. Jednou v dubnu 2008, pak znovu v dubnu 2013 James umožnil svému web manažerovi Marku Hempelovi, aby s ním udělal osobní rozhovory, které byly později zveřejněny jako audio soubory a také byly přepsány do formátu Adobe PDF. Tyto rozhovory jsou také k dispozici níže. Pro ty z vás, kteří se chtějí dozvědět něco více o Jamesově původu, bude asi nejlepší Třetí rozhovor z dubna 2008, kde se dozvíte něco málo o jeho původu a dětství. Ostatní rozhovory byly vedeny písemnou formou, kdy Jamesovi byly zaslány otázky a on na ně písemně odpověděl. Tyto rozhovory jsou k dispozici v sekci 
oli raz dve deti, Janko a Anička. Nebožiatka nemali ani mamku ani otca, samy bývali v malej chalúpke pod horou. Nuž bolo im veru všelijako. Nevedeli si oprať ani uvariť, a čo horšie, ani si nemali čo. Ale hora nebola bezcitná, predsa im len nedala zahynúť. Od jari do jesene im dávala aj čosi do úst, aj dreva na zohriatie. "Lenže čo bude v zime?" strachoval sa Janko, ktorý bol starší a skúsenejší. "Čo bude s nami v zime?"
Druhý díl souboru drobných prací nazvaných "Drahokamy" obsahuje sdělení zasazená do autobiografického rámce, proto také alespoň stručně seznámíme s některými úseky života tohoto vynikajícího znalce duchovních nauk Východu i Západu a jejich praktického uskutečňovatele, autora těchto sdělení, jež svérázným způsobem navazují na jeho nauku, kterou nazval "integrální jóga". Tímto názvem ji také odlišil od ostatních známých jógických systémů, s nimiž se v Evropě setkáváme na knižním trhu, které však pojednávají o józe většinou neúplně a opomíjejí hluboké morální požadavky, bez nichž se staly tyto jógické systémy jen bezduchou kulturistikou.