„Z vyšších sfér k nám proniká obrovská láska a obdiv za vše, čím v životě v této fyzické realitě procházíme. Nebudeme souzení za nic z toho co jsme provedli. Jen na to nahlédneme a prožijeme to celé znovu, z pohledu nás samých i z pohledu všech, kterých se to týkalo. Pro mě osobně tohle je dostatečný argument pro to, abych každému ve svém okolí způsobil přinejmenším orgasmus. Ale nelimituju se ani tím, že jsem to poznal. Pozitivně se nechovám proto, že bych očekával v budoucnu nějakou odměnu. Chovám se tak jednoduše proto, že je to příjemné v ten daný moment.“


Úryvek z filmu Dobrý Will Hunting...
V antickom Grécku (469-399 pred našim letopočtom) bol Sokrates široko uznávaný pre svoju múdrosť. Jedného dňa za ním celý nadšený pribehol jeden z jeho známych a povedal: „Sokrates, vieš čo som práve počul o jednom z tvojich žiakov?“
Možná se ptáte, jak lze milovat někoho, kdo mi ublížil? No hned zkraje je třeba si uvědomit, že pocit ublíženosti je jen iluze. Je to příběh, který máme v hlavě – zkrátka určitá zkušenost, kterou kategorizujeme jakože nám někdo ublížil.
Proč lidé neumí bojovat? Proč se raději vzdávají a říkají, proč to nejde, než by hledali cesty, kudy to jde? Proč se domnívají, že něco jiného/někdo jiný bude lepší, když problém zjevně není v okolí, ale v nich samotných? Proč chybí ve vztazích naprosté maličkosti, které nestojí ani korunu, a přesto jsou pro většinu lidí pracné a „drahé“?
„Hlavním činitelem ve všech životních dramatech je mateřský cit. Má ho i otec, který bezhlavě miluje své děti, ale to se objevuje výrazně méně často. Na pozadí povznesení mateřské lásky (div ne do božských sfér) je poměrně riskantní hovořit o její škodlivosti, ale je to třeba. Člověk si musí uvědomit obě stránky tohoto citu, který zaujímá v životě člověka velký prostor."