Téma Anunnaki nie je pre čitateľov nášho portálu žiadnou novinkou, tento “román” však poskytuje pohľad, ktorý umožňuje rýchle pochopenie súvislostí a nesie mimoriadne silný transformačný potenciál, prajeme podnetné čítanie
Za redakciu
Sokol
* * * *
Doriah vedl Hugelitoda dolů pomalu klesající chodbou, která míjela komnaty, jež prozkoumal před dvěma dny, když poprvé objevil tajný přístup k Orákulu v chrámu. Hugelitod byl v úžasu nad rozlohou podzemního chrámu.
“Jak dlouho myslíš, že to trvalo postavit?” zeptal se Hugelitod.
“Podle Orákula dvacetdevět let.”
“Celou generaci...”
“A je toho ještě více, jak brzy uvidíš.”
Hugelitod zůstával v příjemné vzdálenosti asi osmi stop za Doriahem. “Proč to postavili pod zemí? Snažili se to ukrýt před svými nepřáteli?”
“To částečně souvisí s tím, co se ti chystám ukázat. Buď trpělivý. Už jsme skoro tam.”
Po několika minutách přišli do části chodby, která se zdála, že je vyhloubená ne tak dávno.
Kolem celého obvodu tunelu byl silný předěl, který několik palců vystupoval ven, byl nerovný a asi dvě stopy široký.
Doriah se zastavil a zvedl levou paži. “Musím tě požádat o jednu laskavost, která se bude zdát velmi podivnou, ale musíš mi důvěřovat, že je to nutné.”
Hugelitod se nervózně rozhlédl kolem. Pokoušel se zůstat klidný a uvolněný. “Dobře, co to je?”
“Potřebuji, aby jsi mi ukázal svoje záda.”
Hugelitod se zamračil a ustoupil zpět. “Proč?”
“Důvěřuj mi. Vysvětlím to, až najdu, co věřím, že tam je.”
Hugelitod se náhle cítil v nebezpečí. Má skutečně důvěřovat Doriahovi? “Řekni mi, co hledáš nebo se pokoušíš najít, a pokud to bude dávat smysl, udělám, co po mě žádáš.”
“Chci se podívat, jestli máš jisté mateřské znaménko.”
“To je všechno? Proč je mateřské znaménko pro tebe tak důležité?”
“Prosím?” žádal Doriah s nataženýma rukama. “Zabere to jen sekundu.”
Hugelitod rozepnul dva horní knoflíky své róby, sundal si kapuci, stáhl si róbu dolů k pasu a otočil se.
Doriah podržel svíčku poblíž znaménka, které hned očima zahlédl.
“Teplo z plamene je příjemné, ale nedávej ho příliš blízko,” řekl Hugelitod a snažil se jak mohl, aby to znělo nenuceně.
“Jsem hotov, děkuji,” řekl Doriah. “Pojďme dál.”
“Řekl jsi, že mi řekneš, co hledáš a proč. Žádné vysvětlení jsem neslyšel,” poznamenal Hugelitod, když si zapínal róbu a nasazoval kapuci zpět na hlavu.
“Uslyšíš brzy. Nejdřív ti chci něco ukázat. Budeme mluvit, až tam dojdeme.”
Asi za dvě minuty chodba končila a otvírala se do velké místnosti s vysokými zaoblenými zdmi.
Zprvu byl Hugelitod zmaten, protože světlo svíčky neukazovalo žádnou podlahu. Bylo to, jako by byli uvnitř nějakého sila nebo něčeho takového. Klenutý strop byl dvacet stop nad nimi a světlo stačilo k tomu, aby ho ozářilo, ale když se podíval dolů, svíčka - se vší svou jasností - nedokázala zviditelnit hloubku místnosti.
