Po průzkumu západní zátoky jsem šplhal ke starému majáku. Na vrchol vede strmá cesta. Přes okraj útesu jsem nahlížel dolů, na členité mořské pobřeží. Ze dna vystupovaly stejně šedé pásy sopečného bahna jako na protější straně. Místy tvořil vulkanický sediment hladké plotny, jinde byl zanesen pískem a kamením. V tom jsem ji uviděl. V sopečném bahně, které má být staré 298 milionů let, ležela zkamenělá loď!
Letadlo bezpečně přistálo v thajském městě Krabi pár minut po 18 hodině. Před námi je dlouhá cesta po pevnině a dva krátké trajekty. Cíl naší výpravy je ostrov Lanta Yai.
Stovky turistů z celého světa se houfují u pasové kontroly, stejně jako my. Letištní hala je moderní, plně klimatizovaná stavba se všemi možnými službami a občerstvením. Od klasických hranolků až po skvělé nudlové plévky. Stále se cítíme jako v Evropě. Vedle thajských nápisů jsou informace v angličtině, takže se neztratíte. Trochu jsem se obával, jestli naše zavazadla doletěla v pořádku s námi. Nastupovali jsme na letišti v Praze a během dvou přestupů ve Frankfurtu a Bangkoku se mohla někde ztratit. Navíc cesta do Krabi trvala i s přestupy přes 32 hodin. A další 3 hodiny jsou ještě před námi.
Snad jako zázrakem se na pásu objevila všechna zavazadla. To byl signál, že expedice může zdárně pokračovat. Pasová kontrola proběhla rychle a za pár minut stojíme na parkovišti před letištní halou. Kolem nás spousta zavazadel, dlouhé kalhoty, přes ruku svetry a mikiny. Když jsme odlétali z Prahy, bylo 6 pod nulou, tady je 27 stupňů nad nulou. Začíná být pěkné horko.
Ve Frankfurtu nastupovali turisté s krátkými kalhotami a v plážovkách. Už víme proč. Před halou čekaly klimatizované autobusy, které je rozvážely do hotelů. Během půl hodiny bylo parkoviště v Krabi prázdné, kolem jenom pár místních lidí a česká výprava.
U vstupu do haly stojí informační tabule. Na ní najdete místa a ceny, za kolik vás dopraví taxislužba, která pracuje 24 hodin denně. Nás cíl je ostrov Lanta, což je asi 3 hodiny jízdy včetně dvou lodních trajektů. Cena za celý mikrobus pro 9 lidí je 2800 Báth. To je našich asi 1400 korun. Nahlásíte název ubytování a nasednete, platí se až po příjezdu na místo. Je to až neuvěřitelně jednoduché. A je to bezpečné?
Víc jak hodinu jedete s neznámým člověkem, po neznámé zemi mimo turistická centra. Kolem silnice jen hustá tropická fauna, bizardní vápencové skály, osamělá rákosová stavení a malé osady. Po pár minutách jízdy zjistíte, že nemá smysl sledovat provoz na cestách, protože místním dopravním pravidlům nikdy neporozumíte. Když se vám to podaří, budete naprosto klidní.
Proč ostrov Lanta?
Proč jsme se rozhodli cestovat právě na Lantu? Souostroví se skládá z mnoha ostrůvků, z nichž jsou obydlené pouze dva – Lanta Noi a jižní Lanta Yai. Oba ostrovy jsou snad jedním z posledních míst na Zemi, kde najdete původní flóru a faunu. Žijí zde původní obyvatelé, kterým se říká mořští cikáni (Chaole). Mají své zvyky a rituály, nejstarší lidé dodnes mluví nepřeložitelným jazykem. Vždyť teprve v roce 1996 byla na ostrovy přivedena elektrická síť a telefonní linky.
Zejména jižní ostrov Lanta Yai je dodnes nezasažený moderní civilizací, proto se domnívám, že zde můžeme najít pozůstatky prastarých civilizací. Plán to byl úžasný, ale jak se později ukázalo, hodně náročný na realizaci.
Stále jedeme, motor busu plynule vrčí, za okny pozoruji ananasové plantáže a dlouhé listy datlových palem. Řidič náhle prudce brzdí a zatáčí na úzkou cestu. Jsme ve střehu, co se to děje? Snad nás nechce zavézt někam, kde budeme okradeni? Ne. V Thajsku se ničeho takového nemusíte obávat, turista je zde nejvýše ceněným nedotknutelným „zbožím“! Po pár metrech stojíme u osvětlené benzínové pumpy s obchůdky a toaletami. Řidič se jen usmívá a vysvětluje, že našim obavám rozumí, ale vůbec je nechápe. V Thajsku se, na rozdíl od Evropy, nekrade!
