HLEDÁNÍ MĚSTA BOHŮ 2

Proč se vydávám na expedice? Zdaleka to není zálibou ve sportu. Obyčejně to lidem vysvětluji tím, že nejsem schopen pochopit hlubokou podstatu svého hlavního vynálezu Alloplantu, ať už to zní jak chce divně. Skutečně si jen stěží dokážu představit mechanismus procesu, při němž mrtvá lidská tkáň (a právě z ní je vytvořen Alloplant) je schopna předat obrovský informační náboj do tvorby nových lidských tkání v jiném organismu, což znamená podnítit jeho regeneraci.

Dokonce je těžké představit si, jak složitá je každá lidská buňka a jak se tyto buňky podle nějakých zákonů skládají do uspořádaných struktur a vytvářejí krevní a lymfatické cévy, nervy, vlákna a mnoho jiného. Je jasné, že to všechno probíhá podle přesného, nepřetržitě pracujícího programu, vedle něhož se programy nejmodernějších počítačů jeví jako hračky pod stromeček. Kde jsou umístěny tyto programy? Samozřejmě že ne pouze v genech, to řekne každý molekulární biolog. Podle posledních údajů fyziky jsou tyto programy zapsány v jemné energii, kterou na Východě nazývají božskou energií, a také ve vodě organismu.

Kdo vytvořil tyto obdivuhodné programy, podle kterých probíhá obnova lidských tkání? Toto slovo se mi před konzervativními a ortodoxními vědci neříká zrovna lehce, ale odpověď se nabízí sama - tyto programy stvořil Bůh. A pokud to vezmeme v úvahu, pak musíme přijmout i náboženský výklad o původu člověka, což znamená, že člověk byl stvořen a nevznikal sám „opičí“ cestou.

Proč tedy mnozí vědci pokládají studium náboženských znalostí za zahanbující? Proč považují náboženství za dětský blábol, pohádku pro tupé a negramotné lidi? Proč tak lehce a přesvědčivě tvrdí, „tak to být nemůže“?

Proto, že pod vlivem svých vědeckých funkcí na sebe vzali největší hřích před Bohem - pokládat se za Boha. Proto je pro tyto věhlasné učence dokonce i jen připomenutí slova Bůh nepříjemné a vzdálené stejně jako pro komunisty, kteří stvořili svého Boha v Leninovi. Vzniká žárlivost na skutečného Boha!

Nicméně, ať už bych vysvětloval jakkoliv své nadšení pro expedice z pozice doplňování medicínských znalostí díky náboženským názorům, jsem nucen přiznat, že to zdaleka tak není. Pro potvrzení mohu uvést své výzkumy medicíně vzdálené: analýzu poznatků o Genofondu lidstva, pokusy plně pochopit fenomén dematerializace a materializace, výzkum jogínů, hledání živé a mrtvé vody a konečně studium pyramid.

A mám-li to říci zcela po pravdě, sám nevím, proč podnikám tibetské a himalájské expedice. Cosi mě tam přitahuje, ale co, to nevím.

Zřejmě se v lidské podstatě skrývá duch romantického hledání, v němž leží bezbřehost poznání, určeného velikostí matky Přírody. Suché heslo z nedávných let „pokoříme přírodu“ má zřejmě stejný podtext, třebaže je ve své podstatě hloupé, protože dítě přírody nemůže matku Přírodu pokořit. Jsem přesvědčen, že právě z důvodu přírodní romantiky, která je vyjádřena v jednoduchých slovech „je to poutavé a zajímavé“, si ruský mužik osvojoval prostory Sibiře a Aljašky; Převalský, Arseňjev a James Cook uskutečňovali své cesty plné dobrodružství a samozřejmě, že stejným pocitem byl přeplněn i Nikolaj Rerich.

Nikolaj Rerich se lišil od všech cestovatelů nejen tím, že zkoumal nejzáhadnější oblast zeměkoule plnou tajemství, ale především tím, že vytvořil na základě expedičních výzkumů svou nenáročnou a velmi hlubokou filozofii, která našla své vyjádření v jeho knihách a obrazech. Zajisté se mnozí z nás přiznají, že Rericha nečetli a jeho obrazy viděli pouze zběžně, nicméně si ho hluboce váží a při hovorech o něm prožívají jakýsi zvláštní očisťující pocit, oblažující duši. Zřídka se někdo zamýšlí nad tímto fenoménem. Ale tento fenomén existuje a připadá mi, že v jeho podstatě leží skutečnost, že Rerich dal možnost každému člověku dotknout se svého vlastního hlubokého Já, které přišlo ze záhadného a současně rodného Onoho světa a které žije dle zákonů odlišných od naší fyzické existence. Je velmi vábivé a přitažlivé toto vnitřní Já, které v náboženství nazývají Duch. Toto vnitřní Já se kontaktuje s jinými vnitřními Já podle neobvyklých principů, jejichž podstatu poznáme na Onom světě. Ale tyto principy fungují i v tomto světě, někdy se projevují ve formě teskných přání nebo nádherné přitažlivosti, kterou známe pod názvem Láska. Právě proto Rericha jakoby neznáme a zároveň dobře známe, protože on napsal v podstatě dvě knihy - pro pozemské lidi a pro jejich vnitřní utajené Já.