Aby se dostali na dno velké komnaty, museli jít podél obvodu místnosti, kde byly schody vytesané do skály, které sestupovaly místností dolů jako obrovská vývrtka. Sestoupili dolů asi padesát stop, přesně dvě a půl otáčky kolem kruhové komnaty. Nebylo tam zábradlí a tak Hugelitod zůstával blízko zdi a stále se jí dotýkal. Doriah šel pomalu a ujišťoval se, že Hugelitodovi rychlost vyhovuje. Když přišli blíže ke spodku schodiště, Hugelitod konečně pozvedl svůj pohled ze schodiště a uviděl, jak se z temnoty vprostřed podlahy vynořil podivný aparát.
Vypadal jako polokruhová brána, která byla propletená navzájem propojenými, zlatě zbarvenými trubkami. U základny byly trubky silné jako lidské zápěstí a pak se točily vzhůru do výšky devíti stop a zužovaly se až do jemného vrcholu podobnému zářícím jehlám. Měly lehce eliptický tvar a když se na ně Hugelitod podíval pozorněji, viděl, že mají nepravidelný tvar a podélně mají v sobě maličké dírky. Bylo zde přinejmenším sto těchto vertikálních trubek. Na základně se trubky otvíraly do kruhové krystalické základny, která byla dutá a měla asi deset stop v průměru. Celý aparát byl umístěný na podstavci, jež sahal asi tři stopy nad podlahu. Samotná podlaha byla celá ze zlata nebo z nějaké kovové slitiny, která odrážela do komnaty krásnou zlatou záři.
Hugelitod ztěží mohl mluvit, když zkoumal tu podivnou strukturu. “Co... co to je?”
Doriah si odkašlal a chvíli se odmlčel, jako by si rovnal myšlenky. “Je to brána do jiného času...”
“Stroj času?” zvolal Hugelitod, aniž by se snažil skrýt svůj šok.
“Můžeš jí tak říkat, ale není to ve skutečnosti takový stroj, kde by jsi mohl nastavit údaje a cestovat do vybraného času a místa. Je seřízený na specifický čas a soubor souřadnic. Nikdy se neodchýlí.”
“Na jaký čas a místo je nastaven?”
“Musíš mi několik minut naslouchat s otevřenou myslí. Budu dělat, co bude v mých silách, abych ti to osvětlil, ale možná že bude zapotřebí, aby jsi to nejdřív vyzkoušel, než tomu plně porozumíš. Buď tedy trpělivý.”
Hugelitod už kroutil hlavou. “Ne, nepokoušej se mě přinutit, abych vyzkoušel ten stroj, ať je to cokoliv. Je na tom něco, co se mi zdá nebezpečné... dokonce hrozivé.”
“Nikdo tě nebude nutit. Uvolni se,” řekl Doriah, posadil se na podlahu a opřel o podstavec. “Tato brána je starobylá - dost možná tak stará jako lidstvo samo. Chodba, kterou jsme použili, abychom se sem dostali, byla původními staviteli zapečetěna. Asi před patnácti lety jsme zjistili, že konec chodby není pevný, prostě tím, že jsme použili jednoduchou techniku zvukové refrakce.”
“Když jsme našli tuto místnost, neměli jsme ponětí, k čemu slouží. Zeptali jsme se Orákula, ale nebylo schopné ji poznat. Asi před dvanácti lety jsem náhodou klopýtl o odpověď. Nicméně jsem objevil, že to je brána do nové dimenze, která není součástí našeho vesmíru. Entity, které jsem potkal, tvrdily, že jsou...”
“Mluvíš o andělích?” přerušil ho Hugelitod.
“Ne. Mluvím o bytostech, jako jsme my, které jsou jen intelektuálně pokročilejší a které po velmi dlouhý čas pracovaly s naší rasou.”
“Za jakým účelem?”
“Pokud by jsi naslouchal jejich slovům, tak jsou našimi patrony či dobrodinci. Dokonce jdou tak daleko, že říkají, že na nás dohlížejí jako dobří pastýři, ale to jim nevěřím.”
“Proč?”
“Protože vytvořily tuto bránu. Potřebují mít způsob, jak s námi být v interakci a tato brána je jejich způsobem, jak přivést ty, kteří jsou u moci, do jejich dimenze a tam je naprogramovat.”
