Realita sa uskutočňuje odlišne na rozličných vesmírnych úrovniach, realita pochádza z nekonečnej vôle Vesmírneho Otca a je realizovateľná na troch prvotných fázach na mnohých rozličných úrovniach vesmírnych uskutočnení:
Realita sa uskutočňuje odlišne na rozličných vesmírnych úrovniach, realita pochádza z nekonečnej vôle Vesmírneho Otca a je realizovateľná na troch prvotných fázach na mnohých rozličných úrovniach vesmírnych uskutočnení:
odvodit, odvozovat, vyvodit, vyvozovat, nepřihlížet k něčemu. V procesu mystického zdokonalování má mystik mentálně a. od všeho, co může probouzet jeho smyslové žádosti. Když to nečiní, vytvářejí v něm věci probouzející smyslovou žádost napětí, které jistě překoná jeho vůli. Tím mu unikne výsledek zříkání se světa, tj. rozvoj duševního uvolnění a lepších duševních stavů. Kdo mentálně neabstrahuje od věcí probouzejících smyslovou žádost, může v procesu mystického úsilí dosáhnout nanejvýš toho, že se jeho smyslové sklony skryjí v podvědomí. Takový člověk se nemůže duševně rozvinout do náležité šíře. Proto posuzuje vše, co vidí jako svět, subjektivně, tj. nenachází pravdu v dosti širokém pojetí.
V dnešnom diele Vám budeme ďalej rozprávať o histórii Školy mystérií Hórovho oka, uzavretej kňazskej kasty, predstavujúcej skutočnú moc v Egypte. Založili ju kňazi, ktorí prežili potopu sveta a ktorí ovládali znalosti stratenej atlantskej civilizácie. Boli to veľmi rozvinuté osobnosti, ktoré prežitú pohromu vnímali ako šancu založiť novú civilizáciu zasvätenú duchovnému rozvoju. Ich chrámy predstavovali živé knihy, ktoré odkrývali pravdy o Bohu a o vesmíre a tým urýchľovali vývoj obyvateľov Egypta.
(z lat.) vstřebání, vsáknutí, pohlcování. Z mystického hlediska se fenomen a. uplatňuje především při zastavení mysli s tendencí pozorovat fiktivní bod ve vlastním těle nebo bytosti. Životní síla těla nebo bytosti totiž jindy působí difúzně, což souvisí s orientací a zájmy člověka, směřujícími ven do jeho okolí. Když se mysl zastaví a pozorování jemně usměrňuje do těla nebo nitra vlastní bytosti, mizí tento vskutku robustní oblak životní síly. Bytost jej totiž pohltí a přetváří jej ve faktor vzpružující tělo – v životní sílu, která obíhá sítí subtilních drah v těle. Jinými slovy: životní síla není absolutně vázána na tělo a pro ni příslušné dráhy v něm. Podle zaměření duševní orientace se buď přetváří v oblak, který se jeví jako magnetické prostředí tělesné existence, nebo je jinou orientací mysli zcela absorbována a přetváří se v životní sílu těla. Proto je fenomen a. v mystice tak zajímavý.
(z lat.) nezávislé, neměnné a nepodmíněné jsoucno; v hierarchii kosmických jevů to nejvyšší. Zářící prvek, který přijímá a duchovně oživuje všechno stvořené. Nevymezitelné pole nebo prostředí, v němž existuje všechno stvoření, tj. viditelný vesmír jako svět makroskopický a svět fyzikální jako svět mikroskopický. Proto na a. nelze vztahovat pět základních přírodovědných dimenzí, totiž délku, šířku, výšku, prostor a čas. Tato okolnost se stává patrnou zejména při vylučovacích mystických pracích. Jogín nebo mystik, který vylučovacími postupy myslící činnosti vyčistil vědomí ode všech determinujících momentů, pozná, že v tomto vědomí je obsažen nejen svět, nýbrž celý vesmír jako objekt, jenž v něm sídlí. Fyzikálně mysticky to znamená, že první a poslední determinující moment činného osobního vědomí je tzv. zvratovou mezí; za ní vědomí přesahuje všechno, co před ní můžeme chápat jako fyzicky i pomyslně neobsáhnutelné lidskou myslí vzhledem k objemu nebo vzdálenostem. Tím realizace stavu a. vede ke zkušebnímu zjištění relativních dat všeho stvoření ve vesmíru i v živé přírodě.
(z lat.) nepravidelnost, výjimečnost, úchylnost, zrůdnost. Ve fyziologickém pojetí se a. chápe jako nepravidelnost ve fyzickém ustrojení a tento názor na a. se uplatňuje i v psychologii. Výraz a. však můžeme chápat i v dobrém smyslu. Např. v mystice se usiluje o realizaci a. poznání a schopností, ale klade se přitom požadavek na to, aby vše abnormální bylo vůlí ovládáno a přidruženo k obvyklému chování. Výsledky mystického školení se tak sice stávají nepřehlednými pro vědecké zkoumání, ale požadavek, aby se člověk jevil jako normální, je tak rozhodující, že se mu mystika podrobuje. Někteří mystikové tento požadavek nerespektují, jeví se jako lidé abnormální, ačkoli to vždy nemusí znamenat, že jsou nemocní. Mentální asociace i prožitkové kategorie mohou být odchylné od obecného průměru, ale mohou být ucelené, takže zdraví nemusí být porušeno.
(tamil.) „pomazání“. Zasvěcovací ritus, jímž se laikům nebo kněžským novosvěcencům dostává zvláštního předznamenání, které je má připravit k nabytí nadpozemských zkušeností a sil (podle indického tantrismu). Tento fakt se vymyká zkušenosti Evropanů, proto jej nemohou posuzovat. Ale tak jako z mocnáře vyzařuje autorita, tak z duchovního člověka vyzařuje nahromaděná kvalita nadpozemského světa, duchovna, již může vůlí přenést na každého, na něhož ji zaměřil. A čím vyšší je tato kvalita, tím zvláštnější pocitové kategorie se přenášejí. Tyto kategorie jsou ovšem spjaty jak s poznáním, tak i s vlivem, jímž každý člověk působí na své okolí. Proto je zasvěcování možné, a to přesně v tom smyslu, jak o něm můžeme být informováni tradicí.
(sans.) šestý z deseti stupňů cesty k buddhovské dokonalosti podle mahájány. Osmidílná cesta, jak ji znal raný buddhismus, je zde rozpracována do deseti bhúmi, čili stupňů. O těchto dokonalostech se předpokládá, že se začínají vyvíjet po tom, kdy se stoupenec buddhismu vzdá rodinného a společenského života a odejde do bezdomoví, aby se věnoval vývoji duchovních kvalit svého osobního života. Pak se předpokládá vnitřní vývoj, který je dále popsán.
