Otázka č. 24: Dobrý deň,
zaujíma ma, ako sa pozerá Jedi na rozhovory s Dr. Nerudom, ktoré ste ›› uverejnili na vašej stránke, ďakujem.
Silvia F.
Veľmi silné materiály.
Týkajú sa tak širokého okruhu tém, že len ich vymenovať by zabralo dosť času.
Dúfam, že odo mňa nečakáš podrobnú analýzu v štýle „toto je pravda, toto nie...“ – úprimne – na to by som si netrúfol. Nepatrím k odborníkom na všetko. Môžem však napísať niekoľko postrehov, ako na mňa tie materiály pôsobia...
Karaffa bezostyšně zíral na Severa, jako by byl nějaké neobvyklé, podivné zvíře.
Papežův obličej bez zřejmé příčiny vyzařoval jakousi jistotou, což mě vyděsilo víc, než kdyby po nás vrhal „blesky“ své strašlivé nevůle...
„Nu, ctihodný Severe, konečně se setkáváme! Slíbil jsem kdysi, že za mnou přijdete – a já své sliby neporušuji, obvykle.“
„Jen si tolik nelichoť, Karaffo,“ pronesl Sever klidně. „Kdyby šlo o tebe, nikdy bych ti tu radost neudělal. A ty to velmi dobře víš. Tím, kdo mne zajímá, je madonna Izidora... Je příliš cenná, než aby zůstávala ve tvých rukách. Ale to ty, bohužel, nedokážeš pochopit...
Anna s údivem hleděla na Severa, byl by schopen nás zachránit… Nadšení v jejích očích začalo pomalu pohasínat, když uviděla jeho smutnou tvář tak pochopila, že z nějakého důvodu jim pomoci nemůže.
Opravdu nás chceš zachránit? Řekni, Severe, chceš nám pomoct?..
Anna se nám s úzkostí střídavě dívala do očí, jako by se chtěla ujistit, že ji správně chápeme. A její čistá a čestná duše nemohla pochopit, že někdo může, ale nechce nás zachránit před strašnou smrtí…
Za všepronikající skutečnost mnoho vědců dnes pokládá fyzikální vakuum, které bylo mylně vykládáno a prezentováno v minulosti jako prázdnota, kde nic nemůže existovat. Výzkum posledních let tento obraz změnil.
Otázka č. 22: Chcem byť užitočný. Pracujem na tom. Túžim ísť vpred. Pre dobro svoje aj iných. Ale niekedy to vyzerá, akoby mi hádzal polená pod nohy samotný Vesmír...
Poviem ti Príbeh o kúzelnom meči. Každý ozajstný bojovník po ňom túži. Vie, že skôr či neskôr bude čeliť prekážkam, ktoré sa bez Kúzelného meča prekonať nepodarí. A tak obracia k Nebesiam svoje vrúcne prosby a dúfa...
Třetí ze série knih německého autora Herberta Vollmanna nese název Nové vědění k obratu světů. Vychází z poznatku, že právě v dnešní dramatické době prožíváme na zeměkouli důležité období, které autor nazývá „obratem světů.“ Co má na mysli? Především to, že v pokračujícím nazrávání světa kolem nás se člověk neobejde bez vědění o neviditelném „onom světě,“ který je přirozeně a samozřejmě propojen s viditelným každodenním prostředím kolem nás. Tvoří s ním jeden celek.
“Situace se úplně vymkla z kontroly, ale já jsem si ničeho kolem sebe nevšímala, přemýšlela jsem v tom okamžiku jen o jednom – ten chlapec viděl!!! Viděl stejně, jako jsem viděla já!.. Znamená to, že je to pravda, že někde existují další takoví lidé?.. A znamená to, že jsem naprosto normální a vůbec ne jediná, jak jsem si nejdřív myslela! Znamená to, že to skutečně byl Dar?.. Nejspíš jsem se na něj dívala příliš ohromeně a upřeně, protože rozpačitá maminka se silně začervenala a okamžitě spěchala “uklidnit“ synka, aby nikdo nezaslechl, co říká... a hned mě začala přesvědčovat, že “si to prostě všechno vymýšlí, a že lékař říká(!!!), že má velmi bujnou fantazii... a není potřeba si ho všímat!..”
Otázka č. 20: Viem, čo sa deje. Vidím jasne veci, ktoré iní prehliadajú. Niečo riešia, ale ja viem, kde je ozajstný problém. Niekedy mám chuť kričať: Ale veď je to celé o niečom inom!
Skvelý podnet, ďakujem. Pokušenie miešať sa do záležitostí iných je veľké. Obzvlášť u ľudí, ktorí sú citlivejší a vedia sa na celú vec pozrieť z odstupu. To, že im to nejde tak dobre pri vlastných problémoch snáď ani nemusím spomínať. U druhých vieme hneď a celkom presne, čo treba robiť, aby sa to celé pohlo k lepšiemu. A tu je tá Pasca s veľkým P. Rozhliadame sa vôkol a chceme konať dobro. A niekedy akoby nám niekto dával určité situácie rovno pred oči. A vidíme tiež, ako zúčastnení „ničomu nerozumejú“, „úplne zbytočne sa hádajú a trápia“. Otázka znie, dáva nám to právo „božsky“ zasahovať do životov iných ľudí?
- Pozri, anjeli!!! Mami, pozri! Anjeli! - Neočakávane zvrieskol nablízku niečí tenký hlások.
Ešte som po nezvyčajnom "lete" celkom neprišla k sebe, keď Stela už niečo štebotala s malým bacuľatým dievčatkom.
- Ak nie ste anjeli, tak prečo tak veľmi iskríte? - pýtala sa malá, úprimne prekvapená a potom rozjarene zapišťala: - Jéj! Akú krásnu vecičku máš!
Len vtedy sme si všimli, že Stelin posledný "výtvor" - jej zábavný červený "drak" - sa s nami prepadol tiež...
K mému velkému překvapení jsme se na rozdíl od toho, co jsme viděly předtím, dostaly do úplně jiné doby a na místo, které vypadalo jako Francie a podle oblečení osmnácté století. Po široké dlážděné ulici projížděl krásný uzavřený kočár, uvnitř něhož seděl mladý muž a žena ve velmi drahých šatech a zřejmě ve velmi špatné náladě... Mladý muž dívku o něčem opakovaně přesvědčoval a ona, naprosto ho neposlouchajíc, se klidně vznášela někde ve svém snění, čímž mladého muže velice dráždila...
„Vidíš – to je on! To je ten samý "malý chlapec"... jenom už za mnoho, mnoho let,“ tiše zašeptala Stella.
„A jak to víš, že to je právě on?“ zeptala jsem se, ještě vše úplně nechápajíc.