“Tomu nerozumím,” postěžoval si Hugelitod. “Proč... jak to dělají?”
“Věděli, že Orákula budou vlastněna nejmocnějšími této planety a tak poblíž umístily tyto brány a doufaly, že mocní je najdou, naučí se je používat a pustí se do jejich říše. Jakmile se objeví v jejich síti, můžou jim vštípit své myšlenky a pak se tito lidští pěšáci vrátí na zemi a budou vykonávat jejich povely.”
“Proč ta brána a všechno to utajení? Proč jednoduše nepřiletí ve vesmírných lodích a nepřevezmou planetu, když je to to, co si přejí?”
“Oni nežijí v naší dimenzi. Nejsou to fyzické bytosti. Říše, ve které existují, je velmi odlišná od té naší. Nemají zájem o život na naší planetě, jen se chtějí ujistit, aby se lidstvo nikdy nesjednotilo do nekontrolovatelné síly.”
“Proč by se měla nadřazená rasa zajímat o nás a naši planetu?”
Doriah se napůl usmál zřejmé Hugelitodově naivitě. “Zajímá je to, protože věří, že naše planeta a její obyvatelé jsou jejich.”
Ta strohá slova visela v chladném vzduchu, jehož výšiny se zdály rozpínat do nekonečna, jako by byly pod hvězdnou oblohou zahalenou oblaky.
“Proč mi to ukazuješ... a vyprávíš mi celý ten příběh? Přišel jsem tady - do tohoto chrámu - za specifickým účelem, kterým je pracovat s Orákulem... a teď stojím před nějakou podivnou cizí technologií, o které tvrdíš, že může dopravit člověka do … nevím... prostě k nějaké cizí inteligenci.
Celá ta věc se stává čím dál více podivnější. Dostávám malé kousky pravdy, malé dávky, ale nikdy pravdu...”
“Nejsi sám, příteli. Nejsem schopen ti poskytnout celý příběh, ale naslouchej mi. Dej mi možnost vysvětlit to, co vím a čemu věřím, že je pravdivé. Dobře?”
Hugelitod neochotně přikývl. “Dobře.”
Doriah si poposedl a hledal pohodlnější pozici na tvrdé kovové podlaze. Zdálo se, že očima studuje lesknoucí se kůži na svých rukách. “Důvěřuji ti, Hugelitode. Cítím tvou roli v tomto rozvíjejícím se příběhu a mám důkaz, že jsi nedílnou součástí Dohrmanova Proroctví.”
“Tím, o kom se předpokládá, že svrhne Církev. To je to, co máš na mysli?”
“Ne. Orákulum řeklo, že se zrodí někdo s Královskou Hvězdou a zreformuje Církev. Ne, že ji zničí. Ale proroctví říká, že jsou dva, kteří se zrodí - jeden, který Církev zreformuje a učiní ji dokonce ještě mocnější, a druhý, který se bude snažit ji zničit. Otázka je, kterým z nich jsi?”
“Nesnažím se cokoliv zničit a zvláště ne Církev.”
“Já ti věřím, ale ty měj pochopení pro Karnomena, který si není jistý. Nicméně ať jsi z těchto dvou kýmkoliv - pokud jsi někým z nich - představuješ pro Karnomena hrozbu. Trochu to vysvětlím.”
Hugelitod cítil, jak pod ním podlaha náhle zmizela a on znovu klesal volným pádem do rozšiřujících se čelistí záhady, která byla čím dál hlubší a zmatenější. “Takže já mám na svých zádech mateřské znaménko a to nějak znamená, že jsem jedním ze dvou lidí, kteří se s tímto znaménkem narodili. Karnomen se snaží zjistit, kterým z nich jsem, ale protože nemá důkaz, předpokládá, že jsem tím, kdo Církev zničí. Dobře, tomu rozumím... alespoň myslím.”
Hugelitodův tón byl strohý, hraničící s hněvem. Když mluvil, přecházel sem a tam a nervózně si hladil vousy.
