Otázka č. 18: Všetko robím podľa príručiek. Kontrolujem to viackrát denne. Afirmácie, vizualizácie, prosby, ďakovania a tak stále dokola. A NIČ! Som z toho niekedy na prášky a inokedy ma ide rozhodiť. Vesmír ma asi vôbec nepočúva, nič sa nemení...
Ahoj, nebude problém práve v tom, že „robíš všetko správne“? Čo tak trochu si oddýchnuť od motivačných poučiek a viac si užívať Život? Asi viem, kde si, mávam to občas aj ja. Volá sa to KŔČ. Snaha konať správne je taká silná, že nám nielenže zväzuje ruky, úplne nás paralyzuje, kriví našu tvár a výsledkom je vnútorná bolesť a všetko len nie progres želaným smerom. A ešte je tu jeden častý úkaz. Dajte vedieť, komu sa to aspoň raz nestalo.
Nasledujúce dni som však mala neuveriteľne veľa práce a tak hoci prešli už týždne, stále som si nevedela nájsť voľný čas na návštevu mojej malej priateľky. Myslela som na ňu takmer každý deň a sľúbila som si, že na ďalší deň si nájdem čas a odmením svoje srdce stretnutím s touto nádhernou svetlou bytosťou, čo by aj len na pár hodín... Okrem toho ma napadla veľmi zvláštna myšlienka a to zoznámiť moju starú mamu s jej starou mamou. Bola som si z nejakého nevysvetliteľného dôvodu istá, že tieto výnimočné ženy si istotne nájdu nejakú tému, o ktorej by sa dokázali zhovárať.
“Jste v pořádném zmatku, jak se snažíte potěšit tohoto a tohoto člověka. Nyní si jste ale vědom této vibrace, tohoto zdroje uvnitř sebe, a nyní si uvědomujete, jestli jste v souladu nebo ne, a v tomto novém uvědomění zjišťujete, že máte hodně aktivovaných vibrací, které nerezonují s tím, kým skutečně jste. I když soulad nenalézáte pokaždé, tak vědomě… líbí se nám, co jsme od vás slyšeli… rozpoznáváte, že víte, kdy jste v souladu, a kdy nejste. Cítíte frustraci, kterou nejste schopen lépe kontrolovat, ale první, a nejdůležitější krok, ve vás už probíhá. Cítíte rozdíl. Víte, kdy jste v souladu, a kdy nejste. Důvod, proč dnešní seminář řídíme tak, jak ho řídíme, je ten, že nejste jediný, kdo se takto cítí.”
Dny šli jeden jako druhý. Týdny ubíhaly. Postupně jsem si začala zvykat na nezvyklé každodenní návštěvníky… Koneckonců, i mimořádné události, které vnímáme na začátku téměř jako zázrak, se stanou samozřejmostí, jsou-li pravidelně opakovány. Jako i můj báječný „host“, který mě ze začátku tak velmi překvapoval, se pro mě stal téměř obyčejným jevem, kterému jsem upřímně věnovala část svého srdce a byla jsem připravená dát mnohem více, pokud by jen to mohlo někomu pomoci.
“Světlana znamená „Nositel světla“. Velmi zřídka se stane, aby jméno osoby, její osud a skutky tak plně souzněly, jako se to stalo v případě Světlany de Rohan-Levašov. Celý její život, od nejútlejšího dětství, byl prodchnut aspirací ke Světlu, Vědění a duchovnímu vývoji. Že je její osud neobvyklý je to nejskromnější, co lze říci. Od úplného počátku života si musela zvykat na fakt, že se od ostatních velmi odlišovala, že mohla dělat mnoho věcí, které pro ostatní byly nedosažitelné a nepochopitelné. Již jako velmi malá musela Světlana studovat a zvládnout své schopnosti, naučit se, jak je správně kontrolovat a používat. Zažila hořkou pachuť neporozumění a nedůvěry, závisti a krutosti, osamění a zášti již jako velmi malá. Její zázračné vrozené schopnosti byly nepochopeny a popírány; musela přežít a žít v tomto světě, velmi nebezpečném a zrádném světě, obzvláště pro malou dívku...”