Největší odvaha je být sám sebou

Největší odvaha je být sám sebou. Znamená to být svobodný, uvědomovat si svou zodpovědnost za sebe, jednat dle svého přesvědčení, stát si za svým a zároveň respektovat svobodu ostatních. Často sbíráme odvahu říkat i to, co není líbivé a populární. Upřímnost pramení z lásky, která je otevřená a přímá.

Ze strachu vzniká přetvářka a lež. Právě ze strachu se ohlížíme na možné reakce druhých lidí a vymýšlíme komplikované kombinace na místo jasné a stručné pravdy, kterou si neodvažujeme vyjádřit. Odvahou je umět říci "ne", bránit se tomu, co nás poškozuje, vyjádřit co cítíme, být upřímní a otevření, projevit své city a pocity. Odvahou je žít svůj vlastní život podle své svobodné volby, bez ohledů na požadavky, nátlak či očekávání okolního světa.

Odvahou je nechat ostatní jít svou vlastní cestu a nezasahovat jim do života. Odvaha pramení z lásky a upřímnosti. Odvahou je přiznat si vlastní chyby, omyly, přešlapy a pády, neboť patří k životním zkušenostem. Pouze tehdy, když přiznáme sami sobě pravdu o nás samých, jsme schopni se poučit, Pak nazýváme věci pravými jmény, odhalíme příčiny, skutečné následky a hlavně můžeme učinit změny.

Jen tak se vyvarujeme zbytečného opakování všeho, co nám už jednou přineslo bolest, utrpení a nepříjemné prožitky. Odvahou je přijmout se se vším, co k nám patří, s láskou si odpouštět a začínat stále znova.

Jiřina Slámová

Phoenix 4/2011