Víte, je to asi tak. Turista z Německa zapomněl na WC kameru – tak mu ji na hotel dovezl další taxikář, co jel náhodou tím směrem. V kameře byla vizitka s adresou. Už vím, k čemu je dobré vyplňování podivných lístků v letadle a na letištích, s údaji kdo jste a kde budete ubytovaní. Asi to mnozí znáte z cesty do Řecka nebo do arabských zemí. Proto doporučuji – při cestách vždy pečlivě vyplňujte všechny kolonky.
Lanta Yai
Míjíme auta všech světových značek. Každé má nějakou vadu na kráse. Buď je nakloněné přetížením, bez spojlerů a nárazníků, bez zpětných zrcátek nebo s pomačkanými blatníky. Na zdejších silnicích platí trochu jiná pravidla.
Stojíme v koloně před přístavem. Lodní trajekt nás převeze na severní ostrov Lanta Noi. Neuvidíte zde žádné klimatizované turistické autobusy, jen místní valníky s nákladem plodů ananasu a olejových palem. Mezi auty se shromažďují lidé vracející se z práce. Všichni vesele diskutují a nedělají rozdíl mezi místním rybářem a třeba námi. Ochutnávám ručně balené cigáro, poplácáváme se po ramenou, ptám se na zaměstnání, fotíme se spolu.
Cesta trajektem trvá asi 20 minut. U strojovny ukazuji na vytékající olej z rumpálů a převodovek. Je to už velká kaluž na palubě. Přemýšlím, že u nás v EU by to byl asi velký problém s miliónovou pokutou. Navíc v národním přírodním parku, jakým jsou ostrovy Lanta, kam jedeme. A víte, jak to v Thajsku jednoduše vyřešili? „Ten olej zůstane tady na lodi a nikdy nevyteče do vody. Proto loď umí plout. Má ocelový nepropustný trup, jinak by ani nevyplula.“
Je tma. Pomalu sjíždíme z trajektu. Další hodinu jedeme palmovým hájem kolem pobřeží. Až k horizontu je mořská hladina pokryta mangrovníkovým porostem. To je dnes pomalu světová vzácnost. Jsme na ostrově Lanta Noi. Sem tam potkáváme naložená auta, projíždíme vesnicemi a městečky. Hlavní silnici lemují desítky osvícených domků, všude je plno barevných světel, stánků a lidí.
Plynule najíždíme na druhý trajekt. Již nemusíme stát v dlouhé řadě, na ostrov Lanta Yai nejezdí turistické autobusy. Stojíme na horní palubě. Ve tmě se pokouším natočit pár záběrů. Je úplné bezvětří, kouř z naftového agregátu je prostě všude. Viditelnost je téměř nulová, nevíme, jestli je to přirozená mlha nebo dieselové výpary.
Poslední etapa cesty je docela únavná. Rychlou jízdou projíždíme hlavní město Saladam, pozorujeme osvětlené tržnice, řidič vyčerpal svoji slovní zásobu angličtiny, tak mlčíme. Jsme 35 hodin na cestě. Zastavíme u recepce malého hotýlku ve městečku Hat Phra. Cena za dvojlůžkový klimatizovaný apartmán se snídaní na pláži je 40 Eur. Ubytování jsem zajistil v předstihu jednoduše internetem.
Stopy tsunami z roku 2004
Ostrov Lanta Yai se nachází v Andamanském moři na západním pobřeží Thajska, mezi ostrovy Phi–Phi a pevninou. Ostrov je 30 kilometrů dlouhý a 6 kilometrů široký. Je součástí souostroví Koh Lanta, které se rozkládá na ploše 180 km². Oblast byla v roce 1990 vyhlášena za Thajský národní park.
V roce 2004 zpustošilo pobřeží Thajska včetně ostrovů Phi–Phi ničivé zemětřesení a následná tsunami. Je až s podivem, že ostrovy Koh Lanta nebyly vlnou téměř nijak zasaženy. Událost si vyžádala „pouze“ 11 lidských životů. Byli to vesměs turisti a rybáři, kteří se v osudný okamžik nacházeli poblíž skalnatého pobřeží. Větší vlna je rozbila o skály.