“Pak jsem našel přístup k Orákulu v tomto chrámu - něco, čeho jsem si vědom jen já a ty.
Domluvili jsme se, že vykonáme příkaz Orákula a uvidíme, co je Orákulum se mnou ve spolupráci schopno vytvořit.
Jestliže bude tato snaha úspěšná, dokáže to Karnomenovi, že jsem tím dobrým a že ten špatný, je někde jinde, a musí se teprve najít.”
“A dnes jsem přišel a myslel jsem, že budeme diskutovat o tom, jak budu pracovat s Orákulem a dokážu svůj příběh Karnomenovi a náhle... jsme zde... mluvíme o mimozemšťanech a jejich podivném programu, kterým chtějí ovládnout planetu. Je to všechno, nebo ještě něco?”
“Lituji, ale je toho mnohem víc,” tiše odpověděl Doriah.
“Tak mi řekni všechno, co víš.”
Doriah vypustil osamocený zkroušený výdech. “Tento stroj,” ukázal palcem dozadu za své rameno, “je prokletím naší Církve, celého našeho druhu. Já jsem ho našel. Já jsem tím tmavým, ačkoliv nemám mateřské znaménko. Možná mi odpadlo, nebo se prostě zapomnělo materializovat, to nevím, ale jsem tím, kdo otevřel tu bránu temnotě a nechal sem proudit destruktivní síly.”
“Entity, které mě používají - nás... První Zasvěcence, kontrolují Církev. Karnomen je prostě jen loutkou. Ony jsou pravým zdrojem moci, protože vědí, jak manipulovat s takovou mazaností a utajeností, že jsme jako poddajné děti v přítomnosti Sparťanů.”
“Orákulum je technologie, která je agnostická, neutrální, náleží k linii, kde lidská svoboda je jedinou vitální složkou naší pokračující evoluce. Tato technologie,” Doriah znovu ukázal za sebe, “představuje linii lidského uvěznění a zotročení druhu do jednoho povolného stáda, do jedné školy.”
“Já jsem otevřel tuto technologii. Sdílel jsem ji s Karnomenem a on se stal snadno manipulovatelným. Neuvědomuje si hypnotické síly této prohnané rasy. Oni začali chápat, jak můžou použít náboženství ke kontrole Královských Domů, které Karnomen řídí za použití své moci Božského Práva, která je podporována těmito entitami. Také pochopily, jak můžou manipulovat s ostatními zeměmi, za použití stejné, identické šablony.”
“Příběh pokračuje dokonce ještě hlouběji, protože to, čím lidstvo je - čím se stane ve vzdálené budoucnosti - je nám známo skrz čočky Orákula.
Víme, v co se lidstvo, nebo alespoň jeho část, vyvine. A je to překrásné takovým způsobem, že si to neumíme představit. Ale zde, v tomto čase, jsme přitahováni a napínáni bytostmi, které věří, že můžou stále vládnout zemi a kontrolovat její budoucnost.”
“Nerozumím tomu,” přerušil ho Hugelitod. “Jak je to možné? Proč nemůžeme jednoduše zničit tento... tento stroj?”
“Je příliš pozdě,” vzdychl Doriah. “Již jsme infikovaní. Je to jako virus... tato moc se rozšířila. Je to globální záležitost, protože tyto bytosti chtějí naší planetu a přejí si, aby lidská stáda byla v konfliktu a disfunkčnosti, aby nikdy nenapadla jejich nadřazenost. Už jsou zde.”
Hugelitod se s úžasem podíval na Doriaha. “Co tím myslíš, že už jsou zde?”
“Nechal jsem ten stroj zapnutý, protože jsem doufal, že ty, nebo někdo jako ty, časem přijde a bude tím, kdo se s touto rasou bytostí setká a přesvědčí je, aby zastavily své plány...”
Doriah zvedl ruku, aby zabránil Hugelitodovu hrozícímu výbuchu. “Já vím, já vím, není to pravděpodobné, ale jsem tak zoufalý.”
“Co říká Orákulum o celé této záležitosti?”
