O tom, že šestý smysl skutečně existuje, se můžete dnes, navzdory urputně jej popírajícím skeptikům, sami přesvědčit. Ovšem tradiční vědecká představa pěti smyslů (zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu) nám k objasnění tohoto dosud záhadného fenoménu, který před nejrůznějšími svědky demonstruje po celém světě stále více a více lidí, v tuto chvíli nepostačí. Jestliže však neumí naši akademici tento fenomén objasnit, ještě to neznamená, že není nikdo v Čechách šestým smyslen obdařen. Opak je pravdou. I u nás už procházejí lidé kurzy, které je naučí "vidět" se zavřenýma či zakrytýma očima. A navíc mohou tuto schopnost získat i naši nevidomí spoluobčané, tedy slepci.
Čtenáře mého blogu jsem již seznámil s poznatky doktora V. M. Bronnikova, který vypracoval vlastní metodu výuky "přímého vidění" (direct vision), umožňující lidem orientovat se v prostoru se zakrytýma očima po absolvování 3 stupňů jeho metody, rozdělených na 30 lekcí výuky. Absolventi Bronnikových kurzů mohou "přímým viděním" číst noviny a knihy, nebo malovat, orientovat se v neznámém prostoru, jezdit na kole či kolečkových bruslích, hrát stolní hry, kulečník a podobně [1]. Takovémuto přímému vidění se mohou naučit i lidé nevidomí (slepci) a získat tak náhradu za ztracený zrak. Pobočky centra výuky metodou V. M. Bronnikova, nazvaného Akademie rozvoje člověka, se dnes nacházejí ve více jak šedesáti městech někdejšího Sovětského svazu, ale i v zámoří. Bronnikovo "přímé vidění" tedy před-stavuje fenomén, který by parapsychologové nadevší pochybnost zařadili do kategorie tzv. mi-mosmyslového vnímání. Naštěstí jde o zatím poměrně málo zprofanovaný fenomén a namísto parapsychologů se jím začalo zabývat několik zástupců vědecké obce [2] v Rusku i Americe, kam Bronnikovu metodu po návštěvě Kyjeva v roce 1995 přivezla manželka bývalého prezidenta Clintona, dnešní americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. U nás již proběhlo několik Bronnikových kurzů, v současné době dochází k technickým změnám. Výuka má nadále probíhat prostřednictvím tzv. uzavřených videokonferencí v ruském jazyce, které vede z Feodosie na Krymu v reálném čase sám autor V. M. Bronnikov.
Ovšem zajímavou se pro nás zdá být i metoda Marka Komissarova, nazývaná metodou "Rozvoje přímého vnímání informací". Vlastní Komissarova metodika výuky sestává ze dvou etap, při nichž dochází nejdříve k odbourání psychologické bariéry na úrovni našeho vědomí a následně pak ještě na úrovni našeho podvědomí, kdy dochází k aktivaci "centra přímého vnímání informací", nutné pro vlastní "infofeeling" - tedy pro infopatii či telegnostické schopnosti. I když není metoda Komissarovy výuky schopnosti "vidět" se zavřenýma či zakrytýma očima dosud objasněna fyziology a psychology, zdá se být Komissarův přístup k tomuto fenoménu veskrze racionální, neboť on sám je původním povoláním chemik a technik, který na žádné zázraky nevěří a svoji metodu nespojuje s žádnou mystikou. Praktické výsledky jeho metody byly ověřeny Laboratoří dětské neurofyziologie IEFB RAN v ruském Petrohradě, i na pracovišti New York University School of Medicine v USA.
Mark Komissarov se narodil v Rusku, kde také absolvoval vysokou technickou školu v oboru chemického strojírenství, ale v roce 1989 se odtud s rodinou vystěhoval do USA. Komissarov má za sebou již bezpočet seminářů v USA, Rusku i Německu. Jeho nejmladšími studenty byly děti od 3 let, vůbec nejstarším absolventem jeho semináře byla pak paní v úctyhodném věku 71 let. Také u nás již proběhl seminář Marka Komissarova, a to ve dnech 28. 10. - 1. 11. 2009. Pražský Komissarův seminář trval pět dní, výuka probíhala každý den po dvou hodinách. Tento fakt koreluje s poznatky o (u nás prakticky neznámé) malajské metodě: v roce 2006 zahraniční sdělovací prostředky informovaly o metodě malajského středoškolského profesora Zi Lin Yi, který se 20 let zabýval různými technikami trénování paměti školní mládeže, aby pak začal praktikovat vlastní metodu "Accelerated Memory Course", při které jsou schopni žáci trénink paměti zvládnout za pouhých 11 hodin. Tato metoda podle malajského profesora stimuluje mysl, zvyšuje její výkon a uvolňuje skrytý potenciál. Jak se nakonec ukázalo, některé z dětí po absolvování tohoto kurzu získávají ve stavech hlubokého soustře-dění schopnost "vidět" se zavřenýma či zavázanýma očima, tedy schopnost "direct vision", o které hovoří Bronnikova metoda, nebo "infofeelig" z metody Komissarovy.
