Násilí a nátlak

Násilí a nátlak jsou projevy strachu a slouží k manipulaci, ovládání a likvidaci těch, kdo někomu překáží, dluží, stojí v cestě, slouží k manifestaci něčí síly, nenávisti, odporu, zneužívání. Při násilí je využita fyzická síla a převaha, nebo zbraně s cílem zastrašit či zabít. Nátlak je totéž, jde však o využití síly psychické a má za cíl ovládnout a manipulovat, může mít za následek i likvidaci oběti, neboť poškozuje dušení a fyzické zdraví.

Obě tyto formy strachu jsou útokem proti někomu a působí v rozporu s jedním ze základních vesmírných zákonů, který je svoboda každé lidské bytosti. Stejně tak, jako je svým vlastním strachem veden útočník neboli pachatel, tak je svým strachem ovládána oběť, která si násilí a nátlak přitahuje a dovoluje druhým takové zacházení. Všichni jsme si rovni a jsme součástí vesmírného energetického systému, v němž platí, že pokud něco někam tlačíme, nebo od sebe odstrkujeme, stejná síla to k nám zároveň přitahuje.

Pokud něco k sobě chceme násilím přitáhnout, stejná síla to od nás zároveň odstrkuje. To je jen jeden z projevů zákona karmy, který je též zákonem vyrovnávání energií. Nátlak a násilí, tedy snaha ovládat, manipulovat a popírat svobodu druhých lidí je příčinou bojů a válek. Jde o vnější projev vnitřního boje každého zúčastněného. I ti, na kterých je násilí pácháno, se na něm podílejí, neboť jsou též ovládání strachem. Ten je ochromí a jejich potlačená nenávist se promění v protiútok a pomstu. Tak je naplněno rčení, že násilí plodí násilí. tím je zase potvrzena univerzální účinnost zákona karmy - že stejné přitahuje stejné. Svědčí o tom i skutečnost, že většina násilníků byla v dětství týrána a byli tedy nejdříve sami oběťmi násilí. Příčinami násilí a válek je absence lásky k sobě. Základním projevem sebelásky je sebedůvěra, vnitřní síla, schopnost se bránit. Je jí též vlastní vědomí svobody, vlastní zodpovědnosti za sebe. Respektuje tedy i zodpovědnost a svobodu každé bytosti. Východní bojová umění jsou ve svém prapůvodu umění obranná, což se v průběhu vývoje změnilo. Jejich skutečnou podstatou bylo zvládání vlastní energie a její využití na účinnou obranu, nikoliv její plýtvání na útočení. Pokud na nás někdo skutečně koná, nebo hodlá konat násilí či nátlak, rozhodneme se mu v tom zabránit. Dokážeme to tak, že svou lásku a vnitřní sílu použijeme jako štít, od něhož se útok odrazí a vrátí k tomu, kdo jej vyslal.

Sebeobrana tedy znamená, že útočníkovi pouze vrátíte jeho vlastní sílu, jako byste jí nastavili zrcadlo. Pochopení toho, že se bráni máme a můžeme a že k tomu máme vždy dostatek energie, patří nezbytně k procesu sebepoznání. Jde o potřebnou sebeobranu i o ochranu své svobody, majetku i základních práv, přičemž je třeba plně spoléhat jen na sebe. Lidé se stávají oběťmi vlastně proto, že je nikdo nenaučil se bránit. V přírodě je to věcí rodičů, u nichž jde o základní výbavu, zajišťující přežití jedince. Zvířata neútočí, zvířata loví, nebo se brání a zbytečným střetům se vždy vyhnou. Lidská populace pod vlivem strachu začala dávat přednost útočení před láskyplnou ochranou, a tak většina rodičů to své děti nenaučí hlavně proto, že to sami neumějí.

Všude propagovaný "boj proti násilí a válce" obojí pouze posiluje, a přestože se tak všichni snaží je od sebe odstrčit, strach obětí i násilníků je neustále přitahuje.

Zbývá tedy, abychom se to naučili sami a já proto vedu své klienty hned při prvních terapiích k uvědomění, že se skutečně mohou a dokážou bránit a že je to základ lásky k sobě. Pomůže tomu představa, že bráníte své vnitřní dítě, které je malé a zranitelné.

Boje a války jsou vnějším projevem našich vnitřních bojů. Je tedy třeba, abychom přestali bojovat sami se sebou, smířili se ve svém nitru se svou světlou i tmavou polovinou a pak můžeme prožívat klid a mír v sobě i ve svém životě...

Prvním krokem v učení lásky k sobě je tedy obrana sebe a své svobody. Znamená to naučit se říkat "ne" všemu, co není naše volba a co nás poškozuje. Pak se můžeme uzdravit a být spokojení.

Jiřina Slámová

PHOENIX 3/2011