Jak již bylo dříve řečeno, síla, která zpomaluje pohyb člověka kupředu, je zčásti třecí síla, zčásti negativní síla. Pro ilustraci tohoto rozdílu, mohu například jmenovat nevědomost, hloupost a imbecilitu jako čistě třecí síly, nebo odpor postrádající jakýkoli směr. Na druhé straně, fantazírování, šílenství, sebedestruktivní tendence, náboženský fanatismus a podobně, jsou síly negativního charakteru, které působí určitým směrem. Abychom zredukovali nebo zcela překonali tyto různé zpomalující síly, musí být použity zcela odlišné metody.
Víme například, co může udělat fanatik, a můžeme provést preventivní opatření, můžeme jej poučit, přesvědčit a možná mu i ukázat cestu, přeměnit jeho nectnost ve ctnost; ale nevíme, a nikdy nemůžeme vědět, co tupec nebo imbecil může udělat, a musíme s ním zacházet jako s netečnou, nemyslící hmotou. Negativní síla má vždy určité kvality, často vysoké, ale špatně nasměrované, které je možné obrátit správným směrem; ale všesměrová třecí síla představuje nevyhnutelné ztráty.
DRUHÝ PROBLÉM: JAK REDUKOVAT SÍLU ZPOMALUJÍCÍ LIDSKOU HMOTU - TECHNIKA TELEAUTOMATŮ
Nemůže být pochyb o tom, že třecí silou, která ze všech třecích sil nejvíce zpomaluje pohyb lidstva, je nevědomost. Ne bezdůvodně moudrý muž, Buddha, řekl: "Nevědomost je největší zlo na světě." Tření, jež pramení z nevědomosti, a které se významně zvětšilo z důvodu množství jazyků a národnosti, může být redukováno jedině rozšiřováním vědomostí a sjednocením různorodých elementů lidstva. Žádné úsilí nemůže být vynaloženo účelněji. Přestože v minulosti možná nejvíce zpomalovala pohyb lidstva kupředu nevědomost, mají dnes negativní síly větší důležitost. Mezi nimi má jedna z nich obzvlášť velkou důležitost. Nazývá se organizované válčení. Když bereme v úvahu miliony jednotlivců, často tělesně a duševně nejschopnějších, výkvět lidstva, který je přinucen k neaktivnímu a neproduktivnímu životu, nesmírné sumy peněz, jež jsou třeba na udržování armád a válečného aparátu, představující obrovské množství lidské energie, celé úsilí zbytečně vyplýtvané na výrobu zbraní a nástrojů zkázy, ztráty životů a živení barbarského ducha, jsme zděšeni neodhadnutelnými ztrátami pro lidstvo, které existence těchto žalostných podmínek představuje. Co můžeme udělat, abychom co nejúspěšněji bojovali proti tomuto velkému zlu?
Zákon a pořádek absolutně vyžaduje udržování organizované síly. Žádná společnost nemůže existovat a prosperovat bez přísné kázně. Každá země musí být schopna se - v případě nutnosti - bránit. Podmínky dneška nejsou výsledkem včerejška a radikální změnu nelze učinit do zítřka. Kdyby národy okamžitě odzbrojily, je více než pravděpodobné, že stav věcí, který by následoval, by byl horší než válka samotná. Celosvětový mír je krásný sen, ale není okamžitě realizovatelný. Nedávno jsme viděli, že i ušlechtilé úsilí člověka, vynaložené s největší silou, bylo doslova bez účinku. A není divu, že nastolení celosvětového míru je v současné době nerealizovatelné. Válka je negativní síla a nemůže být obrácena pozitivním směrem, aniž bychom prošli přechodnými fázemi. Je to problém kola, které se otáčí jedním směrem, jehož rotaci chceme obrátit bez toho, abychom kolo zpomalili, zastavili a roztočili opačným směrem.
