Zase přešlo několik roků a my - můj muž a já - jsme žili v míru, v nezměněné vzájemné lásce. Pracovala jsem jako sochařka, měla jsem hodně objednávek a v mém volném čase si přicházelo stále více lidí pro duševní radu. Několikrát týdně jsem měla přednášky o sebepoznání, o učení, které jsem slyšela v Egyptě od Ptahhotepa. A když jsem si chtěla odpočinout, hrála jsem na své oblíbené křídlo.
Každý den jsem cvičila duchovní jógu a mohla jsem dosáhnout i stavu hlubokého transu, ale ta poslední uzavřená brána se mi neotevírala. V určitém stupni na cestě k úplnému uskutečnění mého “já“ stála překážka jako zeď, kterou jsem svým vědomím nemohla prolomit. Každý rok jsem žila několik měsíců zcela sama v lesním domku, abych cvičila jógu. Mladé ovocné stromy, které jsem zasadila, byly už silné, krásně vzrostlé stromy a já bez ustání cvičila s neporušitelnou vytrvalostí, a přece hlídači prahu mi nedovolili projít tou tajnou bránou...
Zase přišel podzim a opustila jsem na jeden den les, abych oslavila s celou rodinou, příbuznými a četnými přáteli sedmdesáté narozeniny svého otce. Následujícího dne dopoledne, když jsem byla připravena vrátit se do lesa, zvonil telefon. Jedna starší přítelkyně se mne ptala, co mám na odpoledne v plánu. Odpověděla jsem, že jsem volná.
„Známý spisovatel, s nímž jsem byla v Indii u Maharišiho, přijel a bydlí u mně. Zajímá-li tě, tak odpoledne přijď, můžeš s ním mluvit,“ řekla přítelkyně.
Odpoledne jsem zazvonila u své přítelkyně. Šla jsem do salonu a spatřila jsem muže, který se stal světoznámý svými knihami, které napsal o velkých indických jogínech a o józe. Okamžik jsem zůstala stát překvapením: seděl zde mladý kněz, který mi pomáhal v mém minulém životě v Egyptě při posledních přípravách před velkým zasvěcením!
Mluvili jsme spolu několik slov, vzpomínala jsem, že jsem četla jeho knihy, a že cvičím duchovní jógu už dlouhý čas, ale nejvyššího cíle ještě nemohu dosáhnout... Tu přišli četní jiní návštěvníci a začal všeobecný hovor, který trval do pozdního večera. Nemohla jsem už s ním mluvit o samotě. Pak jsem šla a myslela jsem si: „Tak se nic nestalo...,“ protože jsem tajně doufala, že známý „bílý jogín“ mi na mé mystické cestě pomůže kupředu.
Druhého dne zvonil telefon, moje stará přítelkyně mě opět volala. „Spisovatel chce s tebou mluvit mezi čtyřma očima,“ slyšela jsem ji v telefonu, máš-li čas, přijď dnes odpoledne zase.“
Šla jsem tam. Spisovatel seděl v pozici lotosu na divanu a když jsem si také sedla, zeptal se: „Co si přejete ode mne?“
„Nemám žádné přání,“ odpověděla jsem, „žiji spokojeně, v absolutním vnitřním míru.“
„Proč jste tedy ke mně přišla? Co ode mne očekáváte?“
„Chci skutečnost,“ řekla jsem.
Spisovatel zůstal chvíli tichý, pak se na mne podíval a zeptal se: „A tento absolutní vnitřní mír není skutečnost?“
„Ano, je to skutečnost, ale hledám ještě víc. Cítím se jako Mojžíš, který viděl zaslíbenou zem, ale nikdy do ní nevešel. Myslím, že všecko vidím, ale chtěla bych dovnitř. Nejsem spokojená, že vidím zvenku, co je uvnitř. Chci dovnitř.“
Usmál se: „Ano, stojíte před velkými dveřmi a vaše ruka leží už na klice. Jste tak daleko, že je to největší ojedinělost, že někdo docela sám, bez pomoci mistra, dosáhne tohoto stupně. Vy jste pravděpodobně už jednou zažila zasvěcení v předcházejícím životě a nyní potřebujete udělat už jen ten poslední krok branou, která vás odděluje od velkého cíle.“
Dívala jsem se na jogína. Nevzpomíná si, že byl v Egyptě knězem a tam mne znal? Nebo o tom jen nechce mluvit? Nemohla jsem to vyčíst z jeho nevyzpytatelného pohledu.
Odpověděla jsem: „To všechno vím a chci dovnitř! I kdybych musela pěstí vyrazit dveře!
„A věříte, že já vám mohu pomoci?“ ptal se on.
„Jestliže přišel můj čas, pak ano, pak mi můžete pomoci.“
„A jestliže váš čas přišel, tak věříte, že vám mohu pomoci?“ ptal se znovu.
