Podivuhodná zahrada

Tento text jste již viděli, možná vám přišel e-mailem. Nám také. Hodnotíme ho jako dobrý návod pro ty, kteří nechtějí nakupovat předraženou zeleninu v supermarketech. Na prosbu mnoha přátel vám popíšu, jak pěstuji zeleninu. Tímto způsobem už pěstují mnozí chataři. Pokusím se vám vysvětlit, jak na to.

Jsem zaměstnán, a proto na zahradu u chaty mohu jezdit jen o víkendech. Je dobré si tady odpočinout po pracovním týdnu, pojíst šašlik, použít baňu (ruská sauna) a malinko se porýpat v zemi. V současné době zápasí pěstitelství s několika problémy: úrodnost půdy klesá, země je udusaná, vysílená a má šedivou barvu. Snižování úrodnosti s sebou nese nižší výnosy.

Zvýšené užívání umělých minerálních hnojiv a chemikálií vede k dalšímu znečištění půdy, vody, vzduchu i potravin a následně k nemocnosti lidí. Tradiční agrotechnika používaná většinou zahrádkářů je pracná, což snižuje zájem o pěstování mezi mládeží.

Všechny tyto problémy lze snadno vyřešit, použijeme-li místo tradičního obdělávání PŘÍRODNÍ princip. Tato agrotechnika úrodnost půdy nejen chrání, ale i zvyšuje. Výsledkem je zvýšení výnosů u rostlin. Nepoužívá minerální hnojiva, takže čistota přírody je zachována, a tím i lidské zdraví. Řadu pracovních operací lze v přírodní agrotechnice provádět méně často a některé úplně odpadnou. To vše snižuje pracnost obdělávání země. Podle mého mínění je důležité vrátit se k přírodě a zapomenout na názor, že půdu musíme nacpat hnojivy, drásat pluhy a posypat agrochemikáliemi. Opravdové zemědělství znamená především obdělávat půdu šetrně, chránit ji před snížením teploty a vracet zemi důležité prvky, které předtím štědře propůjčila rostlinám.

Každým rokem, když zjara přijedete na chatu, sejete a vysazujete zeleninu do záhonů. Rozměry záhonů bývají 1,4 až 2 m, cestičky mezi nimi 20 až 40 cm. To je tradiční způsob sázení zeleniny. Rostliny živořící na takových záhonech, zejména ty uprostřed, jsou často nemocné, hnijí, špatně rostou a mají nekvalitní plody. Zato je to dobrá pastva a možnost založení potomstva pro škůdce. Pletí a okopávání takových řádků je úmorná práce. Na takovém řádku můžeme pozorovat jednu věc: rostliny na okraj rostou lépe, než uprostřed. Jsou silnější, zdravé a snadno se o ně pečuje.

Zamyslel jsem se ještě nad jedním: osamělý strom ve městě nikdo nezalévá a listy, které by mu mohly být potravou, jsou zameteny. Jak to, že takový strom existuje, a odkud bere živiny? Vědci v posledních letech zjistili, že rostliny získávají asi 60% živin přímo ze vzduchu, a to je opravdu zajímavé.

Jak na to? Nepředvídatelnost klimatu dálného východu, skoky mezi denními a nočními teplotami, suchá nebo deštivá léta, nadměrná sucha v srpnu a září... Dospěl jsem k závěru, že musím hledat méně pracný a zároveň výnosnější způsob pěstování. Teprve několikaleté hledání způsobem pokus- omyl mne dovedlo k optimálnímu způsobu pěstování zeleniny. Využil jsem dvě technologie:

• Speciální technologii úzkých řádků pro pěstování na malém pozemku. (Metodu pěstování zeleniny na úzkých řádcích vyvinul v 70. letech minulého století J. Mitlayder, v Rusku ji autor začal zkoušet v roce 1989.)

• Agrotechniku přírodního zemědělství.

Utvrdil jsem se v tom, že všechny možnosti rostlin, a cestu k ekonomickému vynakládání sil a času může otevřít pouze organická půda (vzniklá kompostováním). Mnoho místních i cizokrajných rostlin lze vypěstovat na dobrém kompostu; na organické půdě jich roste většina. Jsem přesvědčen, že bez kompostování se neobejdeme: je nutné se naučit stavět „stacionární kompostovací záhony“ – jedenkrát na mnoho let. Slepé přijímání informací a sebelepších rad ovšem nevede k ničemu. Je nutný tvůrčí přístup a pochopení probíhajících biologických procesů a zákonitostí při pěstování jednotlivých kultur. Mitlayder, podle mne, udělal jedinou chybu: použil minerálních hnojiv. Takto vypěstované plodiny nemají přirozenou chuť. Abych to napravil, používám místo nich zelené hnojení, dřevěný popel, hnůj atd. Jsem prostě příznivcem organického hnojení a čistých produktů.