Tvrdí se, že dokonalé zbraně velké ničivé síly zabrání válkám. Dlouho jsem si to myslel i já, ale nyní věřím, že to byl hluboký omyl. Takový vývoj změní podmínky válčení, ale nezabrání mu. Naopak se domnívám, že každá nově vynalezená zbraň, každý krok učiněný tímto směrem, pouze přivábí nové talenty a dovednosti, povzbudí nové úsilí, nabídne nové podněty, a tak jenom dodává čerstvé hybné síly pro další rozvoj. Zamysleme se nad vynálezem střelného prachu. Můžeme vymyslet radikálnější změnu než jaká byla způsobena touto inovací? Představme si, že žijeme v tomto období: neopravňovalo by nás to myslet si, že s válčením je konec, když brnění rytířů se stalo zastaralým, když tělesná síla a obratnost rázem ztratily svoji důležitost? Přesto střelný prach války neodstranil: spíš naopak - působil jako mocná pobídka. Proto si také nemyslím, že války lze překonat vědeckým rozvojem, pokud budou ve světě podmínky podobné těm dnešním, protože válka samotná se stala vědou a proto, že k válce patří nejposvátnější sentimenty, jichž je člověk schopen. Vlastně je nejisté, zda lidé, kteří nejsou připraveni bojovat za vysoké ideály, jsou dost dobří pro cokoli jiného. Není to mysl, co dělá člověka, ani to není tělo; je to mysl a tělo. Naše přednosti a slabosti jsou neoddělitelné, jako síla a hmota. Když je oddělíte, člověk přestane existovat.
Dalším velmi silným argumentem, který je často používán, je, že válka se brzy stane nemožnou, protože prostředky obrany předstihují prostředky k útoku. Na to lze odpovědět fundamentálním zákonem, který může být vyjádřen slovy, snadnější je ničit než stavět. Tento zákon definuje lidské schopnosti a předpoklady. Kdyby bylo snazší stavět než bořit, člověk by šel kupředu bez odporu, tvořil by a shromažďoval bez omezení. Takové podmínky na Zemi neexistují. Bytost, která by to dokázala, by nemohla být člověkem: musela by být bohem. Obrana vždy má výhodu před útokem, ale to - samo o sobě - nikdy nemůže zastavit války. Použitím nových metod obrany můžeme přístav učinit nedobytným, ale takovými prostředky nemůžeme zabránit v boji dvěma nepřátelským lodím na širém moři. A potom, když budeme tuto myšlenku logicky sledovat až do konce, dojdeme k závěru, že by pro lidstvo bylo lepší, kdyby se každá země, i ta nejmenší, obklopila absolutně neproniknutelnou zdí a izolovala se od zbytku světa. Ale takovýto stav věcí by pro pokrok lidstva byl strašně nevýhodný. Naopak, je to zrušení všech bariér, které oddělují národy a země, co nejvíce pomáhá rozvíjet civilizaci.
Nyní opět někteří tvrdí, že příchod létajících strojů musí přinést celosvětový mír. Domnívám se, že toto je také zcela chybný názor. Létající stroje jistě přijdou, a velmi brzy, ale podmínky zůstanou stejné jako předtím. Vlastně nevidím důvod, proč by vedoucí mocnost, jakou je Velká Británie, nemohla ovládnout vzduch, jako ovládla moře. Aniž bych se chtěl zapsat do historie jako prorok, neváhám říci, že v příštích letech budeme svědky založení "vzdušné mocnosti" a její centrum nemusí být daleko od New Yorku. Ale přesto lidé budou vesele válčit dál.
Ideální vývoj principu války by byl takový, který by vedl k transformaci celé energie války do čistého potenciálu, explozivní energie, jaká je přítomna v elektrickém kondenzátoru. V této formě by válečná energie mohla být udržována bez většího úsilí; bylo by ho potřeba mnohem méně, zatímco by toto úsilí bylo vynaloženo efektivněji.
Pokud jde o bezpečnost země před zahraniční invazí, je zajímavé poznamenat, že je závislá jenom na relativním počtu jednotlivců nebo velikosti vojenských sil. Kdyby všechny země snížily válečné síly ve stejném poměru, bezpečnost by zůstala nezměněna. Mezinárodní dohoda s cílem redukce válečných sil na minimum, ve světle současného, dosud nedokonalého vzdělání mas, je absolutně nevyhnutelná. Je to první racionální krok směrem ke snížení síly zpomalující pohyb lidstva kupředu.