“Orákulum o tom konceptuálně ví. Celé Dohrmanovo Proroctví je vpravdě o této záležitosti, ale nejsem si jistý, zda Orákulum skutečně chápe tíhu této záležitosti. Karnomen to s ním nediskutoval, ani ohledně toho nekladl otázky. On používá Orákulum ve jménu těchto Chladných Bohů...”
“Proč je tak nazýváš?”
“Je to nejbližší popis, jehož jsem schopen, co se týká jejich definice. Před dvanácti lety, když jsem tam poprvé cestoval - do dimenze, ve které existují - neměl jsem ani ponětí, kde jsem se octl nebo kdo jsou oni. Zdálo se, že jsou překvapeni mou přítomností, stejně jako jsem byl já překvapený jejich. Jsou chladnými, vypočítavými bytostmi, s extrémně mocnou myslí a psychickými schopnostmi. Umí přikrášlit své příkazy do duchovního hávu a tvářit se jako naši Bohové. V té době jsem téměř padl za oběť jejich manipulaci - já sám! Téměř jsem se stal jejich žákem. Nabízeli mi, že mě vyléčí, že mě učiní celým člověkem a já jsem byl v pokušení. Ale bylo na nich něco zvláštního, co jsem věděl, že není lidské či humánní.
Tyto bytosti chtěli přístup k Orákulu. Chtěli ho zničit, nejen to, které znáš, ale všech sedm.”
“Je jich sedm?” vykřikl Hugelitod.
Doriah přikývl. “Viděli sedm Orákulí jako lidskou záchranu... naši naději. Také věděli o Dohrmanově Proroctví, neboť Karnomen jim poskytl detaily...”
“Slyšel jsem toho tolik o Dohrmanově Proroctví, ale nikdo mi nikdy nevysvětlil, co to vlastně je.
Můžeš mi to říci?”
Doriah se na chvíli podíval stranou, jako by v záhadě své nejhlubší podstaty uvažoval o svém dalším tahu. “Dohrmanovo Proroctví je o rozložení náboženství na globální úrovni. Je to oddělení lidstva od náboženských sevření jakéhokoliv druhu. Je to doba, kdy lidstvo vystoupí z dogmatu víry, jak bylo člověkem definováno, do světla Živé Pravdy, jak je vytvářena Bohem. To je ta část Dohrmanova Proroctví, která stravuje Chladné Bohy a Karnomena. Ale je to mnohem rozsáhlejší, než jen náboženské.”
“Také to ohlašuje vše-zahrnující změny ve vládě a vědě. Ale tyto změny se nepřihodí jednoduše díky tomu, že se jednoho dne všichni probudí do své pravé podstaty a spojí se s Živou Pravdou.
Stane se to proto, že v lidstvu budou tací, kteří vyklouznou ze sevření Chladných Bohů.”
“Co tím myslíš?” zeptal se Hugelitod.
“Chladní Bohové se nezpřítomnili na této planetě před pouhými dvanácti lety, když jsem zaktivoval tento stroj. Oni zakódovali svou přítomnost do samotných stavebních bloků lidstva, do samotného stvoření člověka. Při tom se rozhodli vytvořit lidstvo oslabené - takové, které nebude schopné se osvobodit z jejich mazaného uchopení. Toto uchopení je tak komplexní, že jen hrstka lidí kdy uvažovala o jeho šířce.”
“Podle Dohrmanova Proroctví se objeví lidé, kteří popíší tyto Chladné Bohy, vyvolají je, identifikují je a odhalí jejich záměr. Nicméně budou specificky dva lidé, kteří budou mít znamení Královské Hvězdy.
Jeden z nich se stane spojencem Chladných Bohů a posílí jejich kontrolu nad lidstvem tím, že zreformuje náboženství - ne způsobem týkajícím se Svatých Knih, ale spíše tak, že Církev sjednotí nejmocnější světové Královské Domy a přivede je pod svou kontrolu. Takto zreformovaná Církev bude vpravdě prodloužením Chladných Bohů přesně do míst, kde je nikdo nebude očekávat.”
