V tradícii pôvodných obyvateľov Ameriky funguje fenomén nazývaný Tanec sily. Ide o čin, do ktorého indiánsky bojovník vkladá všetko; v jedinom okamžiku koncentruje nielen svoje fyzické či psychické schopnosti, ale aj celú svoju vôľu, vďaka čomu jeho akcia dostáva osud-meniacu kvalitu. Autor tohto príbehu sám netušil, že aj on sa raz stretne s tancom dávnych Indiánov – na Slovensko prišiel v osobe Johna Dancera z Nového Mexika. Sledujeme autentický príbeh a dôsledky „tanca sily“ na osudy troch hlavných postáv; dvoch mužov a jednej ženy. Aj keď ich stretnutie v malebnej drevenici uprostred hlbokých kysuckých lesov rozmetá ich osobnú históriu rovnakou silou, ako samotná smrť, nejde o klasický milostný trojuholník.
James je anonymní. Nepředstavuje skutečnou osobnost, kromě toho, že poskytl své jméno (James Mahu) a všeobecnou lokalitu pobytu (severně od New Yorku). Kromě rozhovorů s ním víme o něm jen velmi málo. Za posledních patnáct let poskytl několik různých typů rozhovorů, což byl ovšem jen zlomek z celkových požadavků. Tyto rozhovory jsou k dispozici níže. Jednou v dubnu 2008, pak znovu v dubnu 2013 James umožnil svému web manažerovi Marku Hempelovi, aby s ním udělal osobní rozhovory, které byly později zveřejněny jako audio soubory a také byly přepsány do formátu Adobe PDF. Tyto rozhovory jsou také k dispozici níže. Pro ty z vás, kteří se chtějí dozvědět něco více o Jamesově původu, bude asi nejlepší Třetí rozhovor z dubna 2008, kde se dozvíte něco málo o jeho původu a dětství. Ostatní rozhovory byly vedeny písemnou formou, kdy Jamesovi byly zaslány otázky a on na ně písemně odpověděl. Tyto rozhovory jsou k dispozici v sekci 
„Ó ne, Izidoro! Člověk je velmi silný ve své schopnosti přežít. Ani si neumíš představit, jak moc je silný! Opravdový člověk se nikdy nevzdá... I kdyby zůstal jediný. Tak tomu bylo vždy. A vždy tomu tak bude. Na Zemi je velmi mocná síla Lásky i síla Boje, přestože to lidé zatím ještě pořád nechápou. Ale vždy se zde najde někdo, kdo povede ostatní. Důležité je, aby tento Vůdce nebyl „černý“... Od okamžiku narození člověk hledá cíl svého života. Záleží pouze na něm, najde-li jej sám, nebo se ukáže být tím, komu tento cíl bude dán. Lidé se musí naučit myslet, Izidoro. Dosud bohužel za mnohé přemýšlí jiní...”
Otázka č. 28: Ahoj Jedi, môžeš 
“Každá larva má tak dlouhý život, jak dlouho a intenzivně ji její tvůrce podporuje a oživuje. Astrální larva je udržována při životě naším opakovaným vysíláním konkrétní negativní (nepravé) myšlenky a neustále tak roste, zvětšuje se. Obzvláště se larvám daří, pokud jsou naše myšlenky podpořeny, umocněny emočními pohnutkami. Z pocitové oblasti tvůrce se do života larvy začínají postupně indukovat detaily z tvůrcova přemýšlení a larva tak dostává své vlastní poslání.”
Za týden se přede mnou zjevilo svaté město Řím v celé své temné velikosti… nemohla jsem posoudit krásu paláců, katedrál a kostelů, město bylo velmi chmurné a kupodivu špinavé. A pro mne bylo i městem mojí smrti, věděla jsem, že odsud Karaffovi neuteču...
Pozn. překl.: Následující události se odehrávají, když je Světlaně deset let. V první polovině knihy Světlana popisuje události od svého narození do věku deseti let, své neobvyklé zážitky, jak přišla na své neobvyklé schopnosti, naučila se „navštěvovat“ různé „úrovně“ Země (mentální, astrální, …) a co zde zažila. Kapitola začíná v okamžiku, kdy se se svou přítelkyní Stellou dostane po vyčerpávajícím „dobrodružství“ do jedné z mentálních úrovní Země...
“Udělala jsem to nejlepší, abych jí vysvětlila, jak moc to všechno pro mne znamená a jak hrozně bych se cítila, kdybych to ztratila. Ale zdálo se, že tentokrát jsem jí opravdu nahnala strach, a řekla, že pokud nechci, aby řekla všechno mému otci, až se vrátí domů, musím jí slíbit, že něco takového už se nikdy nebude opakovat.”
“Proč jsem se rozhodla napsat tuto knihu? Nakonec, ne proto, že bych se považovala za někoho speciálního nebo výjimečného. Jen se mi poštěstilo žít jasný a velmi neobvyklý život, a jestliže tato kniha někomu pomůže v našem krásném, ale velmi krutém světě necítit se osaměle, znamená to, že nebyla napsána zbytečně.”