Nyní shrnu výše řečené a nabídnu svou vlastní konstrukci vírového stroje. Je velmi pravděpodobné, že během 20. století vynálezci vírových zařízení skutečně vytvořili fungující stroje, které využívaly energii prostředí (jsou to: Schaubergerův motorgenerátor, Klemův motor, Teslova turbína, Searlův generátor, Potapovův generátor, atd.) Všechna tato zařízení mají mnoho společného:
Toto zařízení může sloužit jako:
1. Generátor energie, tj. soustřeďovač energie prostředí.
2. Tepelný motor, který má schopnost chladit a klimatizovat. Přitom není nutné jako médium použít vodu-vzduch, ale je možné použít např. freon.
3. Gravitační mechanismus. Toto tvrzení se může zdát poněkud odvážné, ale nechte mě to vysvětlit:
Autor článku podává stručný popis reálné konstrukce leteckého motoru. Pravděpodobně se tato konstrukce příliš nepodobá Schaubergerově koncepci. Avšak výchozí myšlenky jsou podobné. Různí lidé v různých obdobích a na různých místech došli ke stejným závěrům. Možná proto, že lidé uvažují podobným způsobem, nebo proto, že přírodní zákony působí všude stejně. Věřili byste, že autor článku nikdy neslyšel o Schaubergerově práci? (Mám na mysli jeho motor, který pro svoji činnost získává energii z okolí a má levitační vlastnosti.)
Tento článek pojednává o Viktoru Schaubergerovi, velmi sečtělém, ale formálně nevzdělaném muži, který většinu svého života strávil pozorováním a učením se od přírody. Jeho hluboké pohledy a aplikace jsou ve své jednoduchosti tak nádherné, tak harmonické s přírodou, že jeho práce a myšlenky si zaslouží větší uznání. Naše planeta opravdu volá po vynálezech založených na biotechnologii, jako například Schaubergerově, aby se staly normou pro naši průmyslovou ekonomiku.