Naštěstí existující podmínky nemohou trvat do nekonečna, protože se začíná uplatňovat nový prvek. Změna k lepšímu je významná a nyní se vám budu snažit ukázat, co, podle mých představ, bude prvním krokem směrem k založení mírových vztahů mezi národy a jakými prostředky toho bude nakonec dosaženo.
Vraťme se zpět k časným začátkům, kdy zákon silnějšího byl jediným zákonem. Světlo rozumu nebylo dosud zapáleno a slabý byl zcela vydán na milost silnějšího. Slabý jedinec se začal učit, jak se bránit. Začal používat kyj, kámen, oštěp, prak, nebo luk a šípy, a v průběhu času se v boji, místo síly, stala hlavním rozhodujícím faktorem inteligence. Divokost povahy byla postupně zjemněna probuzením vznešených citů, a tak nepozorovaně, po obdobích postupného pokroku, jsme přešli od brutálních bojů nerozumných zvířat k něčemu, čemu říkáme "civilizované válčení", při němž si protivníci potřásají rukama, přátelsky spolu rozmlouvají a kouří spolu cigarety, připraveni zapojit se na povel do konfliktu na život a na smrt.Ať si pesimisté říkají, co chtějí, zde je absolutní důkaz velkého a potěšitelného pokroku.
Jaká však bude příští fáze tohoto vývoje? Ke všeobecnému míru ještě nedojde. Další změnou, která by měla přirozeně vyplývat z moderního vývoje, by mělo být postupné snižování počtu lidí v armádě. Vojenský aparát bude mít mnohem větší sílu, ale obsluhovat jej bude poměrně málo lidí. Tento vývoj bude přinášet více a více kvality do vojenské mašinérie s menším počtem personálu a absolutně nevyhnutelným důsledkem bude opuštění velkých, neohrabaných, pomalu se pohybujících a neovladatelných jednotek. Hlavním cílem se stane maximální rychlost dodávky energie vojenským aparátem. Ztráty na životech budou stále menší, počet jedinců zapojených v bojích se bude neustále zmenšovat a nakonec spolu budou bojovat pouze stroje, aniž by docházelo k prolévání lidské krve, národy budou zapojeny pouze jako zvědaví diváci. Až budou nastoleny tyto šťastné podmínky, bude zajištěn mír. Ale bez ohledu na to, do jakého stupně budou zdokonaleny rychlopalné zbraně, vysoce výkonná děla, výbušné projektily, torpédové lodě a další nástroje války, bez ohledu na to jak budou moci být účinné, všeobecných podmínek pro mír nebude nikdy dosaženo. Všechna podobná zařízení vyžadují lidskou obsluhu; lidé jsou nepostradatelnou složkou válečné mašinérie. Jejich cílem je zabít a zničit. Jejich moc spočívá ve schopnosti konat zlo. Dokud se lidé budou střetávat v boji, bude prolévána jejich krev. Prolévání krve dokonce bude udržovat barbarské vášně. Aby byl zlomen tento nelítostný duch, musí být proveden radikální odklon, musí být zaveden zcela nový princip, něco, co ve válečnictví předtím nikdy neexistovalo - princip, který bude zcela nevyhnutelný, udělat z boje pouhé divadlo, hru, boj bez ztrát krve. Aby tohoto výsledku bylo dosaženo, musí být z boje vyloučeni lidé: stroje musí bojovat proti strojům. Ale jak dosáhnout toho, co se zdá být nemožné? Odpověď je jednoduchá: vyrobit stroj schopný jednat jako lidská bytost - nikoli jako mechanický vynález, skládající se z pák, šroubů, koleček, spojek a ničeho dalšího, ale stroj, který bude vykazovat vyšší princip, jenž umožní vykonávat činnosti, jako kdyby byl nadán inteligencí, zkušenostmi, úsudkem a myslí! Tento závěr je výsledkem mých úvah a pozorování během celého mého života a nyní stručně popíšu, jak dosáhnout toho, co se na první pohled zdá být nerealizovatelným snem.
