Autor článku podává stručný popis reálné konstrukce leteckého motoru. Pravděpodobně se tato konstrukce příliš nepodobá Schaubergerově koncepci. Avšak výchozí myšlenky jsou podobné. Různí lidé v různých obdobích a na různých místech došli ke stejným závěrům. Možná proto, že lidé uvažují podobným způsobem, nebo proto, že přírodní zákony působí všude stejně. Věřili byste, že autor článku nikdy neslyšel o Schaubergerově práci? (Mám na mysli jeho motor, který pro svoji činnost získává energii z okolí a má levitační vlastnosti.)
Náhodou (díky internetu), když přišlo na popis konstrukce, jsem ke svému překvapení zjistil mnoho společného mezi Schaubergerovými myšlenkami a mými předpoklady. Vně vypadá Schaubergerův stroj následovně (viz obr. 1):
Protože autor této práce nemá v úmyslu přivlastňovat si slávu druhých, pokusí se lehce vysvětlit uspořádání tohoto motoru. Kromě toho, navzdory tomu, že na internetu je množství informací o tomto zařízení, nikde není řádně vysvětlena jeho funkce. Existuje názor, že se jedná o mystifikaci a vůbec nemůže fungovat. Ale já se domnívám, že to není pravda.
Bezpochyby kolo, které na první pohled vypadá podivně, je hlavní částí motoru. Motor se skládá z 24 zařízení ve tvaru vývrtky, která rotují kolem osy kola.
Obr. 3
Schauberger vytvořil ideální podmínky pro vznik skupiny mini-tornád a centrálního tornáda, které je hybnou silou motoru. V první fázi vzduch víří kolem osy kola, roztáčeného elektromotorem. Odstředivou silou je vzduch vrhán na na okraj kola a přitom prochází lopatkami stočenými do tvaru vývrtky, čímž dostává další rotační pohyb. Vzduch tedy současně víří kolem dvou os rotace. Vezměme do ruky vysokootáčkový elektromotor, k jehož ose je připevněn setrvačník. Když se budete snažit otočit osu rotace, budete cítit sílu, působící směrem, který neočekáváte.
Kolo tedy vytváří 24 minitornád. Horní část zařízení vypadá jako měděná miska (viz obr. 4). Mini-tornáda, rotující kolem vnitřního povrchu horní části zařízení, se pohybují k vnitřnímu kónusu přístroje a směrem k výstupnímu otvoru.
Obr. 4
Přibližné znázornění vnitřního uspořádání Schaubergerova přístroje vidíte na obr. 5.
Obr. 5
Průřez přístrojem umožňuje pochopit podstatu tornáda, které je pozorováno ze svislého pohledu. Řez, který je veden o trochu niž než je „měděná miska“, je průřezem tornáda. Na obr. 6 je znázorněno pouze 9 tornád, ale princip funkce je stejný.
Obr. 6
Takže 24 (9) koulí (mini-vírů) se valí po kruhové vnitřní stěně přístroje. Povrch každé koule se pohybuje opačným směrem vzhledem k sousední kouli. Tyto koule můžeme považovat za dvojí médium: na jedné straně jsou to koule, na něž se můžeme dívat jako na součásti kuličkového ložiska, pro něž platí zákony mechaniky, na druhé straně se jedná o vzduch, pro nějž platí zákony mechaniky tekutin. Tyto koule, vzhledem k vzájemným kolizím, mají tendenci pohybovat se ke středu zařízení. Současně opačný pohyb povrchu sousedních koulí představuje zředěné médium a platí pro ně Bernoulliho zákon. Koule se tedy vzájemně „přitahují“. Výsledkem je, že celá hmota rotujícího vzduchu se stahuje ke středu, čímž se zrychluje jeho rotace (protože se průměr zařízení směrem k ústí zmenšuje). Nakonec tato hmota rotujícího vzduchu vyletí výstupním otvorem, umístěným na spodní straně zařízení. Kolo s „vývrtkami“ rotuje a neustále těmto vírům dodává energii.
Schauberger tvrdí, že tento proces se stane soběstačným. Přírodní tornádo může existovat po dlouhou dobu a samotná jeho existence je zřejmě udržována pouze rozdílem tlaku mezi prostředím a vnitřním kónusem tornáda. Výtoková zóna je vytvářena v samém středu zařízení. To znamená, že okolní vzduch tam musí vstoupit, poté co projde lopatkami turbíny a je mu udělen rotační pohyb po složité trajektorii.
Zdá se mi, že toto jsou základní principy funkce jeho zařízení. Tento proces může být skutečně považován za opak běžné exploze, protože hmota se nepohybuje od středu, ale naopak má tendenci soustředit se do společného bodu (do vrcholu víru). Schauberger nazýval tento proces imploze.
Rotující mini-víry, které tvoří tornádo, jsou vzájemně přitahovány a mají snahu pohybovat se do středu rotace.
Vraťme se k Schaubergerovi. Svědci činnosti Schaubergerova přístroje tvrdili, že jako palivo byly použity pouze vzduch a voda. Je pravděpodobné, že to byl vzduch a líh, který vypadá jako voda. Během provozu stroj musí spotřebovávat okolní vzduch a nějaké palivo. Potom může dojít k procesu vytvoření víru. Za přítomnosti velkého množství kyslíku je plamen lihu téměř neviditelný. Výsledkem je „motor bez plamenů a kouře“, jak je popisován v některých publikacích.
Ve svých úvahách jsem došel přibližně ke stejné konstrukci. Nabízím tedy zařízení, které se vzdáleně podobá Schaubergerovu „větrnému mlýnu“. Obecně, funkce zařízení je založena na stejných principech. Podobné zákony platí pro vodní vír ve vaně a pro zařízení uvedená níže.
Obr. 7
Obr. 8
Na rozdíl od Schaubergerova zařízení zde není žádný hlavní kónus, podél něhož se vír stahuje do středu a je vypuzován tryskou. Dalším rozdíl spočívá v jednodušší konstrukci kola, které je použito pro vytvoření víru (vlastně je to obvyklé odstředivé čerpadlo). Zjednodušení Schaubergerovy konstrukce (obr. 7) je založeno na faktu, že přírodní tornádo nepotřebuje podobné vymyšlenosti (ačkoli jeho „vývrtkové“ kolo je hodné obdivu, protože jednoduchým a efektivním způsobem roztáčí proud vzduchu kolem druhé osy rotace, kolmé na hlavní osu rotace). Mým cílem je roztočit proud vzduchu do malého tornáda co nejjednodušším způsobem a nepoužívat k tomu žádné mechanické komponenty. Toho může být dosaženo, když pro vytvoření vzdušného víru místo turbíny odstředivého čerpadla použijeme něco jako MHD-motor (magnetohydrodynamický motor). Na obr. 8 je zobrazena konstrukce, která nemá žádné pohyblivé součásti (s výjimkou víru). Ve spodní části přístroje hoří palivo (možná kerosen). Kromě toho pro MHD-motor bychom měli použít elektricky vodivý kerosen (možná se solí) a přídavkem sodíku. Zhruba řečeno, jedná se o pokus reprodukovat přírodní fenomén v plechovce. Podstata tohoto procesu může být pochopena z obr. 9.
Obr. 9 "Tornádo ve sklenici"
Obr 10. "Přírodní tornádo"
Procesu znázorněného na obr. 9 si poprvé všiml Einstein v obyčejné sklenici s čajem a plovoucími lístky čaje (říkejme jí Einsteinova sklenice). Prozkoumejme podrobněji centrální vzestupnou část, která se nazývá „trup tornáda“. Zdá se mi podivné, že Einstein nedošel ke stejným závěrům.
Procesy, k nimž dochází v Einsteinově sklenici, jsou zcela určitě základem funkce motoru. Pokusme se tento proces stabilizovat. S tímto cílem vytvořme vodní vír v nádobě pomocí disku, který je připevněn ke hřídeli elektromotoru (obr. 11). Vířící voda se pohybuje po složité trajektorii (popis pohybu tekutiny je popsán na http://www.evert.de/, viz obr. 12).
Obr. 11
Obr. 12
Tyto obrázky nám umožňují udělat velmi zajímavé závěry. Obvodová rychlost pohybu vody je konstantní a je určena obvodovou rychlostí na okraji disku. Kapalina, která je urychlována diskem, se po spirále pohybuje dolů a tlačí se ke středu. V této fázi pohybu se zvyšuje její úhlová rychlost (když točíme závaží zavěšeným na niti, kterou si navíjíme na prst, vidíme analogické zvýšení úhlové rychlosti). Kapalina se zvětšenou úhlovou rychlostí rotace stoupá vzhůru a opírá se do střední části disku. Nejzajímavějším faktem je, že rychlost rotace vody ve střední části je vyšší než rychlost rotace disku! Voda „tlačí“ disk ve směru rotace. Rotující proud se sám podporuje! Je to téměř perpetuum mobile. Ale třecí síla je obvyklou překážkou. Tento proces je velmi stabilní a s nízkým tlumením. Závěr je následující:
Vír je možné velmi snadno vytvořit rotací kapaliny nebo plynu a jestliže podmínky rotace v horní a spodní části zařízení jsou rozdílné, je to téměř samochodný systém.
Není třeba mnoho energie, aby se tento proces stal nepřetržitým. A co víc, vír absorbuje energii z prostředí ve formě tepla!
Prozkoumejme nyní zjednodušené schéma Schaubergerova motoru (obr. A). Nejedná se o nic jiného než o rozvinutí myšlenky Einsteinovy sklenice.
Obr. A: Schaubergerův motor
V horní části uvnitř zařízení je umístěn rotující disk (nakreslen červeně). Tato konstrukce umožňuje vytvořit rozdílné podmínky ve spodní a horní části nádoby. Vlevo je tepelný výměník (bude popsán níže). Nahoře je umístěn motorgenerátor, který nejdříve slouží k nastartování procesu a po dosažení podmínek pro vznik tornáda slouží jako generátor pro výrobu energie. Ventil, který je umístěn na výměníku, slouží k zastavení procesu. Šipka vlevo je znázorněním pohybu tekutiny, která je zahřívána prostředím. Teplo odebrané prostředí slouží k pohonu zařízení.
Odstředivé síly způsobí zvýšení tlaku na stěny nádoby a zředění ve střední části. Vlivem vysoké úhlové rychlosti horní vrstvy vody v porovnání se spodní vrstvou se vytvoří vertikální proud. Tento proud jde dolů podél stěn nádoby a nahoru prostředkem (v přírodě to není nic jiného než „trup tornáda“) Kapalina, pohybující se po složité trajektorii, prochází fázemi stlačení a vakua.
Vzpomeňte si na fundamentální Boyleův zákon. Jestliže vezmeme určité množství hmoty plynu, potom při stlačování poroste jeho teplota a při expanzi bude teplota klesat. Takže ve střední části víru, kde je tlak nízký, bude znatelný pokles teploty. Zředění plynu způsobí zvýšení kinetické energie proudu, který stoupá vzhůru podél osy rotace zařízení. Tento proud nabitý novou energií narazí do rotujícího disku turbíny a bude na ni působit silou, která ho bude nutit rotovat ještě vyšší rychlostí a vytvářet ještě intenzivnější vír. Tento vír vytvoří ještě větší zředění atd. Ochlazený vzduch je odstředivou silou vrhán do trubky výměníku tepla. Tepelný výměník je umístěn v teplém prostředí a tento chladný vzduch ohřívá. Tepelná energie prostředí tedy proniká do zařízení a výsledkem je přeměna tepelné energie na kinetickou energii rotačního pohybu.
Můžeme učinit zajímavý závěr, že zde dochází k oscilačnímu procesu. A oscilace mají rezonanci, při níž vzroste amplituda na maximum při minimální dodávce energie. Takže budeme schopni stabilizovat tento efekt, protože byla určena závislost amplitudy oscilací na všech parametrech, které je ovlivňují. Jedná se o teplotní rezonanci!
Podle mého názoru byl Schauberger velký muž a jeho jméno bylo nezaslouženě zapomenuto. Myslím, že se mu podařilo sestrojit generátor, který získával energii z „ničeho“, přesněji z prostředí. I když to udělal velmi neefektivně, protože tato energie je zadarmo, může odstranit všechny argumenty proti.
Věřím, že je možné vytvořit takový motorgenerátor s úžasnými schopnostmi, který generuje, nebo přesněji, získává energii z prostředí. Společenské a ekonomické důsledky takového vynálezu jsou nepochybně neomezené. Je řešením energetických problémů a způsobí změnu chápání pojmu „doprava“.
Z výše uvedeného můžeme sestrojit určitou konstrukci. Na obr. B je zobrazen takový hypotetický „virtuální“ motor.
Obr. B: Vírový motorgenerátor
Jevgenij Arsentěv
Překlad z angličtiny: Ladislav Kopecký
Zdroj: Free-energy.webpark.cz
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
Viktor Schauberger a lietajúce taniere (EN)
http://www.youtube.com/watch?v=4nBubMGCAVg&feature=relatedJak funguje UFO z pohledu fyziky
http://www.miesta.net/clanok/analyzy/jak-funguje-ufo-z-pohledu-fyzikyViktor Schauberger: Cesty životodárné vody
http://www.miesta.net/clanok/cesty-zivotodarne-vody