Je tedy zřejmé, že při výuce "vidění" se zakrytýma očima se bude napříště možné vyhnout jak metodám s nánosy mystiky (zabalenými do nejrůznějších omáček východních filozofií), tak i zdlouhavým, několika měsíčním kurzům, tahajícím klientům z kapes nemalé peníze. Některé děti se mohou díky propracovaným metodám naučit alternativnímu vidění za několik hodin (ve výjimečných případech i v kratším čase), dospělé osoby i za několik dní. V případě zrakově postižených dětí už odvedl Komissarov pořádný kus práce, neboť založil Centrum pro zrakově postižené děti (Blind Care Foundation) v USA a Indii, spolupracuje též s dětskými klinikami v Rusku. Na jeho semináře (tedy i v Čechách) mají zrakově postižené děti přístup zdarma. Ovšem všechny zdravé děti, u kterých se na Komissarově semináři projeví nový, záhadný šestý smysl, je třeba nejdříve náležitě vyzkoušet a ověřit, zda skutečně mohou "vidět" se zakrytýma očima. Za tímto účelem Komissarov navrhl černou, neprůhlednou masku vlastní konstrukce, připomínající masky, kterými policejní jednotky znemožňují spoutaným zločincům používat zrak. Maska je konstruována tak, aby dostatečně pevně přilnula k obličeji a ne-vznikala pod jejím spodním okrajem žádná mezera, čímž se zabrání případnému "podhledu".
Jestliže je tedy maskou vyřazen náš zrak, coby náš základní smysl, musí zkoušená osoba k rozeznání barev jí předkládaných předmětů, k popisování předkládaných obrázků nebo "čtení" předkládaných textů, skutečně využít svoji nově nabytou schopnost, tedy svůj šestý smysl, vnitřní zrak, direct vision či infofeeling. Lidé s touto schopností působí dojmem, že "vidí" skrz neprůhlednou masku, neboť orientují hlavu tak, jako by pozorovali okolí běžným zrakem, pozorované předměty jsou převážně v jejich zorném poli. I když při větším soustředění, například na předložený text, se natáčejí k předmětu jejich zájmu spánkem, podobně jako lidé nevidomí, nebo lidé se zbytky zraku. Je však otázkou, kudy informace, které putují následně do zrakového centra mozku, ve skutečnosti do lidského organizmu vstupují. Velkou neznámou je též fyzikální podstata nositele takovýchto informací, i když ruský tým badatelů, zabývající se "viděním" osob se zakrytým zrakem (ale i nevidomých osob s novou schopností) v jednom z odborných článků přišel nedávno s hypotézou, že nositelem informace, vnímané pokusnými osobami se zakrytýma očima, je blíže neurčené spektrum elektromagnetického vlnění [3].
V dobách tzv. studené války se vyhledávání osob, obdařených šestým smyslem, věnovaly tajné služby v Rusku i Americe. Z nedávno zveřejněných dokumentů vyplývá, že se od roku 1952 na tomto úkolu v USA podílel (v rámci programu Project MK-Ultra) i věhlasný iluzionista John Mulholland, který pro tajnou službu CIA prověřoval takovéto schopnosti nových adeptů. Zde ovšem máme důkaz toho, jak bývá šestý smysl člověka přeceňován, neboť ani lidé, tento smysl užívající, nedokáží konat zázraky a pro opravdu dobrou, kvalitní špionáž, jsou méně použitelní než dokonalé technické prostředky. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že určité prvky výcviku armádních specialistů leckdy mohou připomínat kurzy a semináře, na kterých se učíme "číst" se zavřenýma či zakrytýma očima. Neboť takovéto metody mohou elitním vojenským jednotkám poskytnout možnost rychlejšího a kvalitnějšího vyhodnocení dané situace, a tedy i rozhodování se v extrémních podmínkách díky informa-cím, získávaným kromě tradičními pěti smysly i smyslem šestým.
