“Dokonce i známí řečtí filozofové chápali, že tvrzení poznej sebe! je pro lidskou bytost nejtěžší úlohou, se kterou se může potýkat. Není to prostě o shrnutí jedinečných vlastností člověka, jeho osobnosti, fyzického vzhledu, emocí a mentálních kvalit. Je v tom něco základnějšího… nepolapitelnějšího.”
„Dokonale probuzeným se sice nazýváš, ale tuto věc jsi nevěděl: že by mě totiž nějaký asketa nebo bráhman, nějaký bůh nebo ďábel, nějaký Bráhma nebo kdokoliv jiný na tomto světě mohl odmítnout právem, takovou možnost, Sariputto, nevidím, A protože, Sariputto, žádnou takovou možnost neznám, zůstávám klidný, nerušený, plný důvěry.“
sútra Zježené vlasy
S láskavým dovolením autora Vám postupne predstavíme mimoriadne hodnotné texty našej indoeurópskej tradície
Jan Kozák se narodil 21. 5. 1951 v Praze. Po studiu na gymnáziu vystudoval na FFUK obor archívnictví-dějepis. Kromě studia medievalistiky se také 3 roky věnoval na katedře dějin starého Předního Východu klínopisu (babylonštině, asyrštině a sumerštině) a poznávání starověkých kultur.
“Mysl používá ke komunikaci slova, obrazy a čísla. Srdce používá pocity a empatii. Naše vědomí používá chování. To je důležité, ne-li klíčové pochopení, protože naše vědomí dohlíží na naše emoční a mentální stavy. Je to větší sféra, která zahrnuje mysl a srdce. Tedy vědomí je tou naší částí, která je nekonečná a neohraničená. Není obsaženo ve hmotě mozku, tkáních těla a dokonce ani v emoční energii srdce. Přesto je individualizované jako my.”
“Už dost bláznů mátlo neinformované, že právě oni, ti blázni, jsou pravým vzorem praktických mystiků. Jak se však stali těmi blázny? – Tím, že místo aby se věnovali soustřeďování mysli, čímž by utlumili její samovolnou činnost a též i vnímání, tuto činnost naopak zvyšovali. Oddali se myšlení, jež jim po zanechání koncentrace přinášelo nový druh myšlenek, než jakými se zabývali dříve v údobí živočišného způsobu žití. Viděno však z výšin mystického vývoje, je naprosto stejné, zabývá-li se neovládaná, samovolně činná mysl předměty smyslových chtíčů nebo spekulacemi o nadsvětském životě a o mravném nebo nemravném myšlení a počínání.”
“Pokud žijeme jako nekonečné bytosti v lidské formě, pokud skutečně věříme, že jsme jediným, který je roven všemu životu – kam přesně doufáme, že se dostaneme, když vzestoupíme? Může jeden vzestoupit a nechat jinou lidskou bytost vzadu ve spárech karmy a zmatku? Může být někdo osvícený ve světě, kde vzkvétá válka, chudoba, deprese a zneužívání – a opravdu to nazývat osvícením?”
“Lidský stav se vyznačuje změnami. U lidí je příznačné, že kolísají od stavů doslova bláznivého nadšení až zase do zoufalství. Mezi těmito krajními duševními stavy existuje ideální rovnováha, kterou lze označit za čisté původní lidství; toto lidství trpí tím, že onu bláznivou radostivost musí vyrovnávat následujícím zoufalstvím. Z toho vyplývá, že nevede k ničemu dobrému dát se unášet stavem lidství. Od kolébky až do hrobu se bláznivá radostivost střídá s duševními bolestmi až zoufalstvím a tím se stává to, že člověk je jen člověkem, a to od narození až do smrti.”
“Ti, které jejich touha šťastně žít nebo získat vědění podněcuje k hledání pomocí jógy, často užívají nevhodné jógické prostředky. Téměř vždy se nechávají zlákat poslední ze tří částí jógické výchovy, totiž soustřeďováním, bez ohledu na jeho stupně. A přece první součástí jógické výchovy je výchova mravní, která vlastně řeší problém nešťastného pocitového života v celé jeho šíři. Soustředění ho buď neřeší vůbec, nebo pouze v některých víceméně abstraktních obrysech.”
„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”
“Ano, bylo to v této době. Ale skutečný impulz pro mou práci vzešel z experimentování. Tím myslím vybrušování a zdokonalování v umění poezie, hudby, malby, psaní textů a chápání všech těchto forem vyjádření jako prodloužení mého jáství – mého Vyššího Jáství. Pochopil jsem, že ono vystoupí do popředí jen tehdy, je-li tvorba spojena s posláním, které jsem přišel vykonat.
V raném věku jsem začal malovat a byl jsem v tom dobře veden. Ve věku jedenácti let jsem začal ve svém umění vidět něco více než jen malování… stalo se to symbolem vyšších frekvencí, se kterými jsem byl v kontaktu a jehož následkem vznikala poezie, hudba, filosofie a texty. Malby se staly dirigentem celého projektu. Když mi bylo kolem 15 let… tak jsem si uvědomil, že mé experimenty s tím, jak můžou tyto rozličné formy umění být spojeny dohromady, mají sloužit mytologii WingMakers.”
James