Proč a jak mohl být tento ostrov chráněn před ničivými živly? A bylo tomu tak i v minulosti? Před odjezdem na cestu jsem dlouhé hodiny vyhledával informace o místní geologii, zkoumal mapy mořského dna a staré legendy. Mimo aktuální turistické nabídky nenajdete na internetu o Lanta téměř nic.
Je zajímavé, že 28. prosince 2004 totálně zpustošila ostrovy Phi–Phi tsunami vysoká 5 metrů. Jen si to představte – ničivý proud vody vysoký jako dvoupodlažní dům! Ale na Lanta nezaznamenali nic víc, než nezvykle vysoké vlnobití. A při tom je vzdálená pouhých 25 kilometrů „po moři“ od zničených Phi–Phi. Nikdo to nevysvětlil, nikde se o tom nepíše.
Podrobným průzkumem mořského dna na východ od Lanta jsem našel možné vysvětlení. Asi 3 až 7 kilometrů od pobřežní linie jsou viditelné podmořské prahy, hory. Táhnou se podél celého západního pobřeží. Z toho vyplývá, že tento podmořský pás dokázal eliminovat ničivé účinky tsunami nejenom v roce 2004, ale i v minulosti.
Učebnicová geologie
Na Lanta jsem náhodou potkal Milánského archeologa, který spolupracuje s Brněnskou přírodovědeckou univerzitou, kde také příležitostně přednáší. Velmi ho zajímala místní geologie a dlouho jsme si povídali, nejen o geologii.
Geologické stáří hornin se datuje na miliony let. Není důležité, jestli hory na Lanta vznikly před jedním, nebo stovkami miliony lety. To je v podstatě jedno. Pro mne a domnívám se, že i pro vás, je to nepředstavitelné dlouhé období. Ale zní to dobře a tajemně, nebo ne? Takto nás to učili na základní škole. Asi jeden kilometr od pláže Klong Nin Beach najdete unikátní geologický úkaz.
Ložisko černého uhlí zde vystupuje na povrch. Zdejší lidé černé uhlí jednoduše odebírají do pytlů. Podle odborníků vzniká černé uhlí působením vysokých tlaků a teplot v hlubinách země. Gigantické přesličky a stromy během miliónů let zetlívaly, aby pak vzniklo černé uhlí. Ale může to být i jinak. Nejen na Lanta, ale i v českém Třinci a jinde v Beskydech, můžete najít černouhelné sloje vystupující až na povrch. Třinec a Trojanovice jsou evropské rarity, oblast Klong Nin celosvětová. Milánský odborník o „beskydské anomálii“ nic nevěděl.
V podstatě se dá konstatovat, že všechny skály a horniny, po kterých dnes chodíte, jsou staré. Pokud vás zajímá, jestli je to deset nebo stovky miliónů let, najděte si tabulky nebo napište geologovi. Odpověď bude stejná. „Jde o horniny, které vznikly při horotvorných procesech před X milióny let.“
Cesta vnitrozemím
Thajsko se nedá projít pěšky, ani ostrov Lanta Yai nepřejdete. Pro českého turistu je možná vzdálenost 30 kilometrů běžný denní limit, ale zde to neplatí. Nejsou vyznačené chodníky, nenajdete ani pocestní hospody s vychlazeným pivem. Zde se nedá chodit pěšky jen tak!
Střední hornatá část ostrova je porostlá tropickou džunglí. Asfaltová silnice vede podél východního a západního pobřeží. Jižní cíp je přístupný neudržovanou polní cestou, a to pouze v období sucha. Do vnitrozemí není jednoduché proniknout. Cesta pralesem bez místního průvodce se nedoporučuje, může být nebezpečná. Nejsnadnější způsob dopravy je motorka. Na ostrově není téměř žádný provoz, sem tam potkáte auto.
Během třídenní povinné aklimatizace jsme naplánovali cíle, které chceme navštívit. Zajistit nejvýhodnější pronájem motorek, získat informace od místních obyvatel. Lanta Noi a Lanta Yai jsou chráněná přírodní oblasti, kam patří menší ostrovy Koh Ma, Koh Rok, Koh Hai. Asi 25 kilometrů na západ jsou známé ostrovy Koh Phi Phi, nedaleko pak Koh Haa. Do vnitrozemí ostrova můžeme jít pouze s průvodcem, jinak hrozí nebezpečí a bloudění. Na východním pobřeží je staré město „Lanta Old Town“ s původními stavbami a obyvateli. Toto město se stalo prvním cílem naší expedice.