Kdysi dávno, když jsem byl ještě chlapec, jsem byl postižen zvláštními potížemi, které se zdály být způsobeny neobyčejnou dráždivostí sítnice mého oka. Bylo to zjevování se obrazů, které byly tak reálné, že mi překážely ve vidění reálných objektů a rušily mé myšlenky. Když někdo řekl slovo, před mýma očima se objevil živý obraz objektu, který ono slovo označovalo, a často bylo pro mě nemožné říci, zda objekt, jenž vidím, je skutečný nebo ne. Toto mě velmi zneklidňovalo a působilo velkou úzkost a usilovně jsem se snažil těchto obtíží zbavit. Ale dlouho bylo mé snažení marné a teprve když mi bylo zhruba dvanáct let, jak si jasně vybavuji, se mi mou vůlí poprvé podařilo potlačit nežádoucí obraz, který se objevil před mým zrakem. Mé štěstí nebylo nikdy tak dokonalé, ale naneštěstí (jak jsem se tehdy domníval) se mé staré potíže vrátily i s mojí úzkostí. V tomto období má pozorování, o nichž jsem hovořil, začala. Zejména jsem si všiml, že kdykoli se před mýma očima objevil obraz nějaké věci, viděl jsem něco, co mi tuto věc připomínalo. Nejdřív jsem si myslel, že jsou to pouhé náhody, ale brzy jsem dospěl k přesvědčení, že tomu tak není. Vizuální dojmy, vědomě nebo nevědomě přijaté, pravidelně předcházely objevení se obrazu. Postupně ve mě vyrostla touha zjistit, co objevování se obrazů způsobuje, a uspokojení této touhy se brzy stalo nutností. Dále jsem si všiml, že tyto obrazy byly výsledkem něčeho, co jsem už někdy viděl, a byly spojeny s určitými myšlenkami. Opět jsem pocítil stejnou touhu najít obraz, který způsobil určitou myšlenku, a toto hledání původních vizuálních dojmů se brzy stalo mou druhou přirozeností. V průběhu let se má mysl naučila automaticky a zpravidla okamžitě najít vizuální dojem, který způsobil určitou myšlenku. To ale není všechno. Nedlouho potom jsem si uvědomil, že také mé pohyby byly reakcí na podobné podněty, a tak pátráním, pozorováním a porovnáváním, které trvalo léta, jsem došel k přesvědčení, že jsem automat vybavený možnostmi pohybovat se, který toliko reaguje na vnější podněty, působící na mé smyslové orgány, a podle toho myslí, jedná a pohybuje se. Pamatuji se pouze na jeden nebo dva případy v mém životě, kdy jsem nebyl schopen najít podnět, který způsobil pohyb, myšlenku nebo dokonce sen.
[Viz Tesla – Man Out of Time, fotografická příloha]
OBR. 2. PRVNÍ PRAKTICKÝ TELEAUTOMAT.
Stroj, který je schopen vykonávat všechny manévrovací pohyby, a jehož vnitřní mechanismy jsou řízeny bezdrátově na dálku. Loď bez posádky zobrazená na fotografii má svůj vlastní pohon, lodní šroub a kormidlo a množství dalšího příslušenství, které je všechno řízeno na dálku, bez drátů. Rezonanční obvody na palubě lodi jsou nastaveny na takové frekvence, aby reagovaly pouze na povely z kontrolního zařízení.