“Druhý nositel Královské Hvězdy se střetne s Chladnými Bohy a domluví s nimi ujednání za použití svého vlastního vědomí coby oběti. Tímto činem uzavře Chladným Bohům cestu k lidstvu a umožní mu vstoupit na novou trajektorii a dosáhnout jednoty ducha a mysli, což dá lidstvu moc vystoupat nad Chladné Bohy a znovu-prožít vesmír jako paletu svého stvoření.”
“Šablonou této nové trajektorie je oduchovnění lidstva prostřednictvím aplikace vědy. Jedinci budou moci získat jejich přirozené schopnosti vnímání a projevu vibrace jednoty. Budou schopni cítit, že jsou součástí sítě vědomí, jež je celistvá a sjednocená. Budou hledat vyšší dimenze,
nikoliv z důvodu domněnky či velkoleposti, ale proto, aby přivedli lidskou duši pod mocné čočky zvané přímé vnímání.”
“Již žádní zprostředkovatelé, vykladači, strážní nebo inspektoři. Již žádná hierarchie dobra a zla, jež by usilovala o naši přeorientaci a výživu. Rozmotáme se. Již žádní spasitelé. My... my sami to vyřešíme.”
Doriah se odmlčel a jeho hlas se ztišil až k šepotu. “Konečně to vyřešíme. Ale ti dva, kteří odívají Královskou Hvězdu, jsou symbolem našeho zápasu. Jsou podmíněním velké snahy lidstva, transcendovat se z oddělenosti a uvěznění do jednoty a svobody.”
“A v Dohrmanově Proroctví není žádný náznak, kterým z těch dvou jsem?” zeptal se Hugelitod.
Doriah zaváhal. “Orákulum řeklo, že První Nositel přijde z Církve.”
Hugelitod se posadil, jako by jeho nohy už dále nebyly schopny nést jeho váhu.
“Takže já jsem První Nositel?” zašeptal Hugelitod vzdáleně.
“To je to, čeho se obáváme,” přikývl Doriah. “Ale Orákulum se o tebe tolik zajímá, že cítíme, že tvoje mateřské znaménko může být pouhá shoda okolností. Proč by tě jinak Orákulum pozvalo, aby jsi s ním pracoval, takovým způsobem, jakým to udělalo, kdyby jsi byl pěšákem Chladných Bohů? Prostě si nejsem jistý.”
“Jestliže je Karnomen pod kontrolou Chladných Bohů, proč by se mě obával, jestliže jsem Prvním Nositelem?”
“První Nositel, podle Dohrmanova Proroctví, získá kontrolu nad Církví. Stane se Nejvyšším Knězem.”
“Jak?”
“Proroctví v této záležitosti není jasné, ale chápe se to tak, že První Nositel nedosáhne tohoto postavení standardním postupem, ale spíše díky nějakému bravurnímu tahu, který vyústí do smrti Prvního Zasvěcence.”
“Jako... že... já... zabiju... Karnomena?” ptal se Hugelitod a jeho šok byl zřejmý v každém slově.
Následovalo hluboké ticho. Takové, ve kterém nemohlo nic zůstat skryto. Byl jen dech. Tlukot srdce. Mrkání oka.
“Ví Karnomen o tom, co mi tu říkáš, že mi ukazuješ tento... stroj?”
“Ne.”
“Proč ne?”
“Doufám, že jsi Druhým Nositelem. Doufám, že se setkáš s Chladnými Bohy a ukončíš jejich vládu.”
“Co říká Orákulum o Druhém Nositeli?” zeptal se Hugelitod. “Také povstane z řad Církve?”
“Zmiňuje se jen, že Druhý Nositel bude mít skromný původ. Neříká nic o Církvi.”
Místnost vyplnilo děsivé ticho a ti dva muži hledali ve svých myslích vysvětlení nebo nějaký záblesk pochopení jejich spojeného účelu.