Stará osada – Lanta Old Town
Ze západního pobřeží na východní se dostanete jedinou silnicí ve středu ostrova. Vyrazili jsme brzy nad ránem, kde jsou teploty ještě přijatelné. Motorky stály připravené před recepcí. Střední část ostrova tvoří vysoké hory a je nutné projekt průsmykem na druhou stranu. Projíždíme osadami, džunglí a palmovými sady. Nejsou zde žádné benzinové pumpy, ale snad v každém domku u cesty prodávají benzin ve skleněných lahvích. Lanta je z osmdesáti procent muslimská. Zejména ve vnitrozemí jsou „restaurace“, kde se musíte obejít bez alkoholu a kouření.
Pod slovem „restaurace“ si nepředstavujte evropské standardy. Zdejší jsou jednoduchá občerstvení pod rákosovou střechou, ale připraví vám čerstvě ulovenou rybu takovým způsobem, že po návratu domů budete jen vzpomínat. Vyzkoušeli jsme sépie, pak jiné skvělé ryby, jejichž název si stejně nezapamatujete, vyhrabávali z písku na pláži malé mušličky a házeli na gril. V jiné „restauraci“ vám připraví silný vývar ze slepičích pařátů s nudlemi nebo mleté maso na sto způsobů. Jinde je nabídka pečených brouků a larev. Vyzkoušel jsem všechny, některé stonožky chutnají jako arašídy, jiné připomínají smažené brambůrky.
Vjíždíme do starého města. Míjíme dřevěné domy ze stoletých fošen a prken. Místné lidé jsou potomky tzv. mořských cikánů, přesto si dodnes zachovali původní zvyky a způsob života. Pomalu projíždíme starou osadou, nechceme rušit. Mám pocit, že sem tak nějak nepatříme. Pokývnutím hlavou zdravím posedávající starce, mávnutím ruky hloučky černovlasých mužů. Zdejší komunita má jednu zvláštnost. Lidé mají snědou pleť a černé kudrnaté vlasy. Navíc hovoří jazykem, který se dodnes nepodařilo přeložit. Jen pár jedinců nás zdraví jednoduchou angličtinou. Tady se asi nedomluvíme. Vše dopadlo nakonec jinak.
Dostali jsme možnost navštívit malou osadu ve vnitrozemí. Mezi palmovými stromy jsou rákosové přístřešky vybudované ze zbytků plastových tabulí a plechových sudů. Před každým doutná oheň. Mladá dívka zpracovává dnešní úlovek. Kolem ohniště z kokosových skořápek jsou na tyče nabodnuté ryby. Studeným kouřem je takto konzervují. Opodál jsou přichystána plata, na které pokládají kousky rybího masa pro sušení na slunci. Tuto práci dělají pouze ženy.
Muži zajišťují obživu – rybolov. Na místní pláži, kam jsme se svolením mohli vstoupit, kotví desítky lodí. Každá bárka má jinou barvu, z trupu vyčnívají tyče a barevné pruhy látek. Je vidět, že se muži o své čluny dobře starají. Asi tak jako my z Evropy o své plechové čtyřkolové miláčky. Někteří na nás mávají, jiní po skupinkách diskutují nebo opravují lodní motor. Skoro se zdá, že je to jejich každodenní práce, nebo zábava?
Je to jinak. Tihle muži se právě vrátili z rybolovu. Časně zrána jsme vyjeli na moře lovit ryby, které pak ženy hned zpracují. A zítra vyplouváme znovu, každý den. Moje loď musí být čistá a v pořádku. Pokud ráno nevyjedu, tak – dostanu od ženy vynadáno… děti nebudou mít co jíst.
Obyvatelstvo starého města je světový unikát. Připomenu jen, že ostrov Lanta byl objeven moderní civilizací teprve před pár lety, v roce 1996. Zdejší komunita si tak po staletí mohla zachovat vlastní zvyky a řeč. Jakým jazykem hovoří? To se dodnes nepodařilo zjistit.
UKÁŽKU Z NOVÉHO DOKUMENTU nájdete na tejto adrese
Jiří Matějka
Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
Výber WM MAGAZÍN
http://www.miesta.net/rubrika/rubriky/vyber-wm-magazin
