Největší část proslulých drahocenných pohřebních darů nalezených v hrobě faraóna Tutanchamona je uchovávána v káhirském Egyptském muzeu. Méně se však již ví, že poklad nevyčíslitelné hodnoty obsahuje také některé neobvyklé předměty. Patří k nim například tři stříbrné a bronzové „trumpety". Přesněji řečeno, záhada se skrývala jen v jedné z nich. Když totiž byly roku 1954 trumpety čištěny a probíhala jejich konzervace, zkusili do ní pracovníci fouknout.
„Zatiaľ čo našu pozornosť zaujali hlavne historické črty Ozarku, najzaujímavejší objav sa podaril starému samotárovi a naturalistovi, ktorý viac ako 10 rokov žil v jaskyni blízko miesta, kde sme stanovali. „Otec“ Riggins trávil čas tým, že kopal v zemi, ktorá kedysi tvorila podlažie mnohých jaskýň. V hĺbke takmer jeden meter našiel pozostatky kostier niekoľkých obrov, vrátane takmer dokonalej lebky, ktorá sa v mnohých aspektoch líši od lebky dnešného druhu. Keď sa dali dokopy všetky časti, kostra bola dlhá približne 3 m. Riggins poukázal aj na hieroglyfy na Palisádach, ktoré by mohli byť staré tisíce rokov.“
Roku 1884 narazili dělníci v kamenolomu u jezera Managua v Nikaragui tři metry pod prastarou geologickou formací v pískovcové vrstvě na otisky lidských chodidel. Přibližně ve stejné době byl poblíž Carson City v Nevadě objeven v břidlicové vrstvě otisk podrážky a v roce 1938 narazili geologové v Berey (Kentucky) ve 250 milionů let staré vrstvě na lidské stopy.
Na základě geologických analýz bylo zjištěno, že kameny jsou tvořeny silně zuhelnatělým andezitem, sopečnou horninou z mezozoika (geologický středověk planety Země), starou 220 milionů let, a tudíž o 160 milionů let starší než samy Andy. Celý dosah těchto nálezů si uvědomíme až tehdy, srovnáme-li jejich domnělé stáří s běžně přijímanou vývojovou teorií. Pokud bychom celé posuzované období zhustili do časového úseku jediného roku, vyšel by nám následující obrázek:
„Kostra, ktorá sa našla neďaleko Miamisburgu vyvolala nespočetné diskusie nielen medzi zvedavými a nevzdelanými, ale aj medzi učenými vedcami po celom svete. O tele človeka, takého veľkého, nenájdete zmienku nikde v histórii – a práve také sa našlo v údolí Miami, Ohio. Podľa výpočtov kostra musela patriť človeku, ktorý bol vysoký približne 2,47 m.“
“Viac ako 1000 výpovedí svedčí o tom, že za posledných 200 rokov sa v Severnej Amerike na starodávnych pohrebných miestach našli viac než dvojmetrové kostry. Všetko je podrobne zdokumentované v novinových článkoch, hovorí sa o nich v mestských a okresných historkách, listoch, vedeckej tlači, denníkoch, fotkách a Smithsonianských etnologických správach. Tieto kostry sa našli na celom území s rôznymi anomáliami ako napr. dva rady zubov, sánky také veľké ako celá ľudská tvár, predĺžené lebky – toto všetko bolo zdokumentované prakticky v každom štáte.”
Irokézi, Tuscarorovia, Huróni, Omahovia, a mnoho ďalších severo-amerických indiánskych kmeňov spomína na veľkých ľudí, ktorí kedysi žili a pohybovali sa po teritóriách ich praotcov. Po celom území dnešného USA nachádzame stopy po týchto starovekých „obroch“.1
V roku 1973 švajčiarsky ‘autor dávnovekých astronautov’ Erich von Däniken, vydal svoju senzačnú knihu ‘Zlato bohov’, tvrdiac, že Juan Moricz, aristokratický podnikateľ argentínsko-maďarského pôvodu, objavil množstvo tunelov v jaskyniach Tayos v Ekvádore, ktoré obsahovali „Kovovú knižnicu“ s množstvom zlatých artefaktov, a že to boli tieto predmety, ktoré boli odovzdané Crespimu, tvoriac kontroverznú časť jeho zbierky. Navyše Däniken tvrdil, že artefakty boli vytvorené stratenou civilizáciou pomocou mimozemských bytostí. Otec Crespi a príbeh jeho artefaktov sa tak dočkali slávy.
