Z našej knižnice

V dejinách ľudstva je mnoho otvorených otázok, aj keď vám to v škole nepovedia. Napríklad tajomstvá predpotopných udalostí a súvislosti so zničenou Atlantídou sú nám aspoň ako tak známe aj z diela starovekého filozofa Platóna. Čo ale vieme o údajnej mýtickej krajine ďaleko na severe – o Hyperborey? Hovorili o nej mnohí starí grécki dejepisci i perzské mýty. Bola vraj tiež zničená, pre zmenu obrovskými prívalmi snehu a ľadu. Čím bola spôsobená táto pohroma? Sú tu ale aj mnohé iné otázky. Napríklad sú tzv. „zasvätenci“ naozaj dobrodincami, alebo sú služobníkmi temných duchovných síl? Sú pod vedením temného planetárneho vedomia, spojeného s planétou Saturn? Sme uzavretí v „matrixe“ padlého archanjela? Ak áno, dá sa z tohto väzenia oslobodiť? Ako s tým súvisí učenie Budhu, indických véd a kresťanskej gnózy?

Keď sa povie vatikánske archívy, fantázia väčšiny z nás zapracuje natoľko, že pred nami vykreslí obraz ponurých podzemných chodieb osvetlených sliepňajúcimi žiarovkami, kde sa popri pavučinami pokrytých stenách ťahajú nekonečné rady regálov so zaprášenými zväzkami a vo výklenkoch spočívajú predmety a dokumenty, ktoré už celé stáročia neuzreli svetlo sveta. Je však možné, aby sa v neprístupnom podzemí Vatikánu skrývali dôkazy o tom, že vo vesmíre predsa len nie sme sami? Na to sme sa opýtali spisovateľa Miloša Jesenského, autora knihy ›› „Ďaleká misia“. Ako sám s úsmevom hovorí, odpoveďou je „Áno i nie.“ Tak si to poďme spoločne ujasniť.

„Vidění světa coby obrovského hmoždíře s paličkou, ve kterém se „křeše život“, je nejen klíčem k pochopení pravého smyslu původního indoevropského křesťanství a filosofie, ale zároveň i prastarého obřadu sómy a uctívání takto zrozeného či vykřesaného „Spasitele“ – „Krista“ – „zlatého dítěte v jesličkách“, jak se zpívá ve Védě. Základním termínem je zde védské slovíčko „su“, znamenající právě „křesání“, „duchovní zrozování“ a od něj odvozené slovo pro „toho vykřesaného“ – „sómu“ – „Krista“. Slovesný kořen „su“ prostupuje celou védštinou i sanskrtem a označuje vždy pravé dobro, štěstí, správnost a lidství. Oznamuje všem, že pouze to je a může být „dobré“, „šťastné“ a skutečně živé, co prošlo procesem křtu mezi dvěma „činely“, co se „zrodilo uprostřed“ v poznání agresivity a nelidské kamennosti obou slepých kosmických sil.“

“Ve smyslově postřehnutelném světě člověk dospívá k prožitkům, které otupují jeho postřehovací schopnost natolik, že mu psychická oblast zcela uniká. Vstoupí-li na cestu duchovního zdokonalení, opustí tuto sféru pomocí vědomého pozorování sebe sama na psychické úrovni a posléze postupuje k Prázdnotě, která je za hranicí všeho dění. V tom případě nemůže dosáhnout této Prázdnoty ihned. Zatím co k ní upíná pozornost, bezděčně naráží na psychickou (astrální) oblast, která na to reaguje vysíláním křižujících se vibrací do jeho vědomí. A to se děje až do okamžiku, kdy vědomou pozorností dosáhne hledané Prázdnoty. Pak nastane klid.
Tento postup se nazývá střední cesta.”