Zdravim Orgonete,
nejdříve bych chtěl poděkovat za zveřejnění mého předchozího dopisu přesně na mé 30té narozeniny přesně ve 22:22 (tyto čísla mi pořád chodí do života)... náhoda? Myslím, že ne...
Zdravim Orgonete,
nejdříve bych chtěl poděkovat za zveřejnění mého předchozího dopisu přesně na mé 30té narozeniny přesně ve 22:22 (tyto čísla mi pořád chodí do života)... náhoda? Myslím, že ne...
Zažil jsi už někdy pocit skutečného štěstí? Ten pocit absolutní radosti, kdy myslíš, že ti hrudník exploduje nevýslovnou přemírou světla uvnitř a zároveň cítíš tlačící knedlík v krku, který tě nutí nahlas vzlykat ale přitom necítíš ani smítko smutku? Zažil jsi už někdy ten pocit, kdy tě šíleně baví mluvit s lidmi kolem tebe. Máš potřebu neznámé lidi zdravit a s těmi známými strávit alespoň krátký čas a prohodit s nimi pár slov a zjistit jak se mají? Díváš se lidem do očí a jejich strach uvnitř ukotvený v tobě vzbuzuje lásku a touhu jim od něj pomoci. Stíny každodenních starostí se od tvé světelné aury odrážejí jako gumové kuličky a ty které se vrátí dokážeš přijmout jako ztracené děti a věnuješ jim všechnu svoji lásku, čímž po krátké době zmizí v nenávratnu. Není nic, co by tě dokázalo vykolejit… Není nic, co by tě dokázalo srazit dolů… No snad se to nepokazí. Snad ti to vydrží. Jdeš spát.
Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů. Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou, jak být tam, kde je život: tady a teď.
Otázka: Ahoj Eckharte. Jestliže je cílem vesmíru, aby se forma probudila, nebo aby se vědomí stalo vědomým samo sebe, proč je to tak vzácný jev? Vypadá to spíše, jako že jsme že jsme určeni k tomu, abychom se neprobudili.
Eckhart (velmi nadšeně): OK, děkuji.
Kdykoli můžete, podívejte se do svého nitra a snažte se zjistit, zda nevědomě nevytváříte konflikt mezi vnějším a vnitřním světem, mezi vnějšími okolnostmi přítomného okamžiku – to jest mezi tím, kde jste, s kým jste a co děláte – a svými myšlenkami a pocity. Uvědomujete si, jak bolestné je odporovat tomu, co je?
Jakmile si to uvědomíte, okamžitě pochopíte, že záleží jen na vás, zda se tohoto zbytečného konfliktu vzdáte.
Ještě nikdy ke mně tato pravda nemluvila s takovou naléhavostí. Je ta nejdůležitější věc, kterou pro sebe můžeme udělat. Nelze se bezstarostně věnovat jiným činnostem, když nás bolí břicho, máme ucpané dutiny či máme hlavu jako střep. Spousty zdravotních problémů se můžeme vyvarovat, když se budeme zajímat o to, čím živíme své tělo, budeme o tom alespoň trochu přemýšlet a nebudeme se cpát mrtvou hmotou, chemickými přísadami či potravinami s minimální výživovou hodnotou, které k nám mnohdy zcela zbytečně cestují přes půl světa.
„Jedenásta hodina“ (2011) už klope na dvere. TERAZ si musíme uvedomiť, že celá minulosť, vrátane všetkej evolúcie, speje k jediného bodu či rozuzleniu. Potrebujeme sa pripraviť na biologickej, mentálnej a duchovnej úrovni, aby sme dokázali čeliť pravde o tom, kto vlastne SME. Začať treba od skutočného zdravia. Experiment sa SKONČIL.
„Co to je, done Juane?“ zeptal jsem se. „Vidím poletující stíny všude kolem.“ „Ale to je jen vesmír,“ odpověděl, „nezměřitelný, nelineární, mimo syntaxi jazyka. Čarodějové dávného Mexika spatřili tyto prchavé stíny jako první a následovali je. Spatřili je tak, jak je teď vidíš ty a uzřeli, že je to energie volně plynoucí vesmírem. A pak objevili něco transcendentního.“ Odmlčel se a zahleděl se na mě. Jeho pauzy byly vždy perfektně načasovány. Vždycky se odmlčel v okamžiku, kdy jsem mu visel na rtech.
Včera som knižku od Megreho – Anasta-dočitoval a pri jednej vete sa mi záves odhrnul a čo som videl len napolovice, celé a hlboké teraz uzrel. A to hádam preto, lebo myseľ po meditácii je tak jemná a citu bdelá... „Prekrásná živá rozmanitost a étery tě zcela odpoutají od negativních informací antisvěta.“ Taká nenápadná veta... a razom som si spomenul na pocit, ktorý mávam s príchodom na Rodový statok... A na chvíle, keď sa tam cítim ako dieťatko v maternici. - A na chvíle prežité medzi chladničkou, káblami a tv... a pochopil som dušou čo znamená žiť v antisvete, obklopený antirozumom (rozumom, ktorý ničí to, čo nás živí a hýčka - zem.) I do plaču mi bolo, aj slza vyšla keď som si uvedomil, že i ľudia, ktorých mám rád sa boria, chcú, ale energia antirozumu im silu berie a tak sa púšťajú do programov, čo ich už tisíckrát do utrpenia priviedli.
POMOC NÚDZNYM | Dávame vám do pozornosti zaujímavé amatérske video, ktoré bolo natočené v blízkosti ruského kláštora na mobil. Je to povzbudenie pre spravodlivých a inšpirácia pre nespravodlivých. Podplukovník Kotenok vo videu hovorí: "Dnes se v Rusku mezi věřícími šíří dokument nafilmovaný obyčejným mobilem. Je to záznam 2 andělů, kteří přišli odvést spravedlivou duši do nebeských příbytků...