Trochu světla do problematiky fenoménu zakrytých očí mohou vnést i fakta o mapování "mimořádných lidských schopností" v Čínské lidové republice [4], která zveřejnili Paul Dong a Thomas E. Raffill v publikaci China’s Super Psychics. Americký publicista Paul Dong je sice občanem Spojených států amerických, narodil se však v Kantonu, v Číně. Udržuje blízké styky s čínským vědeckým společenstvím a je jedním z mála západních publicistů, obeznámených s čínským základním vědeckým výzkumem. Čínský přístup k problematice mimořádných lidských schopností, tedy "Extra Human Function" či "EHF", na rozdíl od našeho západního pohledu, vychází z uznávaných principů čínské tradiční medicíny a na ni navazujících filozofických systémů, navíc má čínská vláda pro podporu výzkumu EHF mnoho vlastních důvodů. Čínská vědecká obec tak k problematice EHF přistupuje zcela nepředpojatě a její výzkum je plně podporován vládními kruhy. Díky tomu pak bylo od roku 1974 do roku 1990 čínskými výzkumníky evidováno více než 100 000 dětí a mladistvých, prokazatelně dis-ponujících "mimořádnými lidskými schopnostmi". Přitom jednou z nejčastěji se vyskytujících EHF je schopnost "vidění" se zakrytýma očima.
Bez zajímavosti není pro nás fakt, že se málo využívanými schopnostmi člověka, o kterých dnes hovoří různé školy "vidění" se zakrytýma očima, zabýval i Břetislav Kafka (14. 5. 1891 - 27. 8. 1967), známý hypnotizér (původní profesí sochař) z Červeného Kostelce, autor po-pulární publikace Nové základy experimentální psychologie. Kafka ve své době dospěl k závěru, že někteří lidé, uvedení do hypnotického transu, mohou pozorovat a také přesně popisovat své okolí se zavřenýma či zavázanýma očima, tedy bez možnosti zrakových vjemů [5]. Mnohé tedy naznačuje tomu, že šestý smysl ve skutečnosti není výsadou vyvolených, ale že je jím zřejmě vybaven v latentní formě (pod pojmem "latentní" se rozumí "skrytý, neprojevený") každý člověk. S největší pravděpodobností by tak mohla být v dohledné době vypracována i ryze česká, jednoduchá metoda výuky "probouzení šestého smyslu" našimi psychology. Nebo se snad mýlím?
I to je možné. Vždyť téměř celá naše vědecká obec zatím považuje schopnost "vidět" se zakrytýma očima nikoli za lidský smysl, ale za pouhý nesmysl. Ovšem stále ještě platí, že za skutečné považuje věda to, co lze ověřit experimentem. A tak mi nezbývá než uspořádat, v duchu zdravé skepse, jednoduchý experiment za účasti zástupců české vědecké obce, který by existenci záhadného "fenoménu zakrytých očí", označovaného za "infofeeling" či "direct vision" vyvrátil, nebo potvrdil. Neboť pouze verifikace (potvrzení existence) tohoto mýty opředeného fenoménu dovolí našim vědeckým pracovištím zahájit základní vědecký výzkum, při němž se skupina odborníků časem dobere neuronální dráhy či přesně popsaného receptoru pro zdánlivě nepochopitelné vnímání, označované za "direct vision" či "infofeelig".
Vracím se tedy k prvorepublikovým tradicím a stávám se soukromým badatelem. Chce to jen trochu času na přípravu a diplomatická jednání, ale o výsledku experimentu, ať už kladném, či záporném, budete pravdivě informováni.
Karel Wágner
[1] N. P. Bekhtereva, L. Yu. Lozhnikova, S.G. Dan’ko, L. A. Melyucheva, S. V. Medvedev1and S. Zh. Davitaya - On the So-Called Alternative Vision or Direct Vision Phenomenon, Human Physiology, Vol. 28, No. 1, 2002, pp. 16-26
[2] P. V. Bundzen, V. V. Zagrantsev, K. G. Korotkov, P. Leisner and L. E. Unestahl - Comprehensive bioelectrographic analysis of mechanisms of the alternative state of consciousness, Human Physiology, Vol. 26, No. 5, 2000, pp. 558-566
[3] Korotkov KG, Bundzen PV, Bronnikov VM, Lognikova LU - Bioelectrographic correlates of the direct vision phenomenon, J Altern Complement Med, 2005 Oct;11(5):885-93
[4] Paul Dong, Thomas E. Raffill - China’s Super Psychics, Marlowe & Company, New York, 1997
[5] Břetislav Kafka - Nové základy experimentální psychologie, Nakl. Poznání, 1999 (1. doplněné vydání) ISBN: 80-902739-0-4
Článek byl převzat se souhlasem autora z jeho blogu na iDNES
http://karelwagner.blog.idnes.cz/
