V Britskom múzeu je uchovaných mnoho lebiek neandertálcov, z ktorých najzaujímavejšia je jedna z lebiek zo slávneho náleziska v Broken Hill. To, čo ju robí zaujímavou, je presný kruhový otvor prenikajúci spánkovou kosťou do lebky. Okolo otvoru nie sú pukliny, ktoré by nevyhnutne vznikli napr. pri prerazení lebky hrotom krompáča pri vykopávkach, alebo dokonca za života neandertálca akoukoľvek vtedajšou zbraňou (pästné kliny, kyje a pravdepodobne i kostené dýky).
Po celom svete v skalách, lomoch a všade tam, kde ľudia dolujú a kopú sa našli záhadné predmety, ktoré tam, podľa našich zakorenených predstavách o vzniku prvého človeka na Zemi, nemajú byť. Už v 16. storočí objavili Španieli v strieborných doloch v Peru 18 cm dlhý "klinec" celkom zarastený v rude a viditeľne železný alebo oceľový, napriek tomu že prítomnosť železa v strieborných rudách je značne nepravdepodobná.
Od přítele mi přišlo mailem, a protože i kdyby z toho všeho bylo jen jedno procento pravdivé, stojí to za zamyšlení.
MichalB
V roce 1982, na 61° sev. šířky na břehu řeky Lena (Rusko), 140 km nad Jakutskem ve výšce více než 105 až 120 metrů nad řekou v oblasti Diring-Jurjach Prilenskoj odkryla archeologická expedice Akademie věd SSSR nejstarší osídlení Ruska ze všech, co dosud známe.
Termín „neurčitelný artefakt“ používají někteří archeologové při nálezu věcí, které v dané historické době nemají co dělat. Objevy tohoto typu jsou hlášeny z celého světa a s jejich určením mají problém i renomovaní vědci. Do tohoto „soudku“ patří také kovová nádoba, která se vyloupla z kamene po odstřelu skály v Dorchesteru ve státě Massachusetts v USA v roce 1852. Nikdo dodnes nedokázal vysvětlit, jak se toto umělecké dílo mohlo stát součástí skály, která byla přes 500 miliónů let neporušená.
Alternativní historie je ve Wikipedii definována jako „co by bylo, kdyby“. V tomto článku je pod tímto pojmem chápána jako historie alternativní k oficiálně přijímanému popisu minulosti na Zemi.
To, že v minulosti pravěké národy znaly některé vyspělé technologie a také ovládaly náročné lékařské zákroky, které používá dnes moderní medicína, dokazují četné archeologické nálezy. Co se týče dávného lékařství, učinil v tomto oboru velmi významné objevy v roce 1969 profesor Leonid Marmajarjan z univerzity v Ašchabádu ve Střední Asii, kam společně s kolegy z Leningradské univerzity podnikli vědeckou expedici.
Při stavebních pracích prováděných nedaleko Bogoty byl objeven podivný předmět. Na první pohled vypadal tak cizorodě, že ani v muzeích si s ním nevěděli rady, protože se nedal dost dobře přiřadit k žádné dosud známé historické epoše. Proto se tohoto artefaktu nebo spíše tabulky ujal jeden z místních hledačů pokladů a odnesl ji profesoru Jaime Gutierrezovi Legovi, známému sběrateli předmětů z předkolumbijské doby, který ji od něho odkoupil.
V roce 1972 objevili francouzští vědci ve středoafrickém státě Gabun neobvyklé ložisko uranu. Podrobnější výzkum prokázal, že před 1 miliardou a 700 miliony lety v gabunské lokalitě Oklo fungoval jaderný reaktor. Řetězová štěpná reakce zde probíhala přibližně 500 tisíc let.
Libor Čermák | Když čteme starověké mýty a pověsti, nemůžeme se ubránit pocitům, že mnohé technické vymoženosti, jaké máme dnes, už tu někdy někdo v dávné minulosti měl. Jedním z toho můžou být i ponorky. Odkud přicházeli bohové našich dávných předků? Nejčastěji na Zem sestupovali z oblohy, tedy z nebe či vesmíru za pomocí hromů a blesků.
Hliník je dneska jedním z neobyčejnějších materiálů - ale nabylo tomu tak vždycky. Není to tak dávno, co jej považovali za šperkařský kov. Muž který drasticky snížil jeho cenu, se jmenoval Paul Heroult. Začátkem dubna od jeho narození uplynulo 150 let. S lehkým stříbřitým kovem je ale spojená záhada: opravdu byl Heroult první? Podle některých indicií mohly znát hliník i starověké kultury, přestože jeho získávání vyžaduje sofistikovanou technologii...
