„Doba ďalšieho preletu Nibiru Slnečnou sústavou sa nezadržateľne blíži...“ Týmito slovami končil ›› predchádzajúci Editoriál a patrilo by sa tu teda uviesť o tom viac. Možno Vás zaskočím, ale nebudem písať o podozrivej aktivite pri teleskopoch strážiacich Južnú oblohu (odkiaľ sa má podľa prepočtov Nibiru priblížiť), ani o snahe celú vec zosmiešniť, či naopak o serióznych dokumentárnych filmoch na túto tému.
V předchozích dílech jsme probírali stavbu pyramidy z hlediska možných technologií. Přitom jsme stavebním, obráběcím úkonům přiřazovali vlastnost "milimetrová přesnost", mezi kvádry nelze vložit ani žiletku – přesnost obráběcích technologií. Z hlediska uskutečněné stavby jsou jakékoliv teorie bezpředmětné, když se vyhýbají základnímu fenoménu přesnosti.
Ve starých egyptských textech se dozvídáme, že nevyšší bůh Re, který pocházel z „Planety milionů let“, cestoval vesmírem v obrovském plavidle. Když zahlédl Zemi, přesedl do „nebeské komory“, která měla tvar pyramidy - a snesl se v ní na Zem.
V Teotihuacánu, neboli v „Městě bohů“, ležícím 50 kilometrů severně od Mexico City, v nadmořské výšce 2200 metrů, stojí záhadné starobylé zříceniny. Celý komplex pyramid dnes pokrývá plochu téměř 20 čtverečních kilometrů. Středem města se táhne obrovský a široký „Bulvár mrtvých.“
Stavíme pyramidu. Králova komora a Královnina komora je postavena a nám zůstává poslední úkol: dostat se na vrchol Velké pyramidy z úrovně Královy komory. Ve stavbě budeme pokračovat ve stínu dvou technologií: Technologie A – technologie pokročilé civilizace a Technologie B – technologie měděného dláta. Pokusíme se vymodelovat, jak by si s tím poradila dnešní, nebo i pokročilejší technika a jak technika měděného dláta.
Je jisté, že mýty a legendy o příchodu "bohů z nebes" se nenachází jen u kultur amerického kontinentu, ale že tyto prvky spojují více národů světa – a že existuje něco, co nedokážeme dosud vysvětlit: paměť lidstva zaznamenaná stovkami různých způsobů, tvořící jeden celek – a dokumentující v podstatě stále jedno a totéž: v dávné minulosti sestoupily na zem neznámé bytosti z hvězd. Nelze zatím vysvětlit i fakt, že původní obyvatelé Ameriky věděli, že jsme součástí spirálové Galaxie. Proto nacházíme na skalách po celé Americe tak často vyryté tajemné spirály všech velikostí.
V červenci letošního roku 2011 to bude již 86 let, co se ztratil plukovník Percy Harrison Fawcett. Kdo že byl tento muž? Odkud pocházel? Kde, kdy a za jakých okolností se vlastně ztratil? A může mít vůbec na svědomí jeden z nejvýznamnějších objevů 20. století, který by dal odpověď současným vědcům a odborníkům a nabídnul by otevření novým diskuzím k již „uzavřeným tématům“?
Spisy Blavatskej a iných teozofov o Lemúrii, predstava Austrálie ako súčasti tohto starovekého strateného kontinentu a scéna strateného zlatého veku, mali na mystikov a okultistov v krajine na konci 19. storočia významný vplyv. Novelistka narodená v Queenslande, Rosa Campbell Praed, predstavila Austráliu ako posledný pozostatok starovekej Lemúrie a verila, že mýtus o stratenom kontinente je založený na skutočnosti.
Stavba Královy komory. V minulém dílu Experiment 17 jsme převezli z Asuánu do přístavu v Gíze žulu pro stavbu Královy komory. Dnes budeme ze žuly stavět Královu komoru. Opět podle technologie A s vyspělou technologickou úrovní a Technologie B s technologickou úrovní měděného dláta a doleritových koulí. Odpovíme na otázku, jak do výšky 60 m Královy komory lze vyzvednout kvádr těžší než 60 tun.
Nejstarším a pravděpodobně největším tajemstvím počátků Mexika a Severní Ameriky je problém civilizace Olméků. Olmékové jsou dnes často označováni za předchůdce Mayů podle akademických archeologů, nebo za Olmany, což znamená obyvatele Olmanu, "Země Olméků". Když se člověk podívá na záhadné jeskyní kresby, gigantické, dokonale vytvarované hlavy, podivný "zamračený" a násilný vojenský vzhled Olméků, na mysl přichází důležitá otázka: "Kdo jsou tihle podivní lidé?"