S těmito zkušenostmi bylo jenom přirozené, že již dávno jsem pojal myšlenku zkonstruovat automat, který by mě mechanicky reprezentoval, a který by reagoval jako já, ale samozřejmě mnohem primitivnějším způsobem, na vnější vlivy. Takový automat evidentně musel mít hnací sílu, pohybové orgány, řídicí orgány a jeden nebo více orgánů pro vnímání, které by reagovaly na vnější podněty. Tento stroj, uvažoval jsem, by vykonával své pohyby stejným způsobem jako lidská bytost, proto musel mít všechny hlavní mechanické charakteristiky nebo součásti jako člověk. Tento stroj by také měl mít schopnosti růst, rozmnožovat se a především mozek, aby byl model úplný. Ale schopnost růstu v tomto případě nebyla nezbytně nutná, protože stroj mohl být vyroben vyrostlý, mám-li to tak říci. Také schopnost rozmnožování nemusíme brát v úvahu, protože bude jednoduše nahrazen procesem výroby. Zda bude automat vyroben z masa a kostí, nebo ze dřeva a ocele, na tom málo záleželo za předpokladu, že bude vykonávat všechny činnosti jako inteligentní bytost. Aby to bylo možné, musel mít součást odpovídající mozku, která by uskutečňovala řízení všech pohybů a činností, a způsobovala, že stroj by jednal, za jakýchkoli nepředpokládaných okolností, jako rozumná bytost. Ale tento orgán jsem mohl snadno sestrojit tím, že mu dám svoji inteligenci, svůj vlastní rozum. Tak byl vyvinut nový vynález a vznikla nová technika, pro niž bylo navrženo jméno "teleautomatika" (teleautomatics), které znamená technika řízení pohybů a činností automatů na dálku.
Tento princip byl aplikovatelný u každého druhu stroje, který se pohybuje na zemi, ve vodě nebo ve vzduchu. Když jsem ho poprvé aplikoval, vybral jsem loď. Pohon zajišťovala baterie umístěná na lodi. Lodní šroub, poháněný elektromotorem, představoval pohybový orgán. Kormidlo, ovládané dalším motorem, který byl rovněž napájen z baterie, zastupoval řídicí orgán. Jako smyslový orgán mě nejdříve napadlo použít zařízení citlivé na světlo, jako je selenová buňka, které by nahrazovalo oko. Ale po bližším zkoumání jsem zjistil, že, vzhledem k experimentálním a dalším těžkostem, nelze uspokojivé řízení provádět pomocí světla, sálavého tepla, hertzovských vln nebo paprsky obecně. Jedním z důvodů bylo, že jakákoli překážka mezi operátorem a dálkově řízeným automatem by znemožnila jeho řízení. Dalším důvodem bylo, že čidlo, představující oko, by muselo být v určité pozici vzhledem k přístroji pro dálkové řízení a to by kladlo řízení velká omezení.
Jiným a velmi důležitým důvodem bylo to, že použití paprsků by ztížilo, pokud by přímo neznemožnilo, dát automatu individuální rysy nebo charakteristiky, které by jej odlišily od jiných strojů tohoto druhu. Automat by evidentně měl reagovat jen a jediný signál, jako reaguje osoba, když na ni zavoláte jejím jménem. Tyto úvahy mě vedly k závěru, že čidlo stroje by spíš mělo odpovídat lidskému uchu než oku, protože v tomto případě by stroj mohl být řízen bez ohledu na překážky mezi automatem a operátorem a v neposlední řadě by stroj, jako oddaný služebník, poslouchal pouze hlas svého pána. Tyto požadavky přikazovaly pro řízení automatu použít, místo světla nebo dalších paprsků, vlny, jež se prostorem šíří všemi směry jako zvuk, nebo takové, které sledují cestu nejmenšího odporu, ať je jakkoli klikatá. Dospěl jsem k řešení pomocí elektrického obvodu, umístěného na lodi, který byl naladěn na stejný kmitočet jako vzdálený elektrický oscilátor. Tento obvod reagoval na vysílané signály, přenášené vzduchem, ovládal elektromagnety a další zařízení, které řídily pohyb vrtule a kormidla a také činnost dalších zařízení.
Těmito jednoduchými prostředky byly do stroje vloženy znalosti, zkušenosti, schopnosti úsudku - mysl, abych tak řekl - operátora. Automat se choval jako slepec, který se řídí instrukcemi, jež zachycuje svým uchem.
