Asi niet menej „zaručených správ“, než tých historických. Dejiny jednak píšu víťazi (čo sa zvykne navyše časom meniť) a spoľahnúť sa môžeme zrejme jedine na najstaršie záznamy. Áno, je iróniou, že v legendách a mýtoch je, zdá sa, viac pravdy, ako v oficiálnych písomnostiach. Keď pochopíme fakt, že v dávnej minulosti mali naši predkovia ozajstný záujem, aby Pravda pretrvala veky, prestaneme sa čudovať forme, akú zvolili. A rovnako tak sa prestaneme diviť, prečo sú tie isté udalosti interpretované tak rôzne a o prekvapenia nie je núdza vždy, keď vyjde na svetlo nejaký „zabudnutý“ dokument. Novodobé legendy a mýty totiž majú jednu vadu – potrebujú byť pomerne často aktualizované... Navrhujem, aby sme sa sústredili na dôkazy, ktoré na interpretáciu prakticky nie sú odkázané, a ktoré k nám hovoria tak jasnou rečou, že jej neporozumie len silno zaujatý a pyšný človek.
Než budeme pokračovat, zase malé zopakování: Pompeje, město rozkládající se v seismicky a vulkanicky velmi neklidné oblasti, prodělaly za dobu své existence celou řadu větších či menších poškození. Velmi destruktivní bylo například zemětřesení v roce 63, podepsala se na nich i erupce Vesuvu v roce 79. Vždy však byly obnoveny. Konec nastal až v roce 1631. Město zasáhla série zemětřesení, převalila se přes něj vlna pyroklastických plynů a na závěr bylo spolu se svými obyvateli zasypáno popelem a vulkanickým materiálem do výše několika metrů. Vzhledem k velké devastaci celého širokého okolí došlo k tomu, že se na ně postupně zapomnělo. Znovuobjeveny byly až o sto let později, kdy v roce 1748 začal první "archeologický" průzkum. Z nějakého důvodu se však začalo tradovat, že město tu leží zapomenuto nikoli od katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631, ale už od roku 79. Proč? Náhoda, anebo promyšlená mystifikace?
Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
Uviedol by som tri všeobecné body:
Prvú časť tohto článku som uzavrel stručným zamyslením o Védskej/Hinduistickej náuke o Jugách, idei, že história nasleduje cyklus súvisiaci s Platónovou náukou alebo vekmi (Zlatým, Strieborným, Bronzovým a Železným, alebo „Temným” vekom). Väčšina hinduistických záznamov pripisuje každému z týchto vekov nepravdepodobne dlhé časové obdobia, ale jeden relatívne moderný mysliteľ, Šrí Juktéšvar, guru vplyvného jogína dvadsiateho storočia, Paramahansa Jóganandu napísal, že pôvodne sa predpokladalo, že cyklus Júg súvisel s precesným cyklom (Juktéšvar prideľuje tomuto cyklu približne 24000 rokov, moderná astronómia ho umiestňuje blízko k 26000 rokom, ale v rámci tesných limitov. Platón udáva presné, numerologicky zaujímavé kánonické číslo 25920 rokov – 6x6x6x120). Okrem toho, v štandardných záznamoch Kali Jugu (alebo Temný Vek) nasleduje ihneď nový Zlatý Vek. Toto nedáva zmysel; po konci zimy nenasleduje bezprostredne leto.
Přednáška Nassima Harameina z února 2015 z Conscious Life Expo