Odpověděla jsem: „Ano.“
Tu, jakoby tuto odpověď očekával, ukázal na židli naproti sobě a řekl: „Sedněte si sem, zavřete oči a vmyslete se zcela intenzívně do svého srdce.“
Udělala jsem, co mi řekl, zavřela jsem oči a vmyslela jsem se do svého srdce. Tu vidím zavřenýma očima, jak ze slunečního pletiva jogína se valí silný žlutý proud jasného světla, ovinuje mne jako had v kruhu, potom běží kolem jogína, pak zase kolem mne a opět kolem něho. Tak běžel tento proud kolem mne a kolem něho ve tvaru osmičky. Současně jsem cítila, že jsem ve své koncentraci došla k místu, u něhož jsem vždycky zůstala stát a nemohla jsem dál. A nyní jsem cítila, že velká, mně cizí, síla vnikla do mého vědomí, unášela mne jakoby dveřmi do nekonečné hloubky...
Zmizel jakýkoliv pojem o čase a nevěděla jsem, kolik času uplynulo, když jsem uslyšela hlas bílého jogína: „Můžete zase otevřít oči...“
Když jsem oči otevřela, bylo mi teprve jasné, jak dalece jsem se vzdálila od svého tělesně-pozemského vědomí.
Mluvit jsem nechtěla, shledávala jsem, že je zbytečné něco říkat.
Potom řekl spisovatel: „Vytvořil jsem kontakt mezi vaším osobním já a Nadjá, protože jste byla k tomu dosti zralá. Od nynějška, budete- mít nějaký dotaz, soustřeďte se na mne a ještě týž den budete-li mít odpověď.“
„Na vaši osobu, nebo na vyšší Já?“
Usmál se a neodpověděl nic. Pochopila jsem, že mluvit o osobě je zcela zbytečné.
Od onoho dne scházeli jsme se, ještě několik lidí a já, u mé přítelkyně a meditovali jsme pod vedením jogína. Po několika týdnech odcestoval. Zůstala jsem sama a navenek jsem žila jako dosud.
Uplynulo snad půl roku. Jednou jsme seděli s několika přáteli a poslouchala jsem, jak někdo mluvil o černé magii. Řekl, že černí mágové si vyberou několik žáků, které používají jako slepé nástroje, aby bez odporu prováděli jejich vůli. Tito žáci jsou posedlí černým mágem, úplně ztrácejí svou samostatnost a nakonec hynou.
Druhého dne mne napadla tato slova a přemýšlela jsem o nich. Vlastně jsem byla lehkomyslná, že jsem se vydala bílému jogínovi s naprostou důvěrou!? Jsem i teď přesvědčená, že on, když už to tak chceme nazývat, byl „bílý mág“, ale přesto, vydala jsem se mu, aniž jsem ho lépe znala. Byl to bílý nebo černý mág? Jak se to mohu dozvědět? Co je poznávacím znamením, že je co činit s „bílým“ nebo „černým“ mágem? Tato otázka byla otevřena...
V témže odpoledni jsme byli pozváni k jednomu spolužákovi mého muže. Přicházíme a přítel nám vypráví, že dnes listoval v jedné staré knize a našel velmi zajímavou kapitolu o rozdílu mezi bílým a černým mágem.
„Bílý mág svého žáka, chce-li mu pomoci k postupu, váže na sebe formou osmičky. Nechává tím nedotčenou nezávislost žáka, protože při tomto způsobu mistr i žák zůstávají ve středu svého kruhu a představují střed. Naproti tomu černý mág bere svému učedníku samostatnost tím, že ho bere s sebou do jednoho kruhu, takže černý mág představuje střed kruhu a žáka váže v okruhu svého kouzla, takže ten se stane jeho satelitem, jako planeta slunce.“
Naslouchala jsem jeho vyprávění otřesena. Nevěděl, neměl ani potuchy, že jsem hledala odpověď právě na tuto otázku. S nikým jsem o tom nemluvila. A přece jsem dostala odpověď ještě týž den!
Vyšší Já - Bůh - vždy najde lidská ústa, chce-li nám něco říci. Pro Já žádná překážka.
Elisabeth Haich podáva významné svedectvo a vskutku udáva smer v našom chaotickom veku.
Sféry, ktoré autorka popisuje, sú rôzne: vývoj citlivého dievčaťa, rany osudu, ktoré určujú proces zrenia, vrchol krízy, ktorý vedie do prielomu novej existencie a záhadným spôsobom sa prelína s hrôzami poslednej vojny. Kniha, v ktorej sa prelína biografia, román a mystické učenie, podáva napínavý obraz záhad zasvätenia, ktorého hlboká pravda vždy dráždila fantáziu čitateľa...
›› Elisabeth Haich · Zasvätenie
›› Elisabeth Haich · Zasvěcení
KNIHU môžete zakúpiť i na tejto adrese.
Súvisiace:
12 blíženeckých vlastností
http://www.kemet.sk/clanok/12-blizeneckych-vlastnostiCesta
http://www.kemet.sk/clanok/cestaRukopis
https://www.miesta.net/clanok/rukopisElisabeth Haich
http://www.kemet.sk/autor/elisabeth-haich