Dosud konstruované automaty měly "vypůjčený mozek", abych tak řekl, protože vlastně tvořily jenom součást vzdáleného operátora, který jim dával inteligentní povely; ale tato technika je pouze ve svých začátcích. Mám v úmyslu ukázat, jakkoli se to může zdát být nemožné, že může být sestrojen automat, vybavený vlastním "mozkem", a tím míním, že bude schopen, nezávisle na operátorovi, vykonávat, v reakci na vnější vlivy, působící na jeho smyslové orgány, širokou škálu činností, jako kdyby byl nadán vlastní inteligencí. Bude schopen sledovat vytýčený kurs, nebo plnit příkazy zadané mnohem dříve; bude schopen rozlišit mezi tím, co by měl a co by neměl dělat, a měl by mít schopnost shromažďovat zkušenosti nebo, jinými slovy řečeno, měl by zaznamenávat dojmy, které budou ovlivňovat jeho další chování. Takový plán jsem již vlastně vymyslel.
Přestože jsem tento vynález vyvinul již před mnoha lety a vysvětloval jsem jej často svým návštěvníkům při mých demonstracích v laboratoři, teprve nedávno, dlouho po jeho zdokonalení, se stal známým širší veřejnosti a přirozeně vyvolal řadu diskusí a senzačních zpráv. Ale pravý význam této nové techniky většina lidí nepochopila, ani nebyly pochopeny obrovské možnosti předloženého principu. Jak mohu soudit z četných komentářů, které se objevily, výsledky, jichž jsem dosáhl, byly pokládány za zcela nemožné. Dokonce i nemnozí, kteří byli ochotni připustit použitelnost tohoto vynálezu, jej viděli jako samonaváděcí torpédo, které by se dalo použít k vyhození do vzduchu bitevní lodě. Všeobecný dojem byl ten, že zamýšlím jednoduše řídit např. loď pomocí Hertzových nebo jiných paprsků.
Existují torpéda řízená elektricky pomocí drátů a existují také prostředky bezdrátové komunikace. Kdybych nedosáhl ničeho většího než tohoto, udělal bych skutečně malý pokrok. Ale technika, kterou jsem vyvinul, není schopna jenom měnit směr plovoucí lodi; poskytuje prostředky pro absolutní kontrolu, v každém ohledu, všechny možné pohyby, stejně jako činnosti všech vnitřních orgánů, ať jich je jakékoli množství, individualizovaného automatu. Kritika, že řízení automatu bude možné rušit, pochází od lidí, kteří si nedokážou ani představit báječné výsledky, jichž lze dosáhnout pomocí elektrických vibrací. Svět se pohybuje pomalu a nové pravdy je obtížné vidět. S použitím tohoto principu lze sestrojit zbraně pro útok i obranu, jejichž ničivá síla je o to větší, že tento princip je aplikovatelný také u podmořských a vzdušných lodí.
Takřka neexistují omezení co do množství výbušnin, které mohou nést, nebo v jaké vzdálenosti mohou explodovat, a selhání je téměř vyloučeno. Ale síla tohoto nového principu nespočívá zcela v jeho schopnosti ničit. Jeho příchod zavádí do válčení prvek, který zde nikdy dříve neexistoval - bojové stroje bez lidské posádky jako prostředky pro útok a obranu. Pokračující vývoj tímto směrem musí z války nakonec učinit pouhý boj strojů bez lidí a ztrát na životech. Tyto podmínky by byly nemožné bez tohoto nového směru ve zbrojení a, podle mého názoru, jsou nutným předpokladem pro trvalý mír. Budoucnost tyto domněnky buď potvrdí nebo vyvrátí. Mé názory na tuto otázku byly předloženy s hlubokým přesvědčením, ale s pokorným duchem.
Nastolení trvalých mírových vztahů mezi národy by nejúčinněji snížilo sílu zpomalující lidskou hmotu a bylo by nejlepším řešením tohoto velkého problému lidstva. Ale bude sen o celosvětovém míru vůbec někdy realizován? Doufejme, že ano. Až všechna temnota bude rozptýlena světlem vědy, až všechny národy budou spojeny v jediný a vlastenectví bude ztotožněno s náboženstvím, až bude existovat jen jeden jazyk, jedna vlast, jeden cíl, potom se tento sen stane skutečností.
- pokračovanie -
Nikola Tesla
Preklad: Ladislav Kopecký
Zdroj: Kopecky.rtyne.net
Všetky časti seriálu nájdete postupne na tejto adrese.