Rerichovy obrazy jsou zasvěceny především zobrazení hor. Ale málokdo ví, že Marina Cvjetajevovová napsala Poému hory, jejíž idea tkví v tom, že... „hora přemýšlí“. Možná proto jsou Rerichovy obrazy tak přitažlivé a hluboké! Vždyť jogíni říkají, že lidské myšlení v tomto světě je trojúhelníkové a hory jsou trojúhelníky.

Myslím si, že Rerich věděl mnohem více, ale intuitivně napsal pouze to, co bylo dovoleno a co by nepoškodilo lidstvo. Je to z jeho strany velmi ušlechtilé, protože v těch letech se zlé síly komunismu a fašismu vznášely nad Zemí. Rerich se nespoléhal na lidskou ušlechtilost, znal pradávná vědění a jakoby je ponořil do prapůvodního vnitřního lidského Já.

Říká se, že po roce 2000 nastane na Zemi Zlatý věk, kdy se začnou lidem odhalovat pradávná vědění a od základu změní náš život. Možná proto se nám na rozhraní věků zdařily expedice, které nás přivedly k senzačním nálezům a závěrům. Všichni jsme v Bohu! A vždy si vzpomenu na Rericha: jak mu asi bylo s těžkými celtovými stany na koních a s nákladem v duši, s vědomím, že ještě nenastal čas odhalit lidem vše. Připomíná to alpinistu, který se dostal téměř k vrcholu, ale rozhodl se, že ještě nestojí za to ho dosáhnout. A můj dětský cejch méněcennosti mi pomáhá, nedovolí, aby se mi zatočila hlava z úspěšných nálezů a umožňuje mi uvědomit si, co znamenají nejvyšší božská předurčení, která chápal Rerich. Měli jsme prostě více štěstí... z hlediska času.

Po první himalájské expedici se mi podařilo napsat knihu ›› Z koho jsme vznikli? Ve druhé a zvláště třetí himalájské expedici jsme získali mnoho zajímavých faktů, ale o nich jsem ještě knihy nepsal, přestože mám v plánu napsat dvě - Kdo jsou jogíni? a Hledání živé a mrtvé vody. Čtvrtá expedice (do Tibetu) však mé plány změnila, protože výsledky hledání Města Bohů byly natolik zajímavé a neobyčejné, že jsem se rozhodl napsat nejprve knihy z tibetské expedice a až potom se vrátit k uvedeným dvěma knihám.

Provádím příliš mnoho operací a chronicky nemám čas na literární práci. Například v roce 1999 jsem provedl 760 operací. Po operacích jste unaven jako pes a do hlavy nic neleze. Ale nemocní! Je jich tolik! Vždyť oni k nám přijíždějí s poslední nadějí. Chápu, že nelze operovat všechny nemocné, že vědecká práce, monografie a knihy jsou dokonce důležitější, ale když pohlédnete do nevidomých očí člověka, uslyšíte, „prosím vás, profesore, operujte,“ znovu jdete do operačního sálu.

Teď sedím a píši v baškirském sanatoriu Mangan-tau. Nejsem bohatý, proto si nemohu dovolit mnoho utrácet. Ufský, naftu zpracovávající závod Novoil, jehož novému vedení (N. R. Sajfulinovi, F. I. Garjejevovi) se líbila moje první kniha, mi zaplatil nádherný luxusní pokoj s žaluziemi. Cítím se velmi důležitě, škoda jen, že na to nejsem. Přeci jen mi je bližší stan a oheň, dokonce i psychologie komunikace v našem chirurgickém kolektivu je prosycená duchem turistické skupiny. Zato v luxusním pokoji nejsou komáři a je tu místo na rozložení vědeckých papírů. Až budu mít velkou pracovnu, určitě si pořídím krb, abych se mohl dívat na oheň. Oheň je přece tak přitažlivý.

Rozhodl jsem se tuto knihu nazvat Hledání Města Bohů. Ale dopadlo to tak, že není jedna, ale hned tři* s tímto názvem. V prvním díle (Tragické poselství předků) se čtenář seznámí nejen s legendou o Městě Bohů, ale dozví se o mnohých neuvěřitelných matematických a geografických souvislostech, které budou platit za předpokladu, že v Tibetu jsou v oblasti hory Kailás pyramidy a monumenty dávnověku.

Druhý díl knihy (Zlaté desky Harati) je zasvěcen cestování po Tibetu a popisu Města Bohů. V tomto dílu je mnoho fotografií a obrázků včetně těch, které byly vytvořeny v polních podmínkách. Nevylučuji, že právě tyto náčrtky mohou být nejcennější, protože žádným fotoaparátem ani videokamerou nelze uvidět to, co vidí lidské oko.

V třetím dílu knihy (V objetí Šambaly) jsou předloženy filosofické úvahy, sestavené z výsledků tibetské expedice, přivádějící čtenáře k tajemstvím paralelních světů, holografického pozemského života a stvoření nového člověka na Zemi.

* V roce dotisku pět - díl čtvrtý: Předmluva ke knize Matrice Života na Zemi a pátý: Matrice Života na Zemi. (Knihy Ernsta Muldaševa môžete zakúpiť na tejto adrese, pozn. red.)

-pokračovanie-

Ernst Muldašev

Súvisiace:

Ernst Muldašev
http://www.miesta.net/ernst-muldasev