Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě.
Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě.
Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Je sedmé století před naším letopočtem, pracuju jako otrok v dole. Byl jsem jako voják zajat ve válce a upadl jsem do otroctví. Lámeme kámen. Je to hrozná dřina. Je to bezduchá dřina, už vůbec nemůžu. Mám úplně vymatlanej mozek, jenom mlátím palicí do toho kamene. Moje smysly jsou otupělý. Když se zastavím, tak dostávám bičem. Duch už utekl pryč a nechal tu tělo ve štychu. Jenom buším a buším. Jak robot. Jsem úplně bez ducha. Večer se svalím a dostanu trochu chleba a vody.
Až dnes jsem poznal nezbytnost uvědomění, že jediné, na čem skutečně v našem životě záleží je úhel pohledu. Díky energiím přicházejícím na Zem v současné době a díky mému ochránci Saturnovi a díky boží síle (děkuji!), jsem měl tu možnost pocítit rozdílnost vnímání jedné a té samé situace pod rozdílnými úhly pohledu ve velmi krátkém časovém úseku, díky čemuž jsem si uvědomil, jak zásadní tohle téma je. Je to tak jednoduché ale zároveň je poměrně složité s tím něco udělat.
Když někteří lidé promlouvají na veřejnosti, stávají se kanály pro velmi mocné psychické proudy, kterými magneticky působí na posluchače. Často říkáme, že lidé byli tímto způsobem „inspirováni“, ale to nemusí být nutně tento případ, protože když mluvíme o inspiraci je důležité znát její původ, její zdroj.
Vzpomeňme si na tu nejúžasnější část našich životů, vzpomeňme na radost, na pocity štěstí, neochvějné svobody, bezpodmínečné lásky k životu, které jsme zažívali ve svém dětství...
Tak lehce, tak samozřejmě jsme si uvědomovali každý okamžik.
Každý okamžik byl totiž jedinečný, každý okamžik byl zlatý.
Mám pocit, že žádné city ani emoce nemám. Ztratila jsem je, nebo jsem je ani nikdy neměla. Jsem chladná, jenom kalkuluju. Zajímá mě jenom to, co chci já. Rozhodla jsem se tak, protože je to tak lepší. Když člověk cítí, tak to bolí a já jsem se rozhodla ve svém životě tuto bolest nepodstoupit. Přivedl mě k tomu pocit zranitelnosti. Viděla jsem to u své matky.
Příspěvek spíše pro majitele zahrad, farem, polí, luk, lesů, rodových statků atp. ale svůj strom si můžete zasadit i na okraj lesa, do podrostu pionýrských dřevin (bříza, vrba, jeřáb, osika, olše) pokud bydlíte v paneláku a po několika letech jej můžete začít pravidelně sklízet. Je to pravda poněkud nejisté ale za zkoušku nic nedáte a čím více semenáčků se ujme první rok, tím větší pravděpodobnost na sklizeň po několika letech.
K rozhodnutí nesledovat a vůbec nemít televizi přispěl rozchod s manželem a celkový obrat ve vidění světa. Cítila jsem, že svůj život chci a musím pochopit, nechci-li být vláčena něčím a někým. Cítila jsem, že budu muset udělat nějakou viditelnou změnu se svým životem, jednáním, situací, vzhledem, mluvou... prostě čímkoliv, čím bych se odlišila od předchozího života... Chtěla jsem začít nový život a jaksi odříznout TV bylo v tu chvíli asi nejjednodušší...
Jednoznačným cílem farmakologického průmyslu je dosáhnout stavu, kdy každý muž, žena a dítě bude užívat alespoň dva léky na předpis a to každý den po celý život (ať už jsou nemocní či ne). Díky korupci Big Pharma, lékařským magazínům, lékařským školám a mainstreamovým médiím se více a blíže přibližuje dosažení tohoto cíle a dnes bylo odhaleno, že každý jeden z deseti Američanů užívá antidepresiva.
Událost se odehrává strašně dávno.
Jsem energie a pohybuji se vesmírem.
Hraju si mezi hvězdama, skotačím.
Jsem celej neklidnej vzrušením.
Nemůžu se dočkat, až se narodím.
Už se mám narodit, hrozně se na to těším.
Mám z toho velkou radost.
