Čo je, preboha, TOTO? Na fotke vidíme obrovský, strašidelný prst. Rozpoznáte ho takmer okamžite, ale predsa sa musíte pozrieť dvakrát. Kosť sa zdá byť popraskaná. Ako od nejakej sekery. A veľmi, veľmi stará. Mumifikovaná. Na niektorých miestach rozdrobená. Roztrhaná, tuhá koža. Rozštiepené, uvoľnené nechty. Áno, naozaj sa zdá, že ten strašidelný pozostatok je prst. Ale obrovský, 38 palcov dlhý. Aké tajomstvo je za tým?
Lidé v dávných časech změnili okolní krajinu takovým způsobem, že dnes mohou archeologové rozlišit místa, která byla obývána a ta, kde nikdy člověk dlouhodobě nežil.
Dva vědci dnes dokonce využívají daleko více efektivní metody jak lokalizovat tato místa.
Z vesmíru.
O vodě a jejich vlastnostech jsme již uváděli spoustu článků s nejrůznějšími pohledy na záhady kolem ní. Nyní přinášíme nový názor na vodu od velice uznávaného ruského vědce světového jména, špičkového oftalmologa a nezaujatého badatele, zaměřeného na počátky lidstva na Zemi, jeho zániky a znovuzrozování. Jeho pohled na vodu, která jako jeden z pěti elementů (oheň, voda, vzduch, země a člověk) může mít stejný charakter jako člověk, je zcela průkopnický.
V předchozí kapitole jsem se pozastavil nad tím, že s pomocí oftalmogeometrie můžeme studovat lidské rasy. Otázka vzniku lidských ras je vůbec velice zajímavá. Proč se třeba lidé i v různých koutech naší planety navzájem odlišují? Závisí nějak proměnlivost lidského vzhledu na tom, v jaké části Země lidé žijí? Kde se nachází ohnisko prapůvodu lidstva? Z koho jsme vznikli?
Dosud znovu neobjevené podzemní prostory, známé jako Měsíční jeskyně, jsou spojovány se zprávami o podivném artefaktu. V cizojazyčné literatuře je zmiňována jako jeskyně s kovovými stěnami nebo jednoduše šachta. Zdůrazňuje se, že jde o uměle vytvořené podzemní prostory, vyhloubené za neznámým účelem neznámo kdy, neznámo kým. Podle badatelů a zastánců hypotézy o existenci prehistorických technicky vyspělých civilizací je Měsíční jeskyně důkazem toho, že v regionu střední Evropy před více než dvaceti tisíci lety působila jakási technicky vysoce vyvinutá kultura.
Ciele expedície sa neobmedzia len na získanie poznatkov, ktoré potom umožnia lepšie pochopiť svet, ale aj k pochopeniu celého radu medicínskych aspektov, nevyhnutných na vypracovanie nových metód v liečbe ľudí.
Keď som začiatkom leta 1999 písal článok, ktorý vyšiel v prvom čísle dnes už neexistujúceho časopisu „Skryté skutečnosti“ pod názvom „Tajomní Etruskovia prehovorili“ ešte som netušil, že sa k problematike tajomného národa, ktorý sa v období od 8. do 1. storočia pred n.l. zapísal do dejín Západu významnou kapitolou po toľkých rokoch opätovne vrátim. Predmetom nášho dnešného rozprávania tentoraz nebude mediálny návrat starých Etruskov po tajomných karmických líniách, odhaľovaných psychotronikmi, ale hľadanie reálnych Etruskov v modernej dobe tentoraz síce bez okultných metód, ale zato zložitými technikami molekulárnej genetiky.
Z mého mnohaletého výzkumu vzájemných vztahů mezi živou i neživou hmotou a různorodými energetickými náboji vyplynuly čtyři poznatky statické elektřiny, o jejichž existenci jsem se v žádné „fyzice“ nedočetl.
Tyto zcela nové poznatky poskytují reálné vysvětlení nejen pro stavby megalitické kultury, ale také pro existenci mnohých dalších jevů, označovaných jako zázraky nebo záhady.
Úvodem tyto nové poznatky rekapitulačně připomenu:
V té době ke mně přišel hlavní gynekolog města Ufy. Výjimečná solidnost jeho zevnějšku nevzbuzovala pochybnosti: vysoký růst, krásné břicho, velký oválný obličej s mohutným plnovousem a vysoké čelo. Téměř současně s ním vešla do ordinace operační sestra Lena Voroninovová, krásná, milá, velmi malá dívka. Tváře hlavního gynekologa a Leny Voroninovové byly natolik odlišné, že jsem jim navrhl, aby se podrobili oftalmogeometrickému počítačovému fotografování jako pokusné osoby. „Jestliže jsou jejich tváře natolik rozdílné," pomyslel jsem si, „jak se asi liší jejich oči?"
Ernst Muldašev, doktor medicíny, profesor, generálny riaditeľ Centra očnej a plastickej chirurgie v Ufe, chirurg vyššieho stupňa, čestný konzultant Luisvillskej univerzity (USA), člen Americkej akadémie oftalmológie, diplomovaný oftalmológ Mexika. Organizuje vedecké expedície do Himalájí, Tibetu, Egypta a ďalších krajín, ktoré významne prehĺbili chápanie problémov regeneratívnej chirurgie vrátane senzačných objavov filozofického a historického významu.
