„Já osobně,“ pustil se do nesnadného výkladu, „žiju v přírodě, kde je všechno vzájemně propojeno, vše se pohybuje v kruhu. Stále dokola se střídají roční období. Kruhové jsou všechny planety a totéž platí o drahách, po kterých obíhají kolem Slunce. V kruhu se pohybuje také veškerá voda, kterou máme na Zemi. Naprší z oblohy, řekami a potoky se šíří po světě a roznáší život a nakonec se zase vypaří a vrátí tam, odkud se objevila. Já bydlím v kruhovém týpí, hřeju se u kruhového ohně a když za mnou na návštěvu přijedou přátelé a lidi, které mám rád, sedneme si do kruhu a povídáme si.“
Jak se Lakšmí snažila zaostřit zrak, aby si ty skvosty, vyrobené s dokonalou řemeslnou zručností, mohla lépe prohlednout uviděla, kdo ten chrám s poklady obývá. Všemi směry se tam plazily tucty hadů. Plazi vylézali otvory ve vnitřních stěnách kráteru, bohatě zdobenými bránami a okny a zase v nich mizeli. Z otvorů se šířilo světlo, jako by hromada zlata uprostřed kráteru byla pozůstatkem nějakého zasypaného města. Ještě zvláštnější bylo, že někteří z nich byli hady jen napůl, spodní část jejich těla končila hadím ocasem, zatímco horní patřila muži nebo žene.
Sledujete kymatickú audio vizualizáciu 'Pieseň Zeme'. Sú to zvuky magnetického poľa našej planéty nahrané sondou Voyager... 
Poslednú predmájovú noc sa zjavia v dedinách máje. Potajme za tmy postavia mládenci svojim milým dievčatám do dvorov smreky okrem vrcholku osekané a ozdobené vencom. Pýtal som nato starých rodičov, tí to zažili, ale význam netušili – tak som začal dumať. Teda, stavali sa máje, a stavali ich mládenci dievkam, čiže má sviatok ľúbostnú podstatu. Ako s tým súvisí ten strom?
Míříme do nového věku, ve kterém budou lidé budovat lepší život, nebo překročíme hranici únosnosti a přijde spravedlivé vypořádání? Dějiny nám ukazují oba možné směry. Zatím se z vykopávek dozvídáme o vysoce vyspělých civilizacích, žijících na této planetě, které se vždy po určité době dostali do sebezničujícího stadia. Na druhou stranu je vidět a cítit pomocnou ruku vyspělých civilizací, které se nás trpělivě usměrnit, abychom sebe a tento svět nezničili.
Po ještě větším zhuštění těl lidí podobných přízrakům se objevili raní Lemuřané se vzrůstem okolo 20 metrů, kteří byli čtyřrucí a měli dva obličeje. Dvě ruce vpředu obhospodařovaly dvě oči, které viděly ve fyzickém světě a dvě ruce vzadu oko, které vidělo ve světě jemném. Raní Lemuřané už nemohli procházet skrze stěny, ale s pomocí čtyř rukou mohli provádět aktivní činy ve fyzickém světě.