Hugelitod se posunul vedle Doriaha a opřel se o podstavec hrozivého stroje. “Ví Karnomen o mém mateřském znaménku?”
Doriah přikývl. “Bartholem mu to řekl. Já jsem ho chtěl vidět osobně.”
“Takže jsem ztracen. Karnomen mě nenechá žít. Oba Nositelé jsou nepřáteli. První Nositel ho zabije a Druhý Nositel zabije jeho Církev. Neexistuje způsob smíru, tak proč jsem stále naživu?”
“Předpokládáš, že Karnomen nepoloží svůj život, aby rozšířil moc Chladných Bohů. To je špatný předpoklad.”
“Říkáš, že si Karnomen v podstatě přeje, aby První Nositel uspěl?”
“Karnomen je pod jejich prokletím,” odpověděl Doriah. “Jeho osud je spojen s jejich takovým způsobem, kterému jsem ještě ani nezačal rozumět. Všichni jsme s nimi jistým způsobem spojeni.”
Hugelitod se otočil k Doriahovi. “Nepřeju si být ani jedním z těch Nositelů Královské Hvězdy.
Nepřeju si být součástí ničeho z toho! Musím opustit toto místo. Když odejdu... když... prostě půjdu někam pryč... na nějaké tmavé místo na světě, možná to bude to nejlepší, co můžu udělat. Možná to platí i pro tebe. Nemůžeme prostě opustit celé toto jeviště...”
„A pak co? Nechat někoho jiného udělat to, co jsme přišli udělat my? Kdo by to měl být?
Očekáváš, že Chladní Bohové jednoduše ukončí své plány, protože ty utečeš? Najdou si někoho jiného, a pak dalšího a dalšího. Nikdy nepřestanou. Pamatuj, jsou to Bytosti bez srdcí, které usilují o převzetí kontroly na tímto světem. Kam půjdeš, abys jimi nebyl dotčen?“
Hugelitod pozorně naslouchal slovům Doriaha. „Ale pokud jsem První Nositel, jen pomůžu jejich podvodným plánům. Nechci být touto osobou.“
„Tak jí nebuď! Setkej se s nimi, ale jako sabotér. Odhal jejich podvod a vymysli způsob, jak mu zabránit. Staň se pískem v jejich motoru. Zatav jejich stroj jednou provždy. Dej jim uvěřit, že jsi na jejich straně – jejich oddaný žák. Přesvědč je, že budeš plnit jejich příkazy, pozoruj jejich plány a společně v nich můžeme nalézt slabinu. Snad je i porazíme.“
„To je tvůj plán?“
Doriah ostýchavě přikývl. „Vidím to jako jediný způsob, jak se pohnout kupředu.“
„A co Karnomen?“
“Dává nám dva týdny, než mu něco ukážeme. Za dva týdny mu můžeme říci, že to nefunguje... tvé duchovní vedení. Můžeš vymyslet a napsat něco divného, aby jsi ukázal, že tvůj mentální stav je kompromitující. Bude tomu věřit a až to uvidí, tak se uklidní.”
“Takže budu vypadat jako blázen, jako šílenec?”
Doriah nastrojil potutelný úsměv. “Možná to pro tebe bude nejlepší role, ve všem tomto chaosu.
Možná ti i trochu závidím.”
“Věř mi, není na mě nic, co bys mi mohl závidět.”
Hugelitod se postavil na nohy, upravil si róbu a ukázal na stroj za sebou. “Jak to pracuje?”
“Později,” řekl Doriah a pomalu se stavěl na nohy. “Teď potřebuješ, aby se tato konverzace v tobě usadila. Musíš ji strávit. Jestli souhlasíš s mým plánem, takovým jaký je, začneme zítra.”
“Kdo jiný než ty a Karnomen používal tuto věc?”
“Nikdo.”
“Vědí ostatní Zasvěcenci o její existenci?”
“Vědí o její existenci, ale předpokládají, že nemůže být aktivována.”
“Ani Torem to neví?”
Doriah zakroutil hlavou.
“Proč jsi to řekl Karnomenovi?”
“Protože on byl mým důvěrníkem,” řekl Doriah. “Cítil jsem, že mu to dlužím. On byl tím knězem, který mě navštívil, když jsem byl malým chlapcem hojícím si rány ve válkou zničeném městě.
Chlapcem, který se probouzel do nové reality, ze které jsme všichni stvořeni. Cítil jsem, že Karnomen si zasluhuje šanci vidět tuto další dimenzi. Setkat se s těmi, kteří tvrdí, že jsou našimi Bohy.”
“On se nebál?”
“Ani trochu. Na základě mého popisu chtěl jít hned.”
“Kolikrát jsi to použil... než jsi řekl Karnomenovi?”
“Třikrát.”
“Kdy to bylo naposledy?”
“Asi před jedenácti lety...”
“A Karnomen? Kolikrát on šel?”
“Nevím. Pravda je, že do tohoto chrámu může přicházet a odcházet, kdykoliv se mu zachce.
Vím přinejmenším o deseti případech, kdy tento stroj použil.”
“O tomto jsi mu řekl, ale o technologii vzdáleného přístupu k Orákulu nikoliv. Proč?”
“Myslím, že to bylo ze sobeckých důvodů,” připustil Doriah. “Chtěl jsem mít přístup k Orákulu, abych se mohl učit podle svých představ.”
“Ale vždyť někde v tomto chrámu máš uschované všechny kopie spisů?”
“Ano, ale to jsou otázky jiných lidí v jiných časech. Já jsem se chtěl ptát na své vlastní otázky.”
Hugelitod hluboce vydechl a začal v komnatě vířit dokola. Zaklonil při tom hlavu dozadu jako malé dítě. “Nevím, jestli toto můžu strávit. Je to tak divné... příliš divné...”
Doriah se natáhl pro svíčku. “Víš,” řekl tiše, “mnoho let jsem nedokázal být u otevřeného ohně.
I nejmenší plamen svíčky mě děsil. Dokonce i teď, když v chrámu chodím se svíčkou v ruce, intenzivně si uvědomuji, že to je oheň. A byl to právě oheň, který spálil moje tělo a téměř mě zabil. Ale tento oheň mě také přivedl k Orákulu a k Chladným Bohům. To jsou sice vzdálené světy, ale poznání obou extrémů mi dalo něco, čeho bych nikdy nemohl dosáhnout čtením knih, meditací nebo modlitbou.”
“Cítím, že se mi pokoušíš něco říci,” řekl Hugelitod, “ale nevím, co to je.”
“Naznačuji, aby jsi se zkusil na tuto bránu podívat jako na oheň. Neboj se ho. Nedívej se na něj jako na něco, co tě zabije. Vnímej to jako něco, co tě oživí do nového pochopení sama sebe. S tímto postojem budeme mít šanci.”
Hugelitod se zašklebil s potutelným výrazem na tváři. “Ty si skutečně myslíš, že jsem blázen.”
Ti dva začali stoupat po spirálovém kamenném schodišti. Hugelitod se každých pár kroků stále díval dolů na bránu, než se podíval naposled, aby uviděl pouze záblesk světla na ostrých, jehlám podobných bodech měděných trubek. Vypadaly jako hvězdy nebo galaxie, čekající, až budou pozřeny temnotou.
* * * *
Zdroj: ›› James Mahu: DOHRMANOVO PROROCTVO; Kapitola 56 – Brána
›› www.facebook.com/groups/tvorcoviakridel/
Ďakujeme za zaslatie tejto ukážky
Súvisiace:
Editoriál: TRHLINA V MÚRE
https://www.miesta.net/clanok/editorial-trhlina-v-mureEditoriál: AKO TO FUNGUJE?
https://www.miesta.net/clanok/editorial-ako-to-fungujeEditoriál: JEDNO alebo OBE KRÍDLA?
https://www.miesta.net/clanok/editorial-jedno-alebo-obe-kridlaTvorcovia Krídel
https://www.miesta.net/sekcia/tvorcovia-kridel
