Nepřímých indicií možná naznačujících někdejší návštěvy mimozemšťanů na Zemi není právě málo, přesvědčivý důkaz, který by obstál i před přísným zrakem vědy, však i po mnoha desetiletích vytrvalého pátrání nadšenců stále chybí. Je možné, že by tu návštěvníci z hvězd byli a přitom nic neztratili, neodhodili, nezanechali? Kdyby se podařilo najít pozůstatky nějakého vyspělého technického zařízení ve starých geologických vrstvách, vše by bylo rázem jasné.
Poznávání a symbolické myšlení jsou často považovány za důležité součásti projevů moderního života. Objekty s rytinami jsou viděny jako známky tohoto poznávání a symboliky a také jako důkaz jazyka. Jsou opravdu často považovány za důležitou součást moderního chování.
Hora Baigong pri jazere Toson nachádzajúcom sa v provincii Guangdong v Číne ukrýva dodnes jednu z najväčších a stále nevyriešených záhad tohto sveta. Závery expedície čínskych vedcov hovoria o pôsobení dajakej tajomnej, snáď mimozemskej civilizácie v tomto kúte nášho sveta. Aký senzačný objav z okolia hory Baigong priviedol aj logicky uvažujúcich, serióznych vedeckých pracovníkov k myšlienke, že našu planétu mohli v minulosti navštíviť návštevníci z iných končín vesmíru?
Aramu Muru, Sillustani, Tiwanaku, Puma punku a Ostrov Slnka...
Hluboko v džungli v Kambodži jsou zdobené chrámy a paláce khmérské civilizace. Jeden takový, Ta Prohm, se hemží kamennýma soškama a reliéfy. Téměř každý centimetr čtvereční šedého pískovce zdobí detailní řezbářské práce. Tato část připomíná zvířata jako opice, jeleny, buvola indického, papoušky a ještěrky. Nicméně na jednom sloupu vytvořili složitý obrazec Stegosaura. Ale jak by řemeslníci dekorující 800 let starý buddhistický chrám mohli vědět, jak vypadá?
Libor Čermák | Možná to zní moc fantasticky, ale je možné, že naše současná technologická civilizace, jež obývá modrou planetu, není v její více než čtyřmiliardleté historii tou první. Naše civilizace trvá asi 6 tisíc let. To je s porovnáním obrovského stáří naší planety a s obrovského stáří života na ní jak plivnutí do moře. Stačí si jen představit dobu od druhohor, tj. posledních 250 milionů let. Proti té je 6 tisíc let epizodou tvořící pouhou jednu čtyřicetitisícinu. To znamená, že jen doba trvání naší civilizace by se do celého období dala naskládat více než 40 tisíckrát.
Nalevo je románská mozaika z období kolem 200 našeho letopočtu, která zobrazuje dva dlouhokrké mořské draky. Paul Taylor, autor The Great Dinosaur Mystery and the Bible, připodobňuje k Tanystropheusovi s plovoucími blánami, tak jak je ukázáno vedle.
Na obrázku je urna z Carie, která byla lokalizována v Turecku. Tento artefakt (popsané v Thomas H. Carpertner's 1991 knize Art and Myth in Ancient Greece: A Handbook) je odhadnut, že je z období 530 př. Kr. Zobrazuje něco, co vypadá jako Mosasaurus s několika známými mořskými tvory. Zvíře za mořským hadem je tuleň, zatímco pod mořským hadem je chobotnice spolu s něčím, co vypadá jako delfín.
Dole je obrázek dinosaura, který bojuje s mamutem z knihy „Pohřbeni zaživa“ od dr. Jacka Cuozza. Byl pořízen autorem v Bernifalské jeskyni, v jedné z jeskyní ve Francii, která je proslulá neandertálskými artefakty. Jeskyně je uzavřená veřejnosti. Science News byla dána možnost publikovat tuto mimořádnou fotku, ale nepřijali ji. Vypadá to, že evidence proti převládajícímu paradigma, týkajícího se přírodovědného původu, není dovolena. Je to vědeckou institucí pohřbeno zaživa. Jak Cuozzo říká, toto je přirozený výběr v doslovném smyslu, jaký může být.
Legendy o obrech se objevily ve všech kulturách ve všech oblastech světa, od nejstarších textů po „obry“, které vidíme dnes v Guinessově knize rekordů. Ale je něco pravdivého na těchto legendách? Jak je mohlo tak mnoho badatelů, navigátorů a obyčejných lidí vidět, ale byli pouze zamítnuti jako sociální mem? Jak fosilie obrů a OOPARTS („out of place artifacts“) zapadají do teorií evoluce a kreacionismu?