Pokud přece jen použijete minerální hnojiva, není nutné používat je jako jedy, stačí číst návody. Je lepší rostliny „nedokrmit“, než „překrmit“.

Mitlayderovi jsem vděčný za nápad s úzkými řádky. Nepřikazuje k nim stavět ohrádky (bednění) jako to dělám já. Našeptala mi to sama příroda. Mnohé chatařské zahrádky jsou na jaře zatopené a na cestičkách stojí voda. To se zde stává i koncem srpna a začátkem září, kdy ve dne v noci leje jako z konve. Uprostřed léta může pršet i 2 až 3 dny a záhrádka se může ocitnout pod vodou už za půl hodiny. Tento problém řeší zvednutí záhonu o 15 – 25 cm nad cestičku. Šířka řádku je 60 – 100 cm, délka libovolná. Průchody mezi řádky 60 – 80 cm.

Můj „zeleninový kontejner“ je vysoký záhon se stěnami z desek, ale můžete použít i staré cihly, trámky, kámen atd. Řádky se táhnou severojižním směrem. Průchody mezi nimi lze mulčovat pískem, pilinami, atd. Osobně dávám přednost trávníku, který jednou měsíčně posekám sekačkou. Některé cestičky jsem zasypal pilinami, které lze po sezóně přidat do záhonů, stejně tak, jako pokosenou trávu. Vzhled takové zahrady nenechá nikoho lhostejným. Není tu místo pro plevel, zahrádka je čistá a upravená.

Záhonek – ohrádka – se naplní kompostem a hnojem. Dospod dávám rostlinné zbytky (posečenou trávu, slámu, listí), na to kompost nebo hnůj a také to prolévám rostlinými výluhy (např. výluhem z kopřiv). Jako horní vrstva slouží celina z cestiček. Tímto způsobem se záhon zaplní.

Na každém záhonku rostou rostliny ve dvou řádcích, jen podle krajů a střídavě. Tento způsob sázení skrývá velkou rezervu v produktivitě. Je známo, že rostliny na kraji záhonů se vyvíjejí dvakrát lépe, než uprostřed. Mají prostě kolem sebe více místa a světla. V našem případě jsou „krajní“ všechny rostliny. O světlo a prostor se starají i dostatečně široké průchody mezi řádky. Malá zahrádka při tomto způsobu pěstování poskytně mnohem více zeleniny, než větší při tradičním postupu. Pokud to někdo vyzkouší a bude alespoň rok sázet do úzkých záhonů, přesvědčí se o velkých možnostech této metody a k tradičnímu způsobu pěstování se nikdy nevrátí. Při práci na takových záhoncích, pociťujete radost z dobré úrody a samotného pěstování.

Výhody

• Řádky slouží několik let (obsah doplňujeme rostlinnými zbytky, listím apod.). Po sklizni zasejeme zelené hnojení. Při sázení pak není nutné navážet kompost ani uleželý hnůj, samotný záhon funguje jako kompostovač.
• Díky ohrazení záhonu se nevplavují přebytečné živiny.
• Podle mínění agronomů získávají rostliny 60 – 80% živin ze vzduchu, široké cestičky proto hrají důležitou roli v biologickém procesu růstu. Kultury tak mají dostatek světla i vzduchu.
• Asi 30% živin získává rostlina z půdy. Na úzký řádek se samozřejmě spotřebuje 2x méně hnojiva (organického či minerálního), než na standardní řádky, přičemž z úzkých záhonků je mnohem větší úroda. Provozuji to už několik let a výsledky jsou zjevné z fotografií.
• Ohrazení zadrží velké množství živin a optimální množství vody.

Dalšími výhodami jsou:

Příjemné zalévání a voda nezůstává stát.
Pokud jsou řádky zamulčované odpadá pletí.
Nemusí se rýt ani okopávat, jen překopat 7 – 10 cm před sázením.
Na jaře můžeme dřív sázet, řádky se dříve prohřejí.
Dají se lehce střídat rostliny. Kde byla vloni cibule, zasadíme mrkev nebo zelí.
Úrodnost se zvýší o 100 a více procent.
Brambory a kořenová zelenina nejeví příznaky nemocí.
Dobře se udržuje pořádek.

Dokud hrozí mrazíky, je užitečné použít folii na oblouku (fóliovník). Zatluču po stranách záhonu v asi metrových vzdálenostech kolíky a připevním na ně oblouky, které potáhnu folií nebo netkanou tkaninou. Tento systém mi umožňuje dosáhnout vysokých úrod bez ohledu na rozmary počasí.

Igor Ljadov

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/