V r. 1953-56 študoval na Vojenskej škole Jana Žižku v Bratislave, 1956-59 vo Vojenskom učilišti v Lipníku nad Bečvou a vo Vyškove na Morave. Po absolvovaní školy bol príslušníkom výsadkového vojska v Prešove, Holešove a v Prostějove. V r. 1967-71 študoval v Prahe a v Bratislave filozofiu, estetiku, teóriu a dejiny kultúry a umenia.
Určite ste ich čítali. Články kolujú po nete a ľudia o nich hovoria, pretože sú také aké sú. Jedinečné. Väčšinou sa venujú témam, o ktorých ostatní nepíšu, alebo poukazujú na niečo nové. Zabudnite na rôzne klišé o témach, o ktorých už aj tak dávno všetko viete. Pripravte sa na dobrodružstvo iného uhla pohľadu. A hlavne, záver si musíte urobiť sami...
Měli jsme tu už hodně starých map. Na mnohých z nich oblasti kolem pólů nejsou zachyceny vůbec. Na mnohých je zakresleno nebo alespoň naznačeno něco, co mělo být Antarktidou. Jsou však i takové - i když těch už není tolik - kde je vykreslen i sedmý kontinent - Hyperborea. Snad nejslavnější z těchto zobrazení je Mercatorova mapa severního pólu (v plném rozlišení ›› zde).
V knihách jako indická Rigvéda a íránská Avesta, v čínských a tibetských historických kronikách, v germánském eposu a ruských bylinách, v nespočetných mýtech a legendách různých národů světa se popisuje Pravlast umísťovaná do severních oblastí, s polárními jevy - polární září i polárním dnem a nocí. Podle těchto starých představ právě od severu probíhalo stěhování předků současných etnik.
Co však vyhnalo Hyperborejce na jih?
Proč tato civilizace zanikla?
Cílem této série článků není sdělit, zda Hyperborea byla, či nebyla a pokud byla, tak kde byla, ale nabídnout různorodé informace, různé varianty pohledu na tuto problematiku. Závěry si čtenář musí udělat sám. Oficiální věda tvrdí, že lidstvo pochází z jihu, z oblastí Afriky, a teprve jak v Eurasii odtávaly ledovce, se postupně rozšířilo na sever. Existuje však i druhá, alternativní verze naší historie, která říká, že moderní národy jsou potomky předchozí velké civilizace, která se nacházela naopak kdesi na severu.
Než budeme pokračovat, zase malé zopakování: Pompeje, město rozkládající se v seismicky a vulkanicky velmi neklidné oblasti, prodělaly za dobu své existence celou řadu větších či menších poškození. Velmi destruktivní bylo například zemětřesení v roce 63, podepsala se na nich i erupce Vesuvu v roce 79. Vždy však byly obnoveny. Konec nastal až v roce 1631. Město zasáhla série zemětřesení, převalila se přes něj vlna pyroklastických plynů a na závěr bylo spolu se svými obyvateli zasypáno popelem a vulkanickým materiálem do výše několika metrů. Vzhledem k velké devastaci celého širokého okolí došlo k tomu, že se na ně postupně zapomnělo. Znovuobjeveny byly až o sto let později, kdy v roce 1748 začal první "archeologický" průzkum. Z nějakého důvodu se však začalo tradovat, že město tu leží zapomenuto nikoli od katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631, ale už od roku 79. Proč? Náhoda, anebo promyšlená mystifikace?
Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
