V knize Roberta Ornsteina The Psychology of Consciousness (Psychologie vědomí)5 objevíme velmi podnětnou myšlenku, kterou lze aplikovat i na okultní a magické jevy. Podle Ornsteinovy teorie má mozek dvě části, "racionální" a "relační" (vztahovou). V každé polovině se způsob vnímání děje odlišným způsobem. Některé činnosti a myšlenky lépe zpracovává "racionální" polovina mozku. Naše kultura klade důraz na používání právě této části mozku a vlastně pouze ji až do nedávna potřeboval člověk k tomu, aby v naší společnosti dokázal vůbec přežít. "Racionální" polovina byla tolik zdůrazňována, že bylo přímo revoluční myšlenkou uvažovat i o existenci druhé - "relační"!
V předchozích kapitolách této knihy bylo několikrát konstatováno, že každý z nás si z minulých životů přinesl více či méně nepříjemnou zátěž. Nazývá se karma, neboli osud... a nikdo! se nemůže vyhnout jejímu dopadu. Kdybyste promluvili s lidmi jimž se něco ošklivého přihodilo, byli byste možná překvapeni v kolika případech byli „čímsi“ (popřípadě „kýmsi“) doslova tlačeni do všemožných kritických situací.
Vzájemné spojení všech jevů: buddhisté to vždycky věděli a fyzikové to dnes potvrzují. Nic, co se děje, není izolovanou událostí. Čím víc něco klasifikujeme, tím víc to izolujeme. Myšlení rozbíjí celistvost života. Nicméně i to je součástí nesmírné sítě spojitosti, kterou nazýváme vesmírem. To znamená, že cokoli je, nemůže být jinak. Ve většině případů nemáme ani tušení, jaký význam v totalitě vesmíru může mít zdánlivě bezvýznamná událost, ale poznání její nevyhnutelnosti může být počátkem vnitřního přijetí přítomného okamžiku.
VEĽKÁ EPOCHA | Za jednu z nejstarších kamenných památek v Egyptě je považována stavba Osireion. Jde o stavbu, pro kterou vědci dosud nenašli vhodné vysvětlení. Nikdo nezná její účel ani důvod, proč je v její konstrukci zabudováno tak velké množství hmoty. Prastará stavba byla vybudována z gigantických kamenných kvádrů dopravených z velkých vzdáleností. Vnitřek budovy tvoří dvacet pět metrů dlouhý a dvanáct metrů široký podstavec z mohutných dlaždicových kvádrů.
Všude kolem sebe vidím žlutý písek. Je teplo, svítí slunce, ale je tlumeno oblaky. Fouká vítr. Jdu s karavanou. Vedle mě jde velbloud. Jdu pěšky. Jenom s nima cestuju, jinak k nim nepatřím. Jsem muž, kolem třiceti let. V karavaně mám i ženu. Vítr fouká, je to nepříjemné. Velbloudi začínají být neklidní. Zastavují se, snažíme se je táhnout dál, ale oni nejdou. Vidím oblak písku. Přichází až k nám a zahaluje slunko. Je to písečná bouře (chvění nohou). Všichni ležíme. Přichází to poměrně rychle. Nestačili jsme se na to připravit.
Keďže zlo predstavuje veľmi výbušné sily a materiály, ktoré sa nám nepodarilo ešte ovládnuť, je potrebné si povedať, že vždy existuje možnosť dosiahnuť vyšší stupeň, na ktorom sa to dá realizovať. Pokiaľ nás nejaká vec prevyšuje, môže sa stať naším zlom. Musíme sa teda zdokonalovať, aby sme dosiahli tento vyšší stupeň, keď sa budeme nachádzať nad zlom a budeme ho môcť premeniť na dobro. Vezmime si malé deti: keď im dáte rovnakú stravu či dokonca rovnaké nápoje ako dospelým, môžu zomrieť; keď však vyrastú, dodávajú im tie isté pokrmy silu a nemôžu im už ublížiť. Vidíte, sú to maličkosti každodenného života, ktoré má každý možnosť vnímať, avšak nevyvodili sme z nich správne závery. Je potrebné sa naučiť pozorovať udalosti života.