V osemdesiatych a deväťdesiatych rokoch boli veľmi populárne rôzne „vesmírne piesne“. Údajní kontaktéri inšpirovaní mimozemskými sférami nás zasypávali vskutku náročnou hudbou. Veľmi ťažko robiť arbitra, ktoré z tých melódií mali s mimozemskými úrovňami naozaj niečo spoločné – podobali sa totiž ako vajce vajcu, čo podľa mňa vôbec nesvedčí v prospech ich hromadnej autenticity. Zväčša urputne kakofonické kompozície prekladané nádejnými pasážami, asi ako keď priemerne nadané dieťa sadne tretí krát za klavír – tiež sa to dá občas počúvať a znie to zaručene „mimozemsky“:)
Spielbergov precízny prístup robí z každého snímku pod jeho značkou zážitok. Jeho povestný „rodinný duch filmov“, teda že film môže spolu pozerať celá rodina, je možno práve tým tromfom, ktorým nás vždy znova a znova „dostane“. Prosto nijaké banálne či oplzlé seriálové klišé, ani pyrotechnika porovnateľná s čínskym novým rokom. Nič viac než FILM... Alebo predsa?
Je dobře známo, že čínská civilizace patří k těm nejstarším a že její lid v průběhu času vytvořil mnoho divů, jako je Velká čínská zeď, nedostižný porcelán a nejjemnější hedvábí. Tato země dávného draka, však - na rozdíl od Egypta - není moc známá svými pyramidami, přestože zhruba 100 těchto staveb můžeme najít na ploše s poloměrem 100 kilometrů, v jehož středu leží dávné město Xian. Jedná se o oblast centrálních planin rozprostírajících se jihozápadně od Pekingu.
Miroslav Karlík je odborník na problematiku UFO, ufológ so zdravým kritickým pohľadom na skúmané javy. Už takmer dvadsať rokov vedie trnavský UFO-klub a je v kontakte i s ďalšími bádateľmi v tejto oblasti.
Telos je údajně podzemním městem Lemuřanů pod horou Mount Shasta v Kalifornii. Základní příběh o tomto podzemním městě byl faktorem, který mě přilákal odjet do Mount Shasta. Zeptal jsem se svého učitele angličtiny Steva Reynoldse na Siskiyouské koleji, zda bych mohl použít Telos jako předmět pro můj zvláštní projekt. Mé přání vyslyšel. Tak jsem začal takovou informační anketou a zeptal se 20ti lidí na koleji, zda slyšeli o Telosu v Mount Shasta. Všichni mi řekli, že o Telosu nikdy neslyšeli. Někteří pravili, že pochybují, že vůbec existuje. Pouze jen malá skupina lidí o Telosu věděla a měla s tím nějakou zkušenost.
„50 rokov uplynulo.“ To je ďalší z kódov, ktoré sa podarilo nájsť v piktograme tváre mimozemšťana, ktorý sa objavil v Crabwoode v roku 2002. 50 rokov od vtedy, čo sa nepriateľskí šedí mimozemšťania objavili nad Washingtonom D.C. v roku 1952. Kto ho vytvoril? Piktogram z West Overton z roku 2002 hovorí o tom, že náš priateľ, ktorý pre nás tieto obrazce v obilí vytvára, pochádza z hviezdy v súhvezdí Hercules, vzdialenej približne 160 svetelných rokov od Zeme.
V noci 29. júla 1953 si John O´ Neill, vedecký redaktor novín HERALD TRIBUNE a amatérsky astronóm, opäť pripravil teleskop, aby mohol pozorovať Mesiac. A neveril svojim očiam. Okraj mesačného mora Mare Crisium, ako sa zdalo, bolo premostené obrovským mostom. Neill tomu nemohol uveriť, pretrel si niekoľkokrát oči, ale zistil, že sa nemýli. Most tam predtým nebol, tým si bol istý, a naviac musel byť obrovský - možno 20 km dlhý. Ani po niekoľkých výmenách šošovky sa obraz nezmenil a po deväťdesiatich minútach pozorovania dospel Neill konečne k presvedčeniu, že vidí reálny útvar. Lenže keď o tom napísal do novín, nikto mu neveril.
Britskí farmári si pamätajú, ako sa na ich poliach po mnoho generácií objavovali jednoduché kruhy. Prvé správy o kruhoch priniesli britské médiá začiatkom 80-tych rokov. Od roku 1990 sa tento nový fenomén nezmazateľne zapísal do povedomia verejnosti, zatiaľ čo sa jednoduché kruhové obrazce postupne menili na obrovské a zložité geometrické formácie. Kruhy v obilí sú teraz už celosvetovým fenoménom každý rok pribúdajú hlásenia z ďalších krajín. Napriek tomu miestom s najväčšou koncentráciou ich výskytu je južné Anglicko, kde sa kruhy často objavujú v okolí pravekých lokalít, ako sú napríklad Stonehenge, Avebury a Silbury Hill (najväčšia mohyla v Európe).
Borisek - chlapec z Marsu? K první velké katastrofě dojde v roce 2009. Členové expedice do anomální zóny na severu Volgogradské oblasti, známé jako „Medvědí tlapa“, mi vyprávěli o neobvyklém chlapci... „Představ si, když jsme tam v noci všichni seděli kolem táboráku přišel jakýsi malý chlapec (ve věku asi 7 let) a úplně neočekávaně si získal pozornost všech. Chtěl by prý jim povyprávět všechno o životě na Marsu, o jeho obyvatelích a jejich letům k Zemi,“ sdělil mi jeden ze svědků.
Nasleduje schôdzka, ktorú som nahrala s Dr. Nerudom 28. decembra 1997. Dal mi povolenie, aby som nahrala jeho odpovede na moje otázky. Toto je prepis nahrávky. Bolo to jedno z piatich sedení, kedy som náš rozhovor zaznamenala na magnetofónový záznam. Snažila som sa prepísať záznam presne tak, ako je na páske. Neurobila som žiadne úpravy a snažila som sa použiť presné slová, frázy a gramatiku, ktorú doktor Neruda